Joel

1

¹Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.

Zničená země

²Stařešinové, teď toto poslyšte,
všichni obyvatelé země, ucho nakloňte!
Stalo se co takového za vašich dnů
anebo za dnů vašich otců?
³Svým dětem o tom povězte,
vaše děti zas svým dětem
a jejich děti potom těm,
kdo vystřídají je:
⁴Co zbylo po housenkách,
sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách,
larvy sežraly,
a co zbylo po larvách,
sežraly ponravy.
⁵Proberte se, opilci, plakejte,
kvílejte všichni, kdo víno pijete!
O sladký mok jste přišli teď,
od vašich úst byl odtržen.
⁶Do mé země totiž vpadl lid
mocný a nesčetný,
se zuby, jako mají šelmy,
se lvími tesáky.
⁷Mou vinnou révu zpustošil
a oklestil mé fíkoví;
zbavil je kůry, kterou odhodil,
zbyly jen bílé větévky.
⁸Kvílej jako panna pytlem oděná,
když oplakává svého ženicha!
⁹Z Hospodinova domu zmizela
moučná oběť i úlitba.
Kněží Hospodinu sloužící
se dali do truchlení.
¹⁰Zpustlo pole,
vyschla země,
zničeno obilí,
víno pryč,
olej dochází.
¹¹Zoufejte, rolníci,
kvílejte, vinaři,
kvůli pšenici a ječmeni –
zničena byla sklizeň na poli!
¹²Vinná réva uschla,
zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.

Vyhlaste půst

¹³Oblečte se pytlem, kněží, truchlete!
Sluhové oltáře, kvílejte!
Pojďte, nocujte v pytlovině,
kdo mému Bohu sloužíte!
Domu vašeho Boha je upřena
moučná oběť i úlitba.
¹⁴Vyhlaste půst,
svolejte shromáždění,
shromážděte stařešiny
i všechny obyvatele země
do domu Hospodina, svého Boha,
a pojďte volat k Hospodinu!
¹⁵Ach, ten den!
Hospodinův den blízko je,
zhouba od Všemohoucího blíží se!
¹⁶Přímo před našima očima
se pokrm vytratil;
z domu našeho Boha
zmizel jásot a veselí.
¹⁷Zrní se scvrklo pod hroudami,
zpustly stodoly,
sýpky jsou zbořeny,
neboť zvadlo obilí.
¹⁸I dobytek už naříká!
Stáda krav bloudí sem a tam,
neboť se nemají kde pást;
i stáda ovcí jsou hlady zmožená.
¹⁹Volám, Hospodine, k tobě!
Širé pastviny spolkl oheň
a lesy lehly popelem.
²⁰Sténá k tobě i divá zvěř,
protože vyschla voda v potoce;
širé pastviny spolkl oheň!

2

Strašlivé vojsko

¹Ať na Sionu troubí polnice,
na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou,
neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se
²temný a chmurný den,
den zahalený soumrakem!
Jako se úsvit rozlévá po horách,
blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla
a navěky už nebude žádná podobná:
³Před nimi sžírající oheň,
za nimi plamen plápolá.
Před nimi zem jak zahrada Eden,
za nimi zpustošená pustina –
uniknout není kam!
⁴Napohled se podobají koním,
řítí se vpřed jak oři váleční.
⁵Rachotí jako jízda s vozy,
skáčou přes horské vrcholy.
Hučí, jako když slámu hltají plameny,
jako mocné vojsko seřazené do bitvy.
⁶Před nimi se chvějí národy,
ve tváři blednou zděšením.
⁷Řítí se vpřed jako vojáci,
jako hrdinové útočí na hradby;
směru se drží každý z nich,
ze své dráhy se neodchýlí.
⁸Jeden do druhého nevráží,
každý sleduje svůj cíl,
a i když na obranu narazí,
neřídne jejich šik.
⁹Na město se vrhají,
řítí se na hradby,
šplhají na domy,
vnikají okny jako zloději.
¹⁰Před nimi země třese se
i samo nebe se musí chvět;
slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd.
¹¹Hospodin sám pak burácí
v čele své armády;
jeho tábor je obrovský,
připraven plnit jeho rozkazy.
Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den!
Kdo jej může snést?

Roztrhněte svá srdce

¹²A proto ještě teď, praví Hospodin,
vraťte se ke mně celým srdcem svým,
s postem, pláčem a truchlením!
¹³Roztrhněte svá srdce,
a ne pláště své,
k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;
je přece milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý
a který od zla upouští.
¹⁴Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,
a požehnání nám zanechá,
aby zas byly moučné oběti a úlitby
pro Hospodina, vašeho Boha.
¹⁵Ať na Sionu troubí polnice,
vyhlaste půst,
všechny svolejte!
¹⁶Shromážděte lid,
posvěťte shromáždění,
sezvěte starce,
shromážděte děti
i malé kojence.
Ženich ať vyjde z ložnice
a nevěsta ze svého pokoje.
¹⁷Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,
plačte mezi síní a oltářem!
Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej posměchu své dědictví,
ať nejsou pořekadlem pro pohany!
Proč se má říkat mezi národy:
‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“

Hospodin se slituje

¹⁸Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem
a nad svým lidem se slituje.
¹⁹Hospodin svému lidu odpoví:
„Hle, posílám vám obilí,
víno a olej do sytosti!
Nevydám vás už nikdy víc
posměchu mezi pohany.
²⁰Severní vojsko od vás vyženu
daleko na vyprahlou pustinu –
jeho přední voj do Moře mrtvého,
zadní pak do Středozemního;
a vzejde z něho smrad a puch.“
Ano, on vykonal věci veliké,
²¹neboj se, země, jásej a raduj se!
Hospodin vykonal věci veliké,
²²ať už se nebojí polní zvěř!
Širé pastviny zas budou zelené,
stromy ponesou své ovoce
a fíkovník s révou vydají užitek.
²³Synové Sionu, jásejte,
v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,
neboť vám dá déšť, jak se patří,
vylije na vás liják vydatný,
podzimní i jarní, jako dřív.
²⁴Tvá humna budou plná obilí,
tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.
²⁵Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,
larvy, ponravy i housenky –
mé veliké vojsko,
které jsem na vás vypravil.
²⁶Budete jíst a jíst až do sytosti
a jméno Hospodina, svého Boha, velebit,
toho, jenž pro vás koná zázraky:
Můj lid už navěky nedojde potupy!
²⁷A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,
že váš Bůh jsem já, Hospodin,
a žádný jiný není.
Můj lid už navěky nedojde potupy!

3

Déšť Ducha

¹Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha
a vaši synové i dcery budou prorokovat;
vaši starci budou mívat sny
a vaši mladíci vídat vidění.
²Ano, i na otroky a otrokyně
vyliji svého Ducha v oněch dnech.
³Ukážu zázraky na nebi i na zemi,
krev, oheň a stoupající dým.
⁴Slunce zakryje tma a měsíc krev,
než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.
⁵Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.
Na hoře Sion, v Jeruzalémě
vyvázne, jak Hospodin slíbil,
hrstka přeživších,
které povolal Hospodin.

4

Údolí rozsudku

¹Hle, v tom čase a v ty dny,
kdy úděl Judy a Jeruzaléma obrátím,
²shromáždím všechny národy
do Jošafatského údolí
a budu se tam s nimi soudit
o Izrael, můj lid a mé dědictví,
které rozptýlili mezi pohany.
Rozdělili si moji zemi
³a losovali o můj lid.
Chlapce za nevěstku nabízeli
a za víno platili dívkami,
aby se napili.
⁴Co vůbec máte proti mně, Týre a Sidone a všechny filistinské kraje? Za co se mi to mstíte? Jestliže se mi chcete mstít, rychle a rázně vám to oplatím! ⁵Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé vzácné poklady jste odnesli do svých chrámů. ⁶Judský a jeruzalémský lid jste prodali Řekům, aby je zahnali daleko od vlasti.
⁷Hle, já je probudím, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali, a vaše činy vám odplatím. ⁸Vaše syny a dcery vydám napospas synům Judy a ti je prodají Sabejským, daleko mezi pohany. Tak praví Hospodin.
⁹Provolejte to mezi národy:
Vyhlaste boj!
Probuďte hrdiny!
Do útoku, všichni vojáci!
¹⁰Ukujte ze svých pluhů meče
a ze svých srpů oštěpy;
i slaboch ať řekne:
„Jsem udatný!“
¹¹Rychle sem, všechny národy!
Shromážděte se z okolí!
Přiveď tam, Hospodine, svoje hrdiny!
¹²Jen ať se národy probudí
a přitáhnou do Jošafatského údolí,
neboť se tam posadím,
abych soudil všechny národy v okolí.
¹³Uchopte srp,
sklizeň dozrála!
Šlapejte hrozny,
lis už je plný,
káď už přetéká;
jejich hanebnost je veliká!
¹⁴Davy a davy jsou
v Údolí rozsudku!
Hospodinův den blízko je,
v Údolí rozsudku!
¹⁵Slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd.
¹⁶Hospodin bude ze Sionu řvát,
burácet bude z Jeruzaléma –
nebe i země se budou třást!
Hospodin bude útočištěm pro svůj lid,
pro syny Izraele bude pevností.

Požehnaný Sion

¹⁷A tehdy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh,
jenž bydlí na své svaté hoře Sionu.
Jeruzalém pak znovu bude svatý
a nevpadnou už do něj cizáci.
¹⁸V ten den budou hory oplývat vínem,
kopce přetékat budou mlékem
a každou judskou roklí voda poteče.
Z Hospodinova domu pramen vyrazí
a zavlaží Akátové údolí.
¹⁹Egypt se stane pustinou,
z Edomu bude pustá poušť
kvůli násilí, jež páchali na synech Judy,
když vraždili nevinné v jejich zemi.
²⁰Juda však bude trvat navěky
a Jeruzalém po všechna pokolení.
²¹Pomstím jejich krev, kterou jsem nepomstil.
Na Sionu bydlí Hospodin!