Nahum

1

¹Otrel nad Ninive. Kniha vidění Nahuma z Elkoše.

Žárlivý mstitel

²Žárlivý Bůh a mstitel je Hospodin,
Hospodin se mstí, a to zuřivě!
Hospodin se mstí na protivnících svých,
ke svým nepřátelům chová hněv.
³Hospodin je trpělivý, však velmi mocný –
neopomíjí trest!
Jeho cesta vede bouří a vichřicí,
mraky jsou prach od jeho kroků.
⁴Okřikne moře, a to se vysuší,
vysuší i každou řeku.
Bášan i Karmel pak uvadají,
vadne i kvítí Libanonu.
⁵Hory se před ním chvějí,
rozpadají se pahorky.
Před jeho tváří se zmítá země,
svět i všichni, kdo bydlí v něm.
⁶Kdo obstojí před jeho hněvem?
Kdo snese žár jeho zuření?
Jak plamen šlehá jeho vztek,
skály se před ním drolí na kusy!
⁷Hospodin je dobrý,
útočištěm je v den soužení,
zná se k těm, kdo v něj doufají.
⁸S Ninive ale skoncuje
v nezadržitelné záplavě;
své nepřátele do tmy zažene!
⁹Co si to o Hospodinu myslíte?
On udělá rázný konec,
protivník už se nezvedne!
¹⁰Budou zapleteni v trní,
svým vínem budou zpití,
zhltnuti budou jak suché plevy.
¹¹Z tebe, Ninive, vyšel ten,
jenž o Hospodinu smýšlí zle
a spřádá plány zločinné!
¹²Tak praví Hospodin:
„I když mají klid a jsou tak početní,
přece vymizí, až budou skoseni.
I když jsem tě, Judo, pokořil,
nepokořím tě nikdy víc.
¹³Jeho jho na tobě teď rozlomím
a roztrhnu tvé okovy.“
¹⁴O tobě, Ninive, pak velí Hospodin:
„Tvé jméno neponesou žádní potomci!
Z chrámu tvých bohů vyhladím
tesané modly i odlitky.
Chystám ti hrob. Jsi hanebný!“

2

Je rozhodnuto

¹Hle, už jsou vidět na horách
nohy posla dobrých zpráv –
přichází pokoj zvěstovat.
Své svátky teď, Judo, svěť
a naplň sliby své.
Už tě nenapadne ten zločinec –
je bezezbytku vyhlazen!
²Už na tebe, Ninive, táhne ničitel.
Jen tu svou pevnost střež,
na cestu pozor dej,
opásej se na bedrech,
všechnu svou sílu posbírej!
³Hospodin Jákobovi hrdost navrací,
hrdost, jež Izraeli náleží,
ačkoli jej plenitelé plenili
a jeho ratolesti zlámali.
⁴Rudé jsou štíty jeho hrdinů,
bojovníci v šatu z šarlatu.
Vozy se blýskají ocelí
v den, kdy jsou k boji hotoví,
kdy se les kopí zavlní.
⁵Vozy se zběsile ženou v ulicích,
řítí se přes náměstí,
podobají se pochodním,
jako blesky se míhají.
⁶Ninive svolává své chrabré vojáky,
ti se však cestou potácí,
a když přispěchají na hradby,
kolem nich už je obléhací štít.
⁷Říční stavidla se protrhla!
Palác se rozpadá!
⁸Je rozhodnuto! Město obnaženo,
do vyhnanství je odvlečou.
Jeho otrokyně jak holubice pláčou,
bijí se do prsou.
⁹Ninive bývalo svěžím jezerem,
teď ale všichni utíkají pryč.
„Stůjte přece! Zastavte se!“
A nikdo se neotočí.
¹⁰Berte stříbro, berte zlato!
Ta nepřeberná zásoba!
Poklady v celých hromadách!
¹¹Zkáza! Zhouba! Záhuba!
Odvaha je ta tam, třesou se kolena.
Úzkost svírá všechna břicha,
bledá je každá tvář!
¹²Kde je teď to doupě lví?
Kde se jejich mladí krmili?
Kde to obcházel lev se lvicí a mláďaty,
aniž je kdo mohl vyplašit?
¹³Lev trhal hojnou kořist lvíčatům
a pro své lvice rdousil.
Pelech měl plný úlovků,
v doupěti samou kořist.
¹⁴„Hle, já jsem proti tobě!“
praví Hospodin zástupů.
„Tvé vozy spálím v oblacích kouře,
tvá lvíčata spolkne meč.
Vezmu ti kořist z celé země,
hlas tvých poslů už se neozve!“

3

Běda Ninive

¹Běda tomu městu vraždění!
Je plné lží a loupeží
a nepřestává plenit.
²Už sviští bič!
Kola rachotí!
Koně se dali v trysk!
Vozy lomozí!
³Jízda útočí!
Mečů blýskání!
Kopí třpyt!
Kolik jen padlých,
mrtvol hromady!
Všude bezpočtu mrtvých,
až přes ně lidé padají!
⁴To vše proto, že tolik smilnila
ta smilnice tak vábivá,
mistryně kouzel, která kupčila
s národy skrze smilstva svá
a s pokoleními skrze svá kouzla.
⁵„Hle, já jsem proti tobě!“
praví Hospodin zástupů.
„Vyhrnu ti sukni nad hlavu;
ukážu národům tvou nahotu
a královstvím tvou ostudu.
⁶Nakydám na tebe ohavnosti
a veřejně tě potupím,
vystavím tě na odiv!
⁷Kdo tě uvidí, uteče od tebe
a řekne: ‚Zničeno je Ninive;
copak ho někdo lituje?‘
Kde bych ti tedy našel
nějaké těšitele?“
⁸Copak jsi lepší, než byly Théby
mezi nilskými rameny,
obklopené vodami?

Řeka jim byla opevněním

a vodu měly za hradby.
⁹Mocný Habeš, Egypt bez hranic,
Put i Libye mezi jejich spojenci.
¹⁰I Thébané však byli vyhnáni,
museli jít do zajetí.
Jejich děti byly rozráženy
na každém nároží.
O jejich přední muže losovali,
všichni jejich velmoži dostali řetězy.
¹¹Tak i ty budeš jako opilec,
úplně bez sebe.
I ty se budeš potácet
a hledat skrýš před nepřítelem.
¹²Všechny tvé pevnosti jsou jako fíkoví –
stačí se do nich opřít,
a zralé fíky padají
do úst tomu, kdo je sní!
¹³Jen se podívej na své vojáky –
jsou jako ženy!
Brány tvé země jsou nepřátelům otevřeny,
oheň pohltil tvé závory.
¹⁴Čerpej si vodu pro čas obležení,
své pevnosti si opevni!
Šlapej hlínu, mačkej jíl,
chop se formy na cihly!
¹⁵Stejně tě tam ale zhltnou plameny
a meč tě vyhladí;
zhltne tě jako kobylky!
Zkus se rozmnožit jako kobylky,
rozmnož se jako žravý hmyz!
¹⁶I kdyby tvých kupců bylo sebevíc,
ještě víc než hvězd na nebi,
jak kobylky se vylíhnou a uletí.
¹⁷Tví dvořané jsou jak žravý hmyz,
tví úředníci se hemží v rojích.
V chladný den usedají na zídky,
pak ale vyjde slunce a zas uletí
a nikdo neví, kam se poděli.
¹⁸Asyrský králi, tví pastýři usnuli,
tví hodnostáři ulehli!
Po horách rozptýlen je tvůj lid
a není, kdo by je shromáždil.
¹⁹Není léku na tvé zranění,
tvá rána už se nezhojí.
Všichni, kdo o tobě uslyší,
zatleskají samou radostí.
Vždyť koho se nedotklo
tvé ustavičné zlo?