Micheáš

1

¹Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.
²Slyšte, všechny národy,
naslouchej, země i všichni v ní!
Panovník Hospodin teď proti vám svědčí,
Panovník z chrámu své svatosti.

Hospodin přichází

³Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
už sestupuje, šlape po výšinách země!
⁴Hory se pod ním rozpouštějí,
rozvírají se rokliny,
podobají se vosku v ohni,
vodě stékající horským úbočím.
⁵A to vše kvůli Jákobově vzpouře,
kvůli hříchům domu Izraele.
Co je Jákobova vzpoura?
Kdo jiný než Samaří?
Co jsou obětní výšiny Judy?
Jeruzalém – kdo jiný?
⁶„Proto Samaří obrátím v kupu sutin,
místo vhodné tak pro vinici.
Její kameny svalím do údolí,
obnažím její základy.
⁷Všechny její modly budou rozbity,
všechny její výdělky ohněm spáleny,
všechny její sochy zpustoším.
Co si vydělala na nevěstčích poplatcích,
tím se znovu bude platit za nevěstky.“

Soud nad Judou

⁸Proto naříkám a běduji,
vysvlečen chodím, bosý.
Jako šakali musím výt
a kvílím jako pštrosi.
⁹Nezhojitelná rána Samaří
totiž postihla i Judu.
Až k samé bráně zasáhla můj lid,
až k Jeruzalému!
¹⁰Nemluvte o tom v Gatu,
už ani neplakejte.
V Bet-ofře (v tom Domě prachu)
se v prachu svíjejte.
¹¹Rozšafní obyvatelé Šafíru,
táhněte v hanbě a nahotě!
Obyvatelé Ceananu nevyjdou více,
útulný Bet-ecel pláče;
oporu v něm už nemáte.
¹²Obyvatelé Marotu jen trnou,
čekají, kdy přijde úleva;
Hospodin ale seslal pohromu
k bráně Jeruzaléma.
¹³Do vozů zapřahejte rychle,
obyvatelé Lachiše!
Zde začal hřích Dcery sionské,
zde je zdroj vzpoury Izraele.
¹⁴S Morešet-gatem rozluč se,
jako když otec dává věno nevěstě.
V domech Achzibu, ach, zebe
zklamání králů Izraele!
¹⁵Přivedu na vás dobyvatele,
obyvatelé Mareše!
Urození z Izraele půjdou maršem
do adulamské jeskyně.
¹⁶Ohol si hlavu ve smutku
nad svými hýčkanými syny.
Pořiď si lysinu jako sup –
odejdou ti do vyhnanství!

2

Běda hrabivcům

¹Běda těm, kdo chystají špatnosti,
kdo osnují zlo i v posteli!
Už od svítání je páchají –
vždyť si to mohou dovolit.
²Zatouží po poli a už je zabírají,
po domě a už ho mají.
Odírají muže i jejich rodiny,
připravují je o dědictví.
³A proto tak praví Hospodin:
„Hle, já na tu tlupu chystám pohromu –
teď už se nevykroutíte!
Přestanete chodit s hlavou nahoru –
ty časy budou zlé.
⁴V ten den o vás složí popěvek,
zazpívají vám posměšný žalozpěv:
‚To je náš konec –
můj lid přišel o svůj majetek!
Ach, on mi bere, co je mé,
naše pole dělí mezi proradné!‘“
⁵A tak vám už nikdo nevyměří podíl
v Hospodinově shromáždění.

Falešní proroci

⁶„Neprorokovat!“ říkají proroci.
„Takhle se přece neprorokuje;
taková hanba na nás nepřijde!“
⁷To se má říkat, dome Jákobův:
„Copak Hospodin ztratil trpělivost?
Copak je tohle jeho dílo?“
Nepřinesou snad má slova užitek
těm, kteří žijí poctivě?
⁸Vy ale jako nepřítel
proti mému lidu stojíte.
Strháváte pláště těm,
kdo žijí pokojně,
kdo bezelstně jdou kolem
a nejednají bojovně.
⁹Ženy v mém lidu vyháníte
z útulných domovů
a jejich děti navždy okrádáte
o moji nádheru.
¹⁰Seberte se a jděte –
zde odpočinek nenajdete!
Co se poskvrnilo, propadne zkáze,
zničeno to bude strašlivě.
¹¹Kdyby nějaký prolhaný podvodník
přišel se slovy:
„Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ –
to by byl prorok pro tento lid!

Pastýř Izraele

¹²„Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe,
jistěže shromáždím zbytky Izraele.
Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě,
budou jako stádo na své pastvině –
veliká lidská změť.
¹³Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi,
a tak projdou branou a ven vyrazí.
Jejich Král půjde před nimi –
v jejich čele bude Hospodin!“

3

Obvinění izraelských vůdců

¹Řekl jsem:
„Slyšte, vy přední v Jákobovi,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte snad znát právo,
²vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo;
vy, kdo stahujete lidi z kůže
a maso z kostí trháte;
³vy, kdo maso mého lidu hryžete,
odíráte je z kůže a jejich kosti lámete;
vy, kdo je porcujete jako do hrnce
a jako maso do kotle?“
⁴K Hospodinu pak budou volat,
ale nevyslyší je.
V ten čas před nimi skryje tvář,
protože jednali tak zle.
⁵Toto praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
„Když dostanou dobře najíst,
hlásají: ‚Blahobyt!‘
Kdo je však nenakrmí,
proti tomu jdou do války.
⁶A proto na vás přijde noc – už žádná vidění;
temno a žádné věštění.
Slunce zapadne nad těmi proroky,
den se nad nimi zatemní.
⁷Vidoucí budou zahanbeni,
věštci se zastydí,
všichni si studem tváře zakryjí,
protože jim Bůh neodpoví.“
⁸Já jsem však naplněn mocí,
Duchem Hospodinovým,
spravedlností a smělostí,
abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil
a Izraeli jeho hřích.
⁹Slyšte to, vy přední v domě Jákobově,
vůdcové domu Izraele,
vy, kdo pohrdáte právem
a všechno rovné křivíte;
¹⁰vy, kdo budujete Sion krví
a Jeruzalém příkořím:
¹¹Jeho vládci soudí za úplatky,
jeho kněží učí za odměny,
za peníze věští jeho proroci.
Přitom spoléhají na Hospodina se slovy:
„Copak vprostřed nás není Hospodin?
Nepřijde na nás žádné neštěstí!“
¹²Nuže, právě kvůli vám
bude Sion jak pole rozorán!
Z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!

4

Na horu Hospodinovu

¹V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní lidské zástupy,
²mnohé národy půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“
Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
³On bude soudit lidské zástupy,
napraví i daleké mocné národy.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy.
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje.
⁴Každý usedne ve stínu svého révoví,
každý pod svůj fíkovník
a nikdo už je nezděsí –
tak promluvila ústa Hospodina zástupů.
⁵Všechny národy následují
každý jméno svých bohů;
my však následujeme jméno Hospodina,
našeho Boha na věky věků!

Příslib záchrany

⁶V onen den, praví Hospodin,
posbírám kulhavé a zahnané shromáždím –
ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.
⁷Kulhavou obdařím potomky,
ze zahnané učiním mocný lid
a Hospodin bude kralovat nad nimi
na hoře Sion od toho dne až navěky.
⁸Migdal-edere, ty Věži stáda,
pahorku Dcery sionské,
k tobě se navrátí dávná vláda,
království Dcery jeruzalémské.
⁹Proč tedy teď tak běduješ?
Což s tebou není Král?
Copak zahynul tvůj Rádce,
že máš bolesti jako rodička?
¹⁰Svíjej se, Dcero sionská,
v bolestech jako rodička,
protože musíš odejít z města
a budeš venku nocovat.
Až do Babylonu musíš jít
a tam dojdeš záchrany;
tam tě Hospodin vykoupí
z nepřátelského sevření.
¹¹Teď se proti tobě sbírají
mnohé národy se slovy:
„Jen ať je Sion znesvěcen!
Kochejme se tím pohledem!“
¹²Oni však netuší,
jak smýšlí Hospodin;
nechápou jeho plán,
že je sbírá jak snopy na svůj mlat.
¹³Vstaň a mlať, Dcero sionská,
vždyť ti dám roh ze železa
a z bronzu kopyta!
Rozdrtíš mnohé národy,
zasvětíš Hospodinu jejich zisk
a Pánu vší země jejich bohatství.
¹⁴Teď se šikuj, Dcero šiků,
vždyť jsme v obležení.
Soudce Izraele budou bít
holí do tváří!

5

Vládce z Betléma

¹„Ty však, Betléme efratský,
maličký mezi judskými knížaty,
právě z tebe mi má vzejít
ten, jenž bude Vládcem v Izraeli,
jehož původ je pradávný,
ode dnů věčnosti.“
²(Hospodin je tedy nechá napospas,
jen dokud neporodí rodička.
Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět
a připojí se k synům Izraele.)
³On vstane a bude pást
v síle Hospodinově,
ve jménu Hospodina, svého Boha,
které je vznešené.
Tehdy budou žít v bezpečí,
neboť on bude veliký
až po nejzazší zemské končiny.
⁴On bude naším pokojem.
Až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich palácích,
sedm pastýřů proti nim postavíme,
osm vojevůdců rozených,
⁵aby Asýrii pásli mečem,
Nimrodovu zemi mečem taseným!
On nás vysvobodí,
až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich hranicích.

Vítězný pozůstatek

⁶Ti, kdo pozůstanou z Jákoba
uprostřed mnohých národů,
budou jak rosa od Hospodina,
jak déšť padající na trávu,
jenž ve smrtelníka nedoufá
a nezávisí na člověku.
⁷Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany,
uprostřed mnohých národů,
budou jak lev mezi lesní zvěří,
jak mladý lev mezi stády ovcí;
drtí a trhá je, kudy jde,
a nikdo mu je nevyrve.
⁸Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli,
všichni tví protivníci budou vymýceni!
⁹„Toho dne, praví Hospodin,
vaše koně mezi vámi vymýtím
a vaše vozy zničím.
¹⁰Vymýtím města ve vaší zemi
a zbořím všechny vaše pevnosti.
¹¹Vymýtím kouzla z vaší ruky
a nezbudou vám už žádní věštci.
¹²Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy,
abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.
¹³Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly
a vaše města vyhladím.
¹⁴Vykonám pomstu s hněvem a zuřením
nad neposlušnými národy!“

6

Hospodinova žaloba

¹Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!
²Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:
³Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
⁴Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam.
⁵Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův.
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal,
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“
⁶Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
⁷Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?
⁸Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.

Hřích a trest

⁹Hlas Hospodinův volá na město
(a tvé jméno ctít je moudré):
„Ať to slyší ten váš kmen,
vy, shromáždění ve městě!
¹⁰To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy
a míry ošizené a mizerné?
¹¹To mám uznávat nepoctivé váhy
a falešná závaží v mošně?
¹²Vaši boháči jsou násilníci
a vaši občané mluví lež;
hovoří zrádným jazykem!
¹³Právě proto jsem tě ranil trápením,
abych tě zničil za tvůj hřích.
¹⁴Budeš jíst, ale nenasytíš se,
bude ti kručet v břiše.
Budeš tlačit, ale neporodíš,
a co porodíš, to vydám meči.
¹⁵Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně;
vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem;
vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.
¹⁶Řídíte se Omriho pravidly
a všemi Achabovými způsoby;
následujete jejich rady,
a proto vás vydám zpustošení.
Výsměch čeká vaše občany –
budete tupeni, že jste můj lid!“

7

Zkažený lid

¹Běda mi!
Jsem jako sběrač po vinobraní,
jak ten, kdo paběrkuje po sklizni –
nezůstal ani hrozen k ochutnání,
ani jeden vytoužený zralý fík!
²Zbožní ze země vyhynuli,
jediný člověk není poctivý.
Všichni číhají, jak by vraždili,
každý svého bratra lapá do sítí.
³Obě ruce mají ke zlu šikovné;
úředník i soudce berou úplatek,
mocný poroučí, co si zamane,
a všichni kují pikle.
⁴Nejlepší z nich je jako trní,
poctivec horší než plot z bodláčí.
Už přichází ten vyhlížený den –
den, kdy se s tebou zúčtuje!
Teď přijde zmatek nad zmatek!
⁵Nespoléhejte na bližní,
nevěřte ani příteli,
chraň se svá ústa otevřít
i před ženou, co máš v náručí!
⁶Syn pohrdá svým otcem,
dcera se staví proti matce,
snacha své tchyni vzdoruje –
člověk má nepřátele ve vlastní rodině.
⁷Já ale Hospodina vyhlížím,
čekám na Boha – on mě zachrání,
můj Bůh mě vyslyší!

Mým světlem je Hospodin

⁸Nejásej, nepříteli, nade mnou –
i když jsem padl, povstanu!
I když teď sedím vprostřed tmy,
mým světlem je Hospodin.
⁹Proti Hospodinu hřešil jsem,
a proto nesu jeho hněv,
dokud se mého sporu neujme
a neobhájí mě.
Vyvede mě znovu na světlo
a spatřím jeho spravedlnost.
¹⁰Až to uvidí můj nepřítel,
hanba ho přikryje –
toho, který mi říkával:
„Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“
Na vlastní oči se podívám,
až ho jak bláto na ulicích rozdupou!
¹¹Bude to den obnovy tvých zdí,
den, kdy se tvé meze rozšíří;
¹²den, kdy připutují až k vám
z Asýrie i z měst Egypta,
ze zemí od Egypta až po Eufrat,
od moře k moři a od hor k horám.
¹³Země se však stane pustinou
kvůli svým obyvatelům;
to bude ovoce jejich skutků.
Kdo je jako ty?
¹⁴Svou holí pas svůj lid,
stádo, jež je tvým dědictvím.
Ať žijí sami v zarostlé krajině,
uprostřed země podobné zahradě.
Ať se pasou v Bášanu i Gileádu
jako za dávných dnů!
¹⁵„Jako tehdy, když jste opustili Egypt,
ukážu vám své zázraky.“
¹⁶Ať se národy zastydí, až to uvidí,
ať jsou zbaveni vší odvahy!
Ať si ústa rukou přikryjí,
ať jim ohluchnou uši!
¹⁷Ať lížou prach jako had,
jako nějaký zeměplaz!
Ať lezou s chvěním ze svých děr
k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem,
ať z tebe mají bázeň!
¹⁸Kdo je Bůh jako ty?
Kdo odpouští viny a hřích promíjí
pozůstatku svého dědictví?
Nezůstáváš rozhněvaný navždycky,
neboť sis milosrdenství oblíbil.
¹⁹Znovu se nad námi slituješ,
naše provinění pošlapeš,
všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!
²⁰Projevíš svou věrnost Jákobovi,
své milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi přísahal našim otcům
tehdy za starodávných dnů.