Numeri

Sinajský tábor

1

Sčítání Izraele

¹Na Sinajské poušti, prvního dne druhého měsíce druhého roku po jejich odchodu z Egypta, promluvil Hospodin k Mojžíšovi ve Stanu setkávání: ²„Sečtěte celou izraelskou obec podle jejich rodů a otcovských domů; pořiďte jmenný seznam všech mužů. ³Ty a Áron započtete do jejich oddílů všechny bojeschopné Izraelce od dvaceti let výše. ⁴Z každého pokolení vám bude pomáhat jeden muž, který je hlavou svého otcovského domu. ⁵Toto jsou jména mužů, kteří vám budou stát po boku:
z Rubena: Elicur, syn Šedeurův,
⁶ze Šimeona: Šelumiel, syn Curišadajův,
⁷z Judy: Nachšon, syn Aminadabův,
⁸z Isachara: Netaneel, syn Cuarův,
⁹ze Zabulona: Eliab, syn Chelonův,
¹⁰z Josefových synů:
z Efraima: Elišama, syn Amihudův,
z Manasese: Gamaliel, syn Pedacurův,
¹¹z Benjamína: Abidan, syn Gideoniho,
¹²z Dana: Achiezer, syn Amišadajův,
¹³z Ašera: Pagiel, syn Okranův,
¹⁴z Gáda: Eljasaf, syn Deuelův,
¹⁵z Neftalíma: Achira, syn Enanův.
¹⁶To jsou členové sněmu, vůdcové svých otcovských pokolení, náčelníci izraelských tisíců.“
¹⁷Mojžíš s Áronem tedy vzali jmenované muže ¹⁸a prvního dne druhého měsíce shromáždili celou obec ke sčítání podle jejich rodů a otcovských domů. Všichni od dvaceti let výše byli jeden po druhém zahrnuti do jmenného seznamu, ¹⁹jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. Takto je na Sinajské poušti sečetl ²⁰a tolik jich bylo:
Synové Rubena, Izraelova prvorozeného, podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše: ²¹pokolení Ruben čítalo 46 500 mužů.
²²Synové Šimeona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše: ²³pokolení Šimeon čítalo 59 300 mužů.
²⁴Synové Gáda podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ²⁵pokolení Gád čítalo 45 650 mužů.
²⁶Synové Judy podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ²⁷pokolení Juda čítalo 74 600 mužů.
²⁸Synové Isachara podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ²⁹pokolení Isachar čítalo 54 400 mužů.
³⁰Synové Zabulona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ³¹pokolení Zabulon čítalo 57 400 mužů.
³²Synové Josefovi:
Synové Efraimovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ³³pokolení Efraim čítalo 40 500 mužů.
³⁴Synové Manasesovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ³⁵pokolení Manases čítalo 32 200 mužů.
³⁶Synové Benjamínovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ³⁷pokolení Benjamín čítalo 35 400 mužů.
³⁸Synové Danovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ³⁹pokolení Dan čítalo 62 700 mužů.
⁴⁰Synové Ašerovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ⁴¹pokolení Ašer čítalo 41 500 mužů.
⁴²Synové Neftalímovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ⁴³pokolení Neftalí čítalo 53 400 mužů.
⁴⁴Toto jsou počty těch, které Mojžíš s Áronem a s dvanácti izraelskými vůdci sečetl, po jednom z každého otcovského domu. ⁴⁵Celkový počet všech bojeschopných Izraelitů od dvaceti let výše, započtených podle jejich otcovských domů: ⁴⁶Úhrnem bylo sečteno 603 550 mužů.
⁴⁷Mezi ně však nebyli podle svých otcovských pokolení započteni levité. ⁴⁸Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁴⁹„Pokolení Levi nesčítej, nezahrnuj je do počtu synů Izraele. ⁵⁰Levitům svěříš Příbytek svědectví, veškeré jeho vybavení i vše, co k němu náleží. Oni budou Příbytek s veškerým jeho vybavením nosit, budou při něm sloužit a kolem Příbytku budou tábořit. ⁵¹Když se bude Příbytek chystat na cestu, levité jej složí; když se bude Příbytek chystat k táboření, levité jej vztyčí. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře. ⁵²Synové Izraele budou tábořit po svých uskupeních, každý při svém praporu, po svých oddílech. ⁵³Levité však budou tábořit kolem Příbytku svědectví, aby obec synů Izraele nestihl hrozný hněv; proto budou levité držet stráž u Příbytku svědectví.“
⁵⁴A synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

2

Uspořádání tábora

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²„Ať synové Izraele táboří každý při svém praporu, pod korouhví svých otcovských domů; ať táboří vpovzdálí okolo Stanu setkávání.“
³Vepředu, na východě, táboří po svých oddílech prapor Judova uskupení: vůdce Judových synů Nachšon, syn Aminadabův, ⁴a jeho vojsko o počtu 74 600 mužů.
⁵Vedle něj táboří pokolení Isachar: vůdce Isacharových synů Netaneel, syn Cuarův, ⁶a jeho vojsko o počtu 54 400 mužů.
⁷Dále pokolení Zabulon: vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův, ⁸a jeho vojsko o počtu 57 400 mužů.
⁹Celkem v oddílech Judova uskupení: 186 400 mužů. Ti pochodují jako první.
¹⁰Na jihu táboří po svých oddílech prapor Rubenova uskupení: vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův, ¹¹a jeho vojsko o počtu 46 500 mužů.
¹²Vedle něj táboří pokolení Šimeon: vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curi-šadajův, ¹³a jeho vojsko o počtu 59 300 mužů.
¹⁴Dále pokolení Gád: vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův, ¹⁵a jeho vojsko o počtu 45 650 mužů.
¹⁶Celkem v oddílech Rubenova uskupení: 151 450 mužů. Ti pochodují druzí.
¹⁷Uprostřed všech uskupení putuje Stan setkávání s uskupením levitů. Jak táboří, tak pochodují; každý na svém místě při svém praporu.
¹⁸Na západě táboří po svých oddílech prapor Efraimova uskupení: vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův, ¹⁹a jeho vojsko o počtu 40 500 mužů.
²⁰Vedle něj pokolení Manases: vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův, ²¹a jeho vojsko o počtu 32 200 mužů.
²²Dále pokolení Benjamín: vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho, ²³a jeho vojsko o počtu 35 400 mužů.
²⁴Celkem v oddílech Efraimova uskupení: 108 100 mužů. Ti pochodují třetí.
²⁵Na severu táboří po svých oddílech prapor Danova uskupení: vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův, ²⁶a jeho vojsko o počtu 62 700 mužů.
²⁷Vedle něj táboří pokolení Ašer: vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův, ²⁸a jeho vojsko o počtu 41 500 mužů.
²⁹Dále pokolení Neftalí: vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův, ³⁰a jeho vojsko o počtu 53 400 mužů.
³¹Celkem v oddílech Danova uskupení: 157 600 mužů. Ti pochodují po svých praporech jako poslední.
³²Toto je součet synů Izraele podle jejich otcovských domů. Celkem jich v oddílech všech uskupení bylo 603 550 mužů. ³³Podle Hospodinova příkazu Mojžíšovi však s ostatními Izraelity nebyli sečteni levité.
³⁴Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi: tak tábořili po svých praporech a tak táhli, každý podle svých rodů při domě svých otců.

3

Levité

¹Toto je příběh Árona a Mojžíše v době, kdy Hospodin mluvil s Mojžíšem na hoře Sinaj.
²A toto jsou jména Áronových synů: prvorozený Nádab, dále Abihu, Eleazar a Itamar; ³to jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží pověřených ke kněžské službě. ⁴Nádab a Abihu však bezdětní zemřeli před Hospodinem, když na poušti Sinaj před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. Proto spolu se svým otcem Áronem konali kněžskou službu Eleazar a Itamar.
⁵Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁶„Přiveď pokolení Levi a postav je před kněze Árona, aby mu pomáhali. ⁷Svou službou při Příbytku budou plnit jeho povinnost i povinnost celé obce vůči Stanu setkávání. ⁸Budou také pečovat o veškeré náčiní Stanu setkávání a službou při Příbytku budou plnit povinnost synů Izraele. ⁹Odevzdej tedy levity Áronovi a jeho synům, ať mu jsou z řad Izraelitů zcela odevzdáni. ¹⁰Árona a jeho syny pověříš, aby zachovávali své kněžství. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.“
¹¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹²„Hle, já jsem si namísto všech prvorozených, kteří mezi Izraelci otvírají lůno, vybral z řad synů Izraele levity. Levité jsou tedy moji, ¹³neboť všichni prvorození jsou moji. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem zasvětil všechny prvorozené v Izraeli, jak lidi, tak zvířata, sobě. Jsou moji. Já jsem Hospodin.“
¹⁴Hospodin promluvil k Mojžíšovi na poušti Sinaj: ¹⁵„Sečti Leviho syny podle jejich otcovských domů a rodů; sečti všechny muže od stáří jednoho měsíce.“ ¹⁶Mojžíš je tedy podle Hospodinova rozkazu sečetl, jak mu bylo přikázáno.
¹⁷Toto jsou Leviho synové, jmenovitě: Geršon, Kehat a Merari.
¹⁸Toto jsou jména Geršonových synů po jejich rodech: Libni a Šimei.
¹⁹Kehatovi synové po svých rodech: Amram, Jishar, Hebron a Uziel.
²⁰Synové Merariho po svých rodech: Machli a Muši.
Toto jsou levitské rody podle svých otcovských domů.
²¹Z Geršona vzešel rod libnijský a šimeiský; to jsou geršonské rody. ²²Podle seznamu čítaly ⁷ 500 mužů starších jednoho měsíce. ²³Geršonské rody tábořily za Příbytkem, na západní straně. ²⁴Vůdcem geršonského otcovského domu byl Eljasaf, syn Laelův. ²⁵Geršonovi synové dostali ve Stanu setkávání do opatrování Příbytek, stan, jeho pokrývku, závěs ke vchodu do Stanu setkávání, ²⁶zástěny nádvoří, závěs pro vchod do nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jeho lana, a to se vší příslušnou službou.
²⁷Z Kehata vzešel rod amramský, jisharský, hebronský a uzielský; to jsou kehatské rody. ²⁸Čítaly celkem 8 600 mužů starších jednoho měsíce. Ti měli na starost svatyni. ²⁹Rody Kehatových synů tábořily na jižní straně Příbytku. ³⁰Vůdcem otcovského domu kehatských rodů byl Elicafan, syn Uzielův. ³¹Dostali do opatrování Truhlu, stůl, svícen, oltáře, vybavení svatyně, které používali ke službě, a závěs, a to se vší příslušnou službou. ³²Vůdcem levitských vůdců byl Eleazar, syn kněze Árona; jemu byli svěřeni ti, kdo plní povinnost vůči svatyni.
³³Z Merariho vzešel rod machlijský a mušijský; to jsou merarijské rody. ³⁴Podle seznamu čítaly 6 200 mužů starších jednoho měsíce. ³⁵Vůdcem otcovského domu merarijských rodů byl Curiel, syn Abichailův. Tábořili na severní straně Příbytku. ³⁶Synům Merariho byly do opatrování svěřeny desky Příbytku, jeho svlaky, sloupy, patky a veškeré náčiní k nim, a to se vší příslušnou službou. ³⁷Dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany.
³⁸Vepředu, na východě, tábořili před Příbytkem, totiž před Stanem setkávání, Mojžíš, Áron a jeho synové. Drželi za syny Izraele stráž před svatyní. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však měl zemřít.
³⁹Levité, které Mojžíš s Áronem podle Hospodinova rozkazu sečetl po jejich rodech, čítali celkem 22 000 mužů starších jednoho měsíce.
⁴⁰Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sečti mezi syny Izraele všechny prvorozené muže starší jednoho měsíce a pořiď jejich jmenný seznam. ⁴¹Namísto všech prvorozených synů Izraele pak pro mne vezmeš levity. Já jsem Hospodin. Namísto všeho prvorozeného dobytka synů Izraele vezmeš dobytek levitů.“
⁴²Mojžíš tedy podle Hospodinova příkazu sečetl všechny prvorozené syny Izraele. ⁴³Všech prvorozených starších jednoho měsíce bylo na jmenném seznamu 22 273.
⁴⁴Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁴⁵„Vezmi levity namísto všech prvorozených mezi syny Izraele a dobytek levitů namísto jejich dobytka, neboť levité jsou moji. Já jsem Hospodin. ⁴⁶A jako výplatné za těch 273 prvorozených synů Izraele, kteří převyšují počet levitů, ⁴⁷vybereš po pěti šekelech za hlavu (měřeno podle šekelu svatyně; šekel je 20 ger). ⁴⁸To stříbro pak dáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo převyšují jejich počet.“
⁴⁹A tak Mojžíš vybral výplatné stříbro za ty, kdo převyšovali počet mužů vykoupených levity. ⁵⁰Vybral za prvorozené syny Izraele 1 365 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně). ⁵¹Podle Hospodinova rozkazu pak Mojžíš předal výplatné stříbro Áronovi a jeho synům, jak mu Hospodin přikázal.

4

Synové Kehatovi

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²„Sečti Kehatovy syny z řad synů Leviho podle jejich rodů a otcovských domů. ³Započti každého ve věku od třiceti do padesáti let, kdo je schopen služby, aby pracoval na díle při Stanu setkávání.
⁴Toto bude služba Kehatových synů ve Stanu setkávání: nejsvětější věci. ⁵Než tábor potáhne dál, vstoupí Áron se svými syny dovnitř, sejmou zastírající oponu a tou přikryjí Truhlu svědectví. ⁶Na ni pak položí přikrývku z odolných usní a navrch rozprostřou přehoz, celý z modré látky, a provléknou tyče.
⁷Potom prostřou přehoz z modré látky na stole chlebů předložení a na něj rozloží mísy, pohárky, číše a konvice pro úlitby; na stole bude zůstávat každodenní chléb. ⁸Na to vše pak rozprostřou přehoz z šarlatové látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.
⁹Potom vezmou přehoz z modré látky, přikryjí svícen k svícení i s jeho kahany, kleštěmi, pánvicemi na uhlí a veškerými nádobami na olej, jichž se užívá k jeho obsluze, ¹⁰zabalí jej i s jeho veškerým náčiním do pokrývky z odolných usní a položí na nosítka.
¹¹Také na zlatý oltář prostřou přehoz z modré látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.
¹²Potom vezmou veškeré služebné náčiní, které se používá ke službě ve svatyni, zabalí je do přehozu z modré látky, přikryjí je pokrývkou z odolných usní a položí na nosítka.
¹³Pak vyberou z oltáře popel, prostřou na oltáři přehoz z purpurové látky ¹⁴a na něj položí veškeré oltářní náčiní, které používají k jeho obsluze – pánvice na uhlí, vidlice, lopaty a obětní misky – všechno oltářní náčiní. Přes ně rozprostřou přikrývku z odolných usní a provléknou tyče.
¹⁵Poté, co Áron se svými syny dokončí přikrývání svatých věcí a veškerého vybavení svatyně, než tábor potáhne dál, teprve tehdy přijdou Kehatovi synové, aby to nesli. Svatých věcí se nedotknou, aby nezemřeli. Toto je břemeno Kehatových synů při Stanu setkávání.
¹⁶Eleazarovi, synu kněze Árona, pak bude svěřen olej ke svícení, kadidlo z vonných látek, každodenní moučná oběť a olej pomazání. Bude mít dozor nad celým Příbytkem a nade vším, co je v něm – nad svatými věcmi i jejich příslušenstvím.“
¹⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ¹⁸„Nedopustíte, aby byl kmen kehatských rodů vyhlazen z řad levitů. ¹⁹Aby zůstali naživu a nezemřeli, když přistupují k nejsvětějším věcem, naložíte s nimi takto: přijde Áron a jeho synové a každému z nich určí jeho službu a jeho břemeno. ²⁰Oni sami však nesmí vejít a zahlédnout, jak jsou baleny svaté věci, aby nezemřeli.“

Synové Geršonovi

²¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²²„Sečti také Geršonovy syny podle jejich otcovských domů a rodů. ²³Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.
²⁴Toto bude služba geršonských rodů, jejich úkoly a břemena: ²⁵Budou nosit plachty a houně Příbytku, Stan setkávání, jeho pokrývku i pokrývku z odolných usní, která je na ní, dále závěs ke vchodu do Stanu setkávání, ²⁶zástěny nádvoří, závěs pro vchod do brány nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jejich lana a veškeré příslušenství k jejich službě. A budou konat službu ve všem, co jim bylo uloženo. ²⁷Veškerá služba Geršonových synů se bude dít podle rozkazů Árona a jeho synů – to platí pro všechna jejich břemena a pro všechnu jejich službu. Všechna jejich břemena svěříte do jejich opatrování. ²⁸To bude služba geršonských rodů při Stanu setkávání a jejich zodpovědnost pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

Synové Merariho

²⁹„Syny Merariho rovněž sečti podle jejich rodů a otcovských domů. ³⁰Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.
³¹Při veškeré své službě při Stanu setkávání budou zodpovědni za tato břemena: desky Příbytku, jejich svlaky, sloupy, patky, ³²dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany a veškerým jejich náčiním, a to se vší příslušnou službou. Každému jmenovitě určíte, jaké břemeno má nosit.³³To bude služba merarijských rodů při veškeré jejich práci při Stanu setkávání pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

Sčítání levitských rodů

³⁴Mojžíš s Áronem a s představenými obce sečetl Kehatovy syny podle jejich rodů a otcovských domů. ³⁵Započítal ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání, ³⁶a bylo jich po jejich rodech započteno 2 750. ³⁷Toto je součet kehatských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.
³⁸Rovněž Geršonovi synové byli sečteni podle svých rodů a otcovských domů: ³⁹Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání. ⁴⁰Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 2 630. ⁴¹Toto je součet geršonských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu.
⁴²Také merarijské rody byly sečteny podle svých rodů a otcovských domů: ⁴³Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání. ⁴⁴Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 3 200. ⁴⁵Toto je součet merarijských rodů, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.
⁴⁶Mojžíš s Áronem a s vůdci Izraele sečetl všechny levity podle jejich rodů a otcovských domů, ⁴⁷všech, kdo byli ve věku od třiceti do padesáti let schopni díla služby při Stanu setkávání a díla nošení břemen. ⁴⁸Jejich celkový počet byl 8 580. ⁴⁹Podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem byla každému z nich určena jeho služba a jeho břemeno.
A tak byli sečteni, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

5

Čistota tábora

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém. ³Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám.“ ⁴Synové Izraele tak tedy učinili a vykázali je z tábora ven přesně tak, jak Hospodin pověděl Mojžíšovi.

Náhrada škody

⁵Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁶„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena dopustí kteréhokoli hříchu vůči člověku, a tak se zpronevěří Hospodinu, takový člověk se provinil. ⁷Vyzná tedy svůj hřích, jehož se dopustil, nahradí škodu v plné výši, přidá ještě pětinu navíc a odevzdá to tomu, vůči komu se provinil. ⁸Kdyby po poškozeném nezůstal příbuzný, jemuž by se nahradila škoda, bude odškodnění odevzdáno Hospodinu pro kněze, a to kromě berana, jímž se za něj vykoná obřad smíření.
⁹Ze všech svatých darů, které mu synové Izraele přinesou, připadne vždy obětní příspěvek knězi. ¹⁰Všechny svaté dary patří vždy dárci, ale co kdo dá knězi, patří knězi.“

Zákon žárlivosti

¹¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹²„Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odklonila manželka a byla mu nevěrná, ¹³kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto: ¹⁴Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoliv, ¹⁵přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu.
¹⁶Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina. ¹⁷Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody. ¹⁸Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí ¹⁹a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí. ²⁰Jestliže ses však od svého manžela odklonila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ – ²¹tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo! ²²Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘
A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘
²³Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody. ²⁴Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost. ²⁵Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři. ²⁶Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. ²⁷Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou. ²⁸Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě.
²⁹Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odklonila od svého manžela, a tak se poskvrnila, ³⁰nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu. ³¹Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“

6

Zákon o nazírech

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena rozhodne složit zvláštní nazírský slib, aby se zasvětil Hospodinu, ³bude se zdržovat vína i piva; nenapije se vinného octu ani jiného kvašeného nápoje, nenapije se žádné šťávy z hroznů a nebude hrozny ani jíst, ať už čerstvé nebo sušené. ⁴Po celou dobu svého zasvěcení neokusí nic pocházejícího z vinné révy, od zrnka až po slupku.
⁵Po celou dobu jeho nazírského slibu se jeho hlavy nedotkne břitva. Dokud nevyprší doba jeho oddělení pro Hospodina, bude svatý; vlasy na hlavě si nechá volně růst.
⁶Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému. ⁷Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratru ani sestře, kdyby zemřeli, neboť má na hlavě znak zasvěcení svému Bohu. ⁸Po všechny dny svého zasvěcení bude svatý Hospodinu.
⁹Kdyby však v jeho blízkosti někdo zemřel náhlou smrtí, a tak poskvrnil znak zasvěcení na jeho hlavě, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. ¹⁰Osmého dne pak přinese knězi ke vchodu do Stanu setkávání dvě hrdličky nebo dvě holoubata ¹¹a kněz přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za něj vykoná obřad smíření, neboť se prohřešil při mrtvém. Toho dne znovu posvětí svou hlavu ¹²a všechny dny svého nazírství zasvětí Hospodinu. Přinese ročního beránka jako oběť odškodnění a předchozí dny se zruší, neboť poskvrnil své nazírství.
¹³A toto je zákon ohledně nazíra: V den, kdy vyprší doba jeho zasvěcení, bude přiveden ke vchodu do Stanu setkávání ¹⁴a bude obětovat svůj dar Hospodinu: jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť, ¹⁵dále koš nekvašeného pečiva z jemné mouky, bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a s nimi patřičné moučné oběti a úlitby.
¹⁶Kněz to přinese před Hospodina a vykoná nazírovu oběť za hřích a jeho zápalnou oběť. ¹⁷Berana pak připraví jako pokojnou oběť Hospodinu spolu s košem nekvašeného pečiva a vykoná jeho moučnou oběť a jeho úlitbu.
¹⁸Nazír si pak u vchodu do Stanu setkávání oholí vlasy, znamení svého nazírského zasvěcení, vezme je a vloží do ohně pod pokojnou obětí.
¹⁹Kněz vezme z onoho berana vařené plece, z koše vezme jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou placku a poté, co si nazír oholí znamení svého zasvěcení, vloží to vše do jeho dlaní. ²⁰Kněz to pak zvedáním nabídne Hospodinu. Společně s hrudím pozvedání a kýtou odevzdání jsou tyto věci svatým darem pro kněze. Teprve poté smí nazír znovu pít víno.
²¹Toto je zákon o nazírovi skládajícím slib. Jeho dar Hospodinu za jeho zasvěcení bude odpovídat slibu, který učinil (kromě toho, co by chtěl přidat podle svých možností).“

Kněžské požehnání

²²Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²³„Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat:
²⁴‚Ať ti Hospodin žehná
a chrání tě!
²⁵Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář
a daruje ti přízeň!
²⁶Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář
a obdaří tě pokojem!‘
²⁷Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“

7

Dary izraelských vůdců

¹V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu Příbytku, pomazal a posvětil jej i veškeré jeho vybavení a rovněž tak oltář a veškeré jeho vybavení. Když to vše pomazal a posvětil, ²přistoupili vůdcové Izraele, náčelníci otcovských rodů, totiž vůdcové pokolení, pověření sčítáním, ³a přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých vozů a dvanáct býků (vůz za každé dva vůdce a za každého jeden býk). Když je přivedli před Příbytek,
⁴Hospodin řekl Mojžíšovi: ⁵„Přijmi to od nich, ať to slouží ke službě při Stanu setkávání. Rozděl to levitům, každému v souladu s jeho službou.“
⁶Mojžíš tedy vzal vozy i býky a dal je levitům. ⁷Geršonovým synům dal vzhledem k jejich službě dva vozy a čtyři býky. ⁸Synům Merariho dal vzhledem k jejich službě pod vedením Itamara, syna kněze Árona, čtyři vozy a osm býků. ⁹Kehatovým synům ale nedal žádné, neboť jim náleží služba při svatých věcech, které se nosí na ramenou.
¹⁰V den, kdy byl oltář pomazán, přinesli vůdcové své dary k jeho zasvěcení a položili je před oltář. ¹¹Hospodin Mojžíšovi řekl: „Ať přináší své dary k zasvěcení oltáře jeden vůdce po druhém, každý vůdce v jeden den.“
¹²Prvního dne přinesl svůj dar Nachšon, syn Aminadabův z pokolení Juda.
¹³Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ¹⁴jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ¹⁵jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ¹⁶jeden kozel k oběti za hřích, ¹⁷dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Nachšona, syna Aminadabova.
¹⁸Druhého dne svůj dar přinesl Netaneel, syn Cuarův, vůdce pokolení Isachar.
¹⁹Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ²⁰jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ²¹jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ²²jeden kozel k oběti za hřích, ²³dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Netaneela, syna Cuarova.
²⁴Třetího dne předstoupil vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův.
²⁵Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ²⁶jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ²⁷jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ²⁸jeden kozel k oběti za hřích, ²⁹dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eliaba, syna Chelonova.
³⁰Čtvrtého dne předstoupil vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův.
³¹Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ³²jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ³³jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ³⁴jeden kozel k oběti za hřích, ³⁵dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar vůdce Rubenových synů Elicura, syna Šedeurova.
³⁶Pátého dne předstoupil vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův.
³⁷Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ³⁸jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ³⁹jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁴⁰jeden kozel k oběti za hřích, ⁴¹dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Šelumiela, syna Curišadajova.
⁴²Šestého dne předstoupil vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův.
⁴³Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁴⁴jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁴⁵jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁴⁶jeden kozel k oběti za hřích, ⁴⁷dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eljasafa, syna Deuelova.
⁴⁸Sedmého dne předstoupil vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův.
⁴⁹Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁵⁰jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁵¹jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁵²jeden kozel k oběti za hřích, ⁵³dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Elišamy, syna Amihudova.
⁵⁴Osmého dne předstoupil vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův.
⁵⁵Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁵⁶jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁵⁷jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁵⁸jeden kozel k oběti za hřích, ⁵⁹dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Gamaliela, syna Pedacurova.
⁶⁰Devátého dne předstoupil vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho.
⁶¹Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁶²jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁶³jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁶⁴jeden kozel k oběti za hřích, ⁶⁵dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Abidana, syna Gideoniho.
⁶⁶Desátého dne předstoupil vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův.
⁶⁷Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁶⁸jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁶⁹jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁷⁰jeden kozel k oběti za hřích, ⁷¹dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiezera, syna Amišadajova.
⁷²Jedenáctého dne předstoupil vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův.
⁷³Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁷⁴jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁷⁵jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁷⁶jeden kozel k oběti za hřích, ⁷⁷dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Pagiela, syna Okranova.
⁷⁸Dvanáctého dne předstoupil vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův.
⁷⁹Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ⁸⁰jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plná kadidla, ⁸¹jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ⁸²jeden kozel k oběti za hřích, ⁸³dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiry, syna Enanova.
⁸⁴Toto byl dar vůdců Izraele k zasvěcení oltáře v den, kdy byl pomazán:
12 stříbrných mís,
12 stříbrných obětních misek,
12 zlatých pohárků.
⁸⁵Každá stříbrná mísa vážila 130 šekelů a každá obětní miska 70. Stříbrné nádobí vážilo celkem 2 400 šekelů svatyně.
⁸⁶Každý z dvanácti zlatých pohárků plných kadidla vážil 10 šekelů. Zlaté pohárky vážily celkem 120 šekelů svatyně.
⁸⁷Souhrn dobytka k zápalné oběti (s jejich moučnou obětí):
12 býčků,
12 beranů,
12 ročních beránků.
K oběti za hřích:
12 kozlů.
⁸⁸Souhrn dobytka k pokojné oběti:
24 býčků,
60 beranů,
60 kozlů,
60 ročních beránků.
Toto byl dar k zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán.
⁸⁹A když Mojžíš vcházel do Stanu setkávání, aby s ním Bůh mluvil, slyšel hlas, jenž k němu promlouval z místa mezi dvěma cheruby nad slitovnicí ležící na Truhle svědectví; tak k němu promlouval.

8

Rozsvěcování svícnu

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Řekni Áronovi: Když budeš rozsvěcovat kahany, dbej, ať těch sedm kahanů vrhá světlo dopředu před svícen.“
³Áron to tedy učinil; rozsvítil kahany směrem dopředu před svícen, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ⁴Samotný svícen byl od dříku až po květy vytepán ze zlata. Mojžíš zhotovil svícen přesně podle vzoru, který mu Hospodin ukázal na hoře.

Očištění levitů

⁵Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁶„Vezmi z řad synů Izraele levity a očisti je. ⁷Očistíš je tímto způsobem: pokropíš je vodou rozhřešení a oni si oholí celé tělo břitvou a vyperou si oděv. Tak budou očištěni. ⁸Ať vezmou mladého býčka spolu s moučnou obětí z jemné mouky zadělané olejem; ty pak vezmi druhého mladého býčka k oběti za hřích. ⁹Přiveď levity před Stan setkávání a shromáždi tam celou izraelskou obec. ¹⁰Když levity přivedeš před Hospodina, synové Izraele na ně vloží ruce ¹¹a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu.
¹²Levité ať pak vloží ruce na hlavy těch býků. Jednoho obětuj jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť Hospodinu k vykoupení levitů. ¹³Potom levity postav před Árona a před jeho syny a nabídni je jako obětní dar Hospodinu. ¹⁴Tak oddělíš levity z řad synů Izraele a levité budou moji.
¹⁵Poté, co je očistíš a nabídneš jako obětní dar, vstoupí levité do služby při Stanu setkávání, ¹⁶neboť jsou mi z řad synů Izraele zcela odevzdáni. Vzal jsem si je namísto všech, kteří otvírají lůno, namísto všech prvorozených synů Izraele, ¹⁷neboť všechno prvorozené mezi syny Izraele, jak z lidí, tak ze zvířat, je mé. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem je zasvětil sobě, ¹⁸avšak namísto všech prvorozených mezi syny Izraele jsem si vzal levity. ¹⁹Tyto levity odevzdané z řad synů Izraele jsem pak dal Áronovi a jeho synům, aby za syny Izraele konali službu při Stanu setkávání a byli za ně výkupným, aby na syny Izraele nepřišla zhoubná rána, když by přistupovali ke svatým věcem.“
²⁰Mojžíš, Áron a celá obec synů Izraele tedy naložili s levity přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi ohledně levitů přikázal; právě tak s nimi synové Izraele naložili. ²¹Levité se očistili od hříchu a vyprali si oděv. Áron je nabídl jako obětní dar Hospodinu a vykonal za ně obřad smíření, aby byli očištěni. ²²Poté tedy levité vstoupili do své služby při Stanu setkávání před tváří Árona a jeho synů. Jak Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně levitů, tak s nimi naložili.
²³Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²⁴„Toto platí pro levity: Od pětadvaceti let každý z nich nastoupí službu, aby konal práci při Stanu setkávání. ²⁵Od padesáti let se pak z pracovní služby vrátí a nebude už sloužit. ²⁶Bude moci pomáhat svým bratrům plnit povinnosti při Stanu setkávání, ale službu konat nebude. Takto naložíš s levity, pokud jde o jejich povinnosti.“

9

Slavení Hodu beránka

¹V prvním měsíci druhého roku po vyjití z Egypta promluvil Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinaj: ²„Ať synové Izraele v určený čas slaví Hod beránka. ³Slavte jej v určený čas, čtrnáctého dne tohoto měsíce za soumraku. Budete jej slavit podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho pravidel.“
⁴Mojžíš řekl synům Izraele, ať slaví Hod beránka, ⁵a tak za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce slavili Hod beránka na poušti Sinaj. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
⁶Vyskytli se však muži, kteří nemohli v onen den slavit Hod beránka, neboť se poskvrnili při mrtvému člověku. Proto přišli toho dne před Mojžíše a Árona. ⁷Řekli: „Poskvrnili jsme se při mrtvému člověku. Proč bychom ale nemohli v určený čas přinést dar Hospodinu spolu se syny Izraele?“
⁸Mojžíš jim odpověděl: „Počkejte, než vyslechnu, co o vás přikáže Hospodin.“
⁹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁰„Mluv k synům Izraele: Kdokoli z vás nebo z vašich potomků by se poskvrnil při mrtvém nebo byl na daleké cestě, ať přesto Hospodinu slaví Hod beránka. ¹¹Ať jej slaví za soumraku čtrnáctého dne druhého měsíce. Ať jí beránka s nekvašenými chleby a s trpkými bylinami. ¹²Ať z něj nenechají nic do rána a nezlámou v něm jedinou kost. Ať slaví Hod beránka podle všech jeho ustanovení. ¹³Kdokoli je ovšem čistý a není na cestách, avšak zanedbá slavení Hodu beránka, ať je vyobcován ze svého lidu, neboť v určený čas nepřinesl dar Hospodinu. Takový člověk ponese hřích.
¹⁴Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u vás, ať jej slaví podle ustanovení a pravidel pro Hod beránka. Pro domácího i hosta žijícího u vás budou platit stejná pravidla.“

Cesta pouští

Pod Božím vedením

¹⁵V den, kdy byl Příbytek postaven, přikryl Příbytek při Stanu svědectví oblak. Od večera do rána pak spočíval nad Příbytkem v podobě ohně. ¹⁶Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně. ¹⁷Kdykoli se oblak od Stanu vznesl, synové Izraele hned vyráželi na cestu. Kdekoli oblak spočinul, tam synové Izraele tábořili. ¹⁸Podle Hospodinova rozkazu vyráželi synové Izraele na cestu a podle Hospodinova rozkazu tábořili. Tábořili tak dlouho, dokud oblak spočíval nad Příbytkem. ¹⁹Někdy oblak prodléval nad Příbytkem mnoho dní; tehdy synové Izraele drželi Hospodinovu stráž a netáhli dál. ²⁰Jindy se oblak nad Příbytkem zdržel jen několik dní; tehdy tábořili podle Hospodinova rozkazu a podle Hospodinova rozkazu pak táhli dál. ²¹Když oblak zůstal jen od večera do rána a ráno se opět vznesl, hned táhli dál. Ať se oblak vznesl ve dne nebo v noci, hned táhli dál. ²²Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál. ²³Podle Hospodinova rozkazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž.

10

Stříbrné trubky

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod. ³Když se na ně dlouze zatroubí, sejde se k tobě před vchod do Stanu setkávání celá obec. ⁴Zatroubí-li se jen na jednu, sejdou se k tobě jen vůdcové, náčelníci izraelských tisíců. ⁵Když zatroubíte s přefukováním, dají se na pochod oddíly tábořící na východě. ⁶Když zatroubíte s přefukováním podruhé, dají se na pochod oddíly tábořící na jihu. K odchodu se tedy bude troubit s přefukováním, ⁷zatímco ke svolání shromáždění budete troubit dlouze, bez přefukování.
⁸Na trubky budou troubit kněží, Áronovi synové; to pro vás bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. ⁹Půjdete-li ve své zemi do války proti útočníku, který by vás napadl, budete na trubky troubit s přefukováním, abyste se připomenuli Hospodinu, svému Bohu, a byli zachráněni od svých nepřátel. ¹⁰Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav, při slavnostech, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Odchod ze Sinaje

¹¹Dvacátého dne druhého měsíce druhého roku se oblak vznesl od Příbytku svědectví. ¹²Synové Izraele se tedy vydali z pouště Sinaj na svá putování, než oblak spočinul v poušti Paran. ¹³Tak táhli poprvé podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem:
¹⁴Nejprve táhl po svých oddílech prapor Judova uskupení; v jejich čele šel Nachšon, syn Aminadabův. ¹⁵V čele pokolení Isachar šel Netaneel, syn Cuarův, ¹⁶a v čele pokolení Zabulon šel Eliab, syn Chelonův. ¹⁷Po složení Příbytku se s nimi vydali na cestu i synové Geršona a Merariho, kteří Příbytek nosili.
¹⁸Potom táhl po svých oddílech prapor Rubenova uskupení; v jejich čele šel Elicur, syn Šedeurův. ¹⁹V čele pokolení Šimeonových synů šel Šelumiel, syn Curi-šadajův, ²⁰a v čele pokolení Gád Eljasaf, syn Reuelův. ²¹Za nimi táhli Kehatovci, kteří nosili svaté předměty. Než došli na místo, Příbytek býval postaven.
²²Potom táhl po svých oddílech prapor Efraimova uskupení; v jejich čele šel Elišama, syn Amihudův. ²³V čele pokolení Manases šel Gamaliel, syn Pedacurův, ²⁴a v čele pokolení Benjamín Abidan, syn Gideoniho.
²⁵Jako zadní voj všech uskupení táhl po svých oddílech prapor Danova uskupení; v jejich čele šel Achiezer, syn Ami-šadajův. ²⁶V čele pokolení Ašer šel Pagiel, syn Okranův, ²⁷a v čele Neftalímova pokolení Achira, syn Enanův. ²⁸Takto táhli synové Izraele po svých oddílech, když se vydávali na cestu.
²⁹Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“
³⁰On mu však odpověděl: „Nepůjdu. Chci se vrátit do své země a ke svým příbuzným.“
³¹Mojžíš mu řekl: „Neopouštěj nás prosím. Vyznáš se přece na poušti a víš, kde bychom mohli tábořit. Staň se naším průvodcem. ³²Půjdeš-li s námi, podělíme se s tebou o dobrodiní, které nám Hospodin prokáže.“
³³A tak se vydali na cestu. Po tři dny putovali od hory Hospodinovy. Ty tři dny putovala Truhla Hospodinovy smlouvy před nimi, aby jim hledala místo k odpočinku. ³⁴Během dne, když byli na cestě z tábora, býval nad nimi Hospodinův oblak.
³⁵Kdykoli se Truhla vydávala na cestu, Mojžíš říkával:
„Povstaň, Hospodine,
ať se tví nepřátelé rozprchnou,
a ti, kdo tě nenávidí,
ať utečou před tebou!“
³⁶Kdykoli pak měla spočinout, říkával:
„Navrať se, Hospodine,
k nesčíslným tisícům Izraele.“

11

Těžkosti

¹Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora. ²Lid tedy volal k Mojžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl. ³To místo nazvali Tabera, Spáleniště, neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň.

Vzpoura kvůli masu

⁴Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: „Kdo nás nakrmí masem? ⁵Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek. ⁶Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“
⁷Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici. ⁸Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej. ⁹Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní.
¹⁰Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný ¹¹a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem? ¹²Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům? ¹³Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘ ¹⁴Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly! ¹⁵Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“
¹⁶Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou. ¹⁷Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám.
¹⁸Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: ‚Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!‘ Hospodin vás tedy nakrmí masem. ¹⁹Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní, ²⁰ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“
²¹Mojžíš ale namítl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘ ²²Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“
²³„Je na to snad Hospodinova ruka krátká?“ odpověděl Hospodin Mojžíšovi. „Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne.“
²⁴Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu. ²⁵Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy.
²⁶Dva muži ovšem zůstali v táboře; jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli na seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře. ²⁷Jeden mládenec přiběhl a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“
²⁸Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, na to řekl: „Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!“
²⁹Mojžíš mu odpověděl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!“ ³⁰A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora.
³¹Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země. ³²Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů, takže si je rozprostřeli po celém táboře. ³³Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou. ³⁴To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.
³⁵Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali.

12

Vzpoura Mojžíšových sourozenců

¹Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Kúšanku!“ ²Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel.
³(Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.)
⁴Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli. ⁵Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli, ⁶řekl:
„Slyšte má slova:
Je-li mezi vámi Hospodinův prorok,
dám se mu poznat skrze vidění,
promluvím k němu skrze sen.
⁷S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné,
jemu byl svěřen můj celý dům!
⁸S ním rozmlouvám tváří v tvář,
zřetelně, a ne v hádankách,
spatřuje Hospodina tak, jak je!
Jak to, že jste se nezalekli
pomluvit mého služebníka Mojžíše?“
⁹Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel.
¹⁰Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná, ¹¹řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali. ¹²Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“
¹³Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“
¹⁴Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“ ¹⁵Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět.
¹⁶Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran.

13

Vzpoura deseti zvědů

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové.“
³A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele. ⁴A toto jsou jejich jména:
Šamua, syn Zakurův, z pokolení Ruben,
⁵Šafat, syn Choriův, z pokolení Šimeon,
⁶Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda,
⁷Jigal, syn Josefův, z pokolení Isachar,
⁸Hošea, syn Nunův, z pokolení Efraim,
⁹Palti, syn Rafuův, z pokolení Benjamín,
¹⁰Gadiel, syn Sodiův, z pokolení Zabulon,
¹¹Gadi, syn Susiův, z pokolení Josefova syna Manasese,
¹²Amiel, syn Gemaliův, z pokolení Dan,
¹³Setur, syn Mikaelův, z pokolení Ašer,
¹⁴Nachbi, syn Vofsiův, z pokolení Neftalí,
¹⁵Geuel, syn Makiův, z pokolení Gád.
¹⁶To jsou jména mužů, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem. Nunova syna jménem Hošea, Spása, Mojžíš přejmenoval na Jozue, Hospodin je spása.
¹⁷Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: „Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor ¹⁸a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně? ¹⁹Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná? ²⁰Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!“ (Byl totiž právě čas prvních hroznů.)
²¹A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebo-chamátu. ²²Když vystoupili do Negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.) ²³Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky. ²⁴Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol, Údolí hroznu. ²⁵Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili.
²⁶Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země. ²⁷Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. ²⁸Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy. ²⁹V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kananejci!“
³⁰Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: „Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!“
³¹Muži, kteří šli s ním, ale řekli: „Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!“ ³²Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy! ³³Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!“

14

Vzpoura proti Hospodinu

¹V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc. ²Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti! ³Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ ⁴Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
⁵Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.
⁶Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha ⁷a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! ⁸Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. ⁹Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“
¹⁰Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva. ¹¹Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal? ¹²Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!“
¹³Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou ¹⁴a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci. ¹⁵Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou: ¹⁶‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.‘
¹⁷Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:
¹⁸‚Hospodin je nesmírně trpělivý
a velmi laskavý,
odpouštějící nepravost i provinění.
Nezapomíná však trestat;
za nepravost otců volá k odpovědnosti
jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.‘
¹⁹Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!“
²⁰Hospodin odpověděl: „Odpouštím, jak jsi řekl. ²¹Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem: ²²Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali, ²³nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! ²⁴Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví. ²⁵Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kananejci,‘ zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!“
²⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²⁷„Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají! ²⁸Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli: ²⁹Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, ³⁰nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. ³¹Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. ³²Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. ³³Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. ³⁴Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost. ³⁵To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“
³⁶Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi), ³⁷mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. ³⁸Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

Marný pokus dobýt Kanaán

³⁹Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku. ⁴⁰Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: „Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil.“
⁴¹Mojžíš ale řekl: „Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět! ⁴²Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí! ⁴³Amalekovci a Kananejci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude.“
⁴⁴Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor. ⁴⁵Amalekovci a Kananejci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.

15

Přídavky k obětem

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili, ³a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu, ⁴pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje. ⁵Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu.
⁶S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje jako moučnou oběť ⁷a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni.
⁸Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu, ⁹přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje ¹⁰a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. ¹¹Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem. ¹²Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich.
¹³Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. ¹⁴Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy. ¹⁵Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. ¹⁶Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“

Prvotiny z těsta

¹⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁸„Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím, ¹⁹a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu. ²⁰Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. ²¹Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.

Oběť za neúmyslný hřích

²²Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi ²³(cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto:
²⁴Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích. ²⁵Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem. ²⁶Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně.
²⁷Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, přinese jako oběť za hřích roční kůzle. ²⁸Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno. ²⁹Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu.
³⁰Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu. ³¹Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“

Porušení soboty

³²Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. ³³Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci ³⁴a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát.
³⁵Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ ³⁶Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Třásně

³⁷Hospodin řekl Mojžíšovi: ³⁸„Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku. ³⁹Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu. ⁴⁰Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu. ⁴¹Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

16

Vzpoura levity Koracha

¹Levita Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova, ²a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti Mojžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži. ³Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: „Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?“
⁴Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. ⁵Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: „Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil. ⁶Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa. ⁷Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!“
⁸Mojžíš tehdy Korachovi řekl: „Dobře poslouchejte, Leviho synové: ⁹Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí? ¹⁰Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?! ¹¹Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu – vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?“
¹²Mojžíš pak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: „Nepůjdeme! ¹³Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?! ¹⁴Do žádné ‚země oplývající mlékem a medem‘ jsi nás nedovedl, žádné ‚pole a vinici‘ jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!“
¹⁵Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: „Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!“
¹⁶Potom Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a také Áron. ¹⁷Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina – dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici.“
¹⁸Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi. ¹⁹Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec.
Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a ²⁰Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²¹„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“
²²Padli tedy na tvář. „Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!“ zvolali. „Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?“
²³Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²⁴„Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!“
²⁵Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi; izraelští stařešinové šli za ním. ²⁶„Odvraťte se od stanů těch ničemů,“ řekl obci. „Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy.“ ²⁷Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi.
²⁸Mojžíš řekl: „Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli: ²⁹Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin. ³⁰Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“
³¹Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila. ³²Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek. ³³Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění. ³⁴Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“
³⁵Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil.

17

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka. ³Z kadidelnic těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení.“
⁴Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře. ⁵To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše.
⁶Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: „To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!“
⁷Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle – přikryl jej oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva! ⁸Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání ⁹a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil: ¹⁰„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ Padli tedy na tvář.
¹¹Mojžíš pak řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!“
¹²Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření. ¹³Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila. ¹⁴Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi). ¹⁵A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání.

Áronova hůl

¹⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁷„Mluv k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno ¹⁸a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno; tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl. ¹⁹Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám, ²⁰a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají.“
²¹Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i hůl Áronova. ²²Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví.
²³Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Árona z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle! ²⁴Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl.
²⁵Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opatrována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou.“ ²⁶A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.
²⁷Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: „Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme! ²⁸Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?“

18

Zodpovědnost kněží a levitů

¹Hospodin řekl Áronovi: „Ty a tvoji synové spolu s celým tvým otcovským domem ponesete zodpovědnost za přestupky vůči svatyni. Za přestupky vůči vašemu kněžství poneseš zodpovědnost jen ty a tvoji synové. ²Když budeš se svými syny sloužit před Stanem svědectví, ber s sebou rovněž své bratry z pokolení Levi, z tvého otcovského kmene, ať se připojí k tobě a slouží ti. ³Budou držet stráž a starat se o tebe i o celý Stan. Nesmí se však přiblížit k vybavení svatyně ani k oltáři – jinak by zemřeli jak oni, tak vy. ⁴Připojí se k tobě, aby se starali o Stan setkávání a o veškerou službu Příbytku. Nikdo nepovolaný se k vám ale nepřiblíží.
⁵Budete držet stráž při svatyni a při oltáři, aby na syny Izraele už nedolehl hrozný hněv. ⁶Hle, já sám jsem z řad synů Izraele vybral vaše bratry levity. Byli odevzdáni Hospodinu a darováni vám, aby sloužili při Stanu setkávání. ⁷Jen ty a tvoji synové však smíte sloužit jako kněží ve všem, co souvisí s oltářem a se službou uvnitř za oponou. Kněžskou službu vám dávám jako dar. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, zemře.“

Kněžské a levitské podíly

⁸Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, já sám jsem ti svěřil do péče své obětní příspěvky se všemi svatými dary od synů Izraele. Věčným ustanovením jsem je dal jako kněžský podíl tobě a tvým synům. ⁹Ze svatosvatých darů, z ohnivých obětí, ti připadne toto: Každý jejich dar, který mi přinášejí jako svatosvatý – každá jejich moučná oběť, oběť za hřích i oběť odškodnění – to připadne tobě a tvým synům. ¹⁰Budeš to jíst jako svatosvaté, smí to jíst každý, kdo je u tebe mužského pohlaví. Co je svaté, připadne tobě.
¹¹Také toto ti připadne: Obětní příspěvek, který synové Izraele darují při všech obětech, které mi nabízejí zvedáním. To jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.
¹²Všechen nejlepší olej a všechno nejlepší víno i obilí, jejich prvotiny, které odevzdávají Hospodinu, jsem dal tobě. ¹³Prvotiny všeho, co ve své zemi vypěstují a co přinesou Hospodinu, připadnou tobě. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.
¹⁴Cokoli by v Izraeli propadlo Hospodinu, připadne tobě. ¹⁵Vše, co otvírá kterékoli lůno, jak z lidí, tak ze zvířat, se přináší Hospodinu a připadne tobě. Prvorozené z lidí však musíš nechat vyplatit; rovněž tak prvorozené z nečistých zvířat. ¹⁶Od stáří jednoho měsíce se budou moci vyplatit. Necháš je vyplatit za určenou cenu 5 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger).
¹⁷Prvorozené ze skotu ani bravu ale vyplatit nenecháš, je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk necháš dýmat jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. ¹⁸Jejich maso připadne tobě, tak jako ti připadne hrudí pozvedání a pravá kýta. ¹⁹Všechny svaté obětní příspěvky, které synové Izraele odevzdávají Hospodinu, jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Je to smlouva soli, věčně platná před Hospodinem, pro tebe i pro tvé potomstvo.“
²⁰Hospodin řekl Áronovi: „Nezískáš v jejich zemi žádné dědictví; nepřipadne ti mezi nimi podíl. Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele.
²¹Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli. ²²Ať se synové Izraele už nepřibližují ke Stanu setkávání, aby na sebe neuvalili hřích a nezemřeli. ²³Službu při Stanu setkávání ať konají jen levité, svá provinění ať nesou oni sami. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: nebudou mít dědictví mezi syny Izraele. ²⁴Levitům jsem totiž dal za dědictví desátky, které synové Izraele odevzdávají jako příspěvek Hospodinu. To proto jsem o nich řekl: Nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.“
²⁵Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²⁶„Řekni levitům: Když od synů Izraele přijmete jejich desátky, které jsem vám dal za dědictví, odevzdáte z nich Hospodinu jako příspěvek desátky z desátků. ²⁷To se vám bude počítat jako obětní příspěvek. Jako se to děje s obilím z humna a s vínem z lisu, ²⁸tak i vy odevzdáte Hospodinu příspěvek ze všech desátků, které přijmete od synů Izraele. Příspěvek Hospodinu z nich dáte knězi Áronovi. ²⁹Ze všeho, co vám bude darováno, vždy odevzdáte příspěvek Hospodinu. Ať je ze všeho posvěcen vždy ten nejlepší díl.
³⁰Řekni jim rovněž: Poté, co z desátků odevzdáte nejlepší díl, budou se vám levitům počítat jako úroda z humna a jako víno z lisu. ³¹Budete to moci jíst kdekoli – vy i vaše rodiny – neboť je to vaše mzda za vaši službu při Stanu setkávání. ³²Když z toho odevzdáte nejlepší díl, neuvalíte na sebe hřích; neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete.“

19

Očistná voda

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ²„Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho. ³Dáte ji knězi Eleazarovi; ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita. ⁴Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání. ⁵Jalovice pak bude před jeho očima spálena; spálí se její kůže, maso, krev i výkaly. ⁶Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice. ⁷Kněz si pak vypere oděv, omyje si tělo vodou a teprve potom vejde do tábora. Až do večera však bude nečistý. ⁸Rovněž ten, kdo jalovici spálil, si vypere oděv ve vodě a omyje si tělo vodou. Až do večera však bude nečistý.
⁹Někdo čistý zatím nabere popel té jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem; tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody. Je to oběť za hřích. ¹⁰Rovněž ten, kdo sbíral popel té jalovice, si vypere oděv. Až do večera však bude nečistý.
Toto bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro přistěhovalce, který žije u nich: ¹¹Kdo by se dotkl mrtvoly kteréhokoli člověka, bude nečistý po sedm dní. ¹²Třetího a sedmého dne se tou vodou bude očišťovat, a bude čistý. Nebude-li se však třetího a sedmého dne očišťovat, pak čistý nebude. ¹³Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil Hospodinův příbytek. Takový člověk bude vyobcován z Izraele, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota zůstane na něm.
¹⁴Toto je zákon o člověku, který by zemřel ve stanu: Kdokoli do toho stanu vejde a kdokoli v něm je, bude nečistý po sedm dní. ¹⁵Rovněž každá otevřená nádoba v tom stanu, která není uzavřena poklicí, bude nečistá.
¹⁶Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní.
¹⁷Tehdy vezmou trochu popela jalovice spálené jako oběť za hřích a nalijí na něj do nádoby pramenitou vodu. ¹⁸Někdo čistý pak vezme yzop, namočí jej ve vodě a postříká onen stan, všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli. Stejně tak postříká toho, kdo se dotkl kostí nebo zabitého nebo zemřelého nebo hrobu. ¹⁹Třetího a sedmého dne postříká čistý nečistého, a tak jej sedmého dne očistí. Dotyčný pak vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý. ²⁰Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou; bude nečistý. ²¹Toto pro ně bude věčné ustanovení.
Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. Kdokoli se pak dotkne té očistné vody, bude nečistý až do večera. ²²Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.“

20

Selhání Mojžíše a Árona

¹Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.
²Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi ³a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“ ⁴volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? ⁵Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“
⁶Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva. ⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁸„Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“
⁹Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. ¹⁰Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“ ¹¹Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.
¹²Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“
¹³To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost.

Edomský odpor

¹⁴Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy:
„Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly. ¹⁵Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle. ¹⁶Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta.
Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území. ¹⁷Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“
¹⁸Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“
¹⁹Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“
²⁰Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. ²¹Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.

Áronova smrt

²²Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór. ²³Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: ²⁴„Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu. ²⁵Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. ²⁶Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“
²⁷Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór. ²⁸Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem. ²⁹Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.

21

První vítězství

¹Když aradský král, Kananejec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal. ²Izrael tehdy složil slib Hospodinu: „Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá.“
³Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma, Klatba.

Bronzový had

⁴Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost ⁵a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“
⁶Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo. ⁷Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil.
⁸Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“ ⁹Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu.

Cesta Zajordáním

¹⁰Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu. ¹¹Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s Moábem. ¹²Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered. ¹³Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.)
¹⁴Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje:
„Vaheb v Sufě a údolí Arnonu,
¹⁵svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar
a k moábské hranici se přimyká.“
¹⁶Odtud pak táhli do Beéru; to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a dám jim vodu.“
¹⁷Tehdy Izrael zpíval tuto píseň:
„Tryskej, studnice!
Prozpěvujte o ní:
¹⁸Vůdcové kopali studnici,
přední z lidu ji hloubili
žezlem a svými holemi.“
Z pouště pak táhli do Matany, ¹⁹z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu ²⁰a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou.

Porážka Sichona a Oga

²¹Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy:
²²„Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území.“
²³Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael. ²⁴Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná). ²⁵Tak Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbonu a všech jeho vesnic. ²⁶Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon.
²⁷Proto vypravěči říkají:
„Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět,
zkuste opevnit město Sichonovo!
²⁸Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň,
z města Sichonova plamen,
jenž pohltil Ar Moábský,
obyvatele arnonských návrší.
²⁹Běda tobě, Moábe!
Kemošův lide, zahyneš!
Ze svých synů učinil běžence,
ze svých dcer zajatkyně
Sichona, krále Emorejců.
³⁰Svrhli jsme je, zničeno vše
od Chešbonu až k Dibonu;
plenili jsme jej až k Nofachu,
oheň plál až k Medebě.“
³¹Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců.
³²Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. ³³Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei.
³⁴Hospodin Mojžíšovi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu.“
³⁵A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem.

22

¹Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu.

Balák si zve Balaáma

²Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. ³Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza.
⁴Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“
Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. ⁵Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy:
„Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! ⁶Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“
⁷Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova.
⁸On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma.
⁹Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“
¹⁰Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: ¹¹‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“
¹²Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“
¹³Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“
¹⁴Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“
¹⁵Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. ¹⁶Když přišli k Balaámovi, řekli mu:
„Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. ¹⁷Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“
¹⁸Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. ¹⁹Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“
²⁰V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“

Balaámova oslice

²¹Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. ²²Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. ²³Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.
²⁴Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. ²⁵Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu.
²⁶Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. ²⁷Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. ²⁸Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“
²⁹Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“
³⁰Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“
Odpověděl: „Ne.“
³¹Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.
³²Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. ³³Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“
³⁴Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“
³⁵Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál.
³⁶Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice. ³⁷Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“
³⁸Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“
³⁹A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu. ⁴⁰Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. ⁴¹Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.

23

Balaámova první průpověď

¹Balaám tehdy Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ²Balák učinil, jak Balaám řekl, a obětoval s Balaámem na každém oltáři býka a berana.
³Balaám Balákovi řekl: „Postůj u své zápalné oběti, já zatím půjdu opodál. Snad se Hospodin se mnou setká; co mi ukáže, to ti oznámím.“ A tak odešel sám.
⁴Bůh se s ním setkal a Balaám mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a na každém jsem obětoval býka a berana.“
⁵Hospodin vložil Balaámovi do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“
⁶Vrátil se tedy k němu; stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti. ⁷Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:
„Z Aramu přivedl mě Balák,
z východních hor král moábský.
Řekl: ‚Pojď a proklej mi Jákoba,
pojď a spílej Izraeli!‘
⁸Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh?
Jak spílat, komu Hospodin nespílá?
⁹Z vrcholků skal jej vidím
a z pahorků jej spatřuji:
Hle, lid, jenž o samotě bydlí,
jenž se nepočítá mezi národy.
¹⁰Kdo sečte prach Jákobův,
kdo oblak Izraele vyčíslí?
Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých,
kéž jednou skončím jako oni!“
¹¹„Co mi to děláš?“ řekl Balák Balaámovi. „Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!“
¹²On však odpověděl: „Cožpak nemusím dbát o to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?“

Balaámova druhá průpověď

¹³Balák ho vyzval: „Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!“ ¹⁴A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana.
¹⁵Balaám pak Balákovi řekl: „Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu.“
¹⁶Hospodin se s Balámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“
¹⁷Vrátil se tedy k němu; stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: „Co pravil Hospodin?“ ¹⁸Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:
„Vstaň, Baláku, a slyš,
naslouchej mi, synu Ciporův!
¹⁹Bůh není člověk, aby lhal,
není lidský syn, aby litoval.
Promluví snad, a nedodrží to,
řekne snad něco, a nesplní?
²⁰Hle, dostal jsem za úkol žehnat;
když on žehná, já to nezvrátím.
²¹Nevidí se trápení v Jákobovi,
nejsou na dohled těžkosti v Izraeli.
Hospodin, jeho Bůh, je s ním,
jsou u něj slyšet královské fanfáry!
²²Bůh, jenž z Egypta vyvedl je,
je pro ně silou rohů buvolích.
²³Není žádné věštby proti Jákobovi,
není zaklínání proti Izraeli.
Vše se včas oznámí Jákobovi,
Izrael se dozví, co chystá Bůh.
²⁴Hle, ten lid vstává jako lvice,
zvedá se jako lev!
Neulehne, než kořist zhltne,
krev skolených než vypije!“
²⁵Balák na to Balaámovi řekl: „Když už ho nezatracuješ, aspoň mu nežehnej!“
²⁶Balaám však Balákovi odpověděl: „Copak jsem ti neříkal, že udělám, cokoli řekne Hospodin?“

Balaámova třetí průpověď

²⁷Balák pak Balaáma vyzval: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo; snad se Bohu zalíbí, abys mi je zatratil odtamtud.“ ²⁸A tak vzal Balaáma a vyvedl ho na vrchol Peoru, čnícího nad pustinou.
²⁹Tehdy Balaám Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ³⁰Balák udělal, co mu Balaám řekl, a obětoval na každém oltáři býka a berana.

24

¹Balaám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal, a tak nešel vyhledávat věštby jako předešle, ale vydal se k poušti. ²Když pak Balaám pozvedl oči a spatřil Izrael tábořící podle kmenů, přišel na něj Boží Duch. ³Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:
„Toto praví Balaám, syn Beorův,
toto praví jasnozřivý muž.
⁴Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč,
jenž vidění Všemohoucího spatřuje,
jenž padá na tvář
a jeho oči jsou odkryty:
⁵Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe,
tvé příbytky, ó Izraeli!
⁶Jak palmové háje se prostírají,
jako nad řekou zahrady,
jako aloe, jež sázel Hospodin,
jak cedry u vody.
⁷Z jeho věder voda poteče,
jeho símě bude mít vody bohatě.
Jeho král bude nad Agaga vyvýšen,
jeho království se pozvedne.
⁸Bůh, jenž vyvedl je z Egypta,
je pro ně silou rohů buvolích.
Národy nepřátel svých spolyká,
jejich kosti ohryže,
jejich šípy rozláme.
⁹Schoulil se, ulehl jako lev,
jako lvice – kdo vstát ho přiměje?
Ať jsou požehnáni, kdo ti žehnají,
a zlořečeni, kdo ti zlořečí!“
¹⁰Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: „Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš! ¹¹Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: ‚Zahrnu tě poctami,‘ ale Hospodin tě o tu poctu připravil.“
¹²Balaám Balákovi odpověděl: „Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal: ¹³‚I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého – řeknu jen to, co řekne Hospodin‘? ¹⁴Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem.“

Balaámova čtvrtá průpověď

¹⁵Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:
„Toto praví Balaám, syn Beorův,
toto praví jasnozřivý muž.
¹⁶Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč,
jenž má poznání od Nejvyššího,
jenž vidění Všemohoucího spatřuje,
jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty:
¹⁷Vidím jej, i když to není teď,
hledím na něj, i když ne zblízka:
Vyjde hvězda z Jákoba,
povstane žezlo z Izraele;
rozdrtí spánky Moábovy
a temeno všech synů Setových.
¹⁸Také Edom bude poražen,
poražen bude Seír od svých nepřátel,
Izrael bude slavně vítězit.
¹⁹Panovat bude, kdo z Jákoba vzejde,
vyhubí ty, kdo v Íru přežijí.“

Balaámovy závěrečné průpovědi

²⁰Když pak Balaám spatřil Amaleka, pronesl tuto průpověď:
„První mezi národy je Amalek,
jeho koncem je však věčná záhuba.“
²¹Když spatřil Kenijce, pronesl tuto průpověď:
„Tvůj příbytek je pevný,
na skále leží hnízdo tvé.
²²Přesto však přijde vniveč, Kaine,
jen co tě Ašur vezme do zajetí.“
²³Potom pronesl další průpověď:
„Běda! Kdo přežije, až to Bůh udělá?
²⁴Loďstvo od kyperských břehů
porobí Ašura, porobí Hebera,
i je však čeká věčná záhuba!“
²⁵Nato Balaám vstal a odešel zpátky domů. Rovněž Balák odešel svou cestou.

25

Izrael se klaní Baalovi

¹Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami. ²Ty je pozvaly k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich božstvu. ³Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.
⁴Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele.“
⁵Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: „Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!“
⁶Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku. ⁷Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí. ⁸Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila. ⁹Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000.
¹⁰Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹¹„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil. ¹²Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje. ¹³Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“
¹⁴Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova. ¹⁵Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu.
¹⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁷„Napadněte Midiánce a bijte je, ¹⁸neboť oni lstivě napadli vás. Chtěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midiánského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.“

Nová generace

26

Nové sčítání

¹Po této ráně Hospodin řekl Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: ²„Sečtěte celou izraelskou obec. Od dvaceti let výše započtěte podle jejich otcovských domů každého, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.“
³Mojžíš s knězem Eleazarem k nim tedy na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu promluvili takto: ⁴„Sečtěte lid od dvacetiletých výše, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.“
Toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z Egypta:
⁵Synové Rubena, Izraelova prvorozeného:
Chanoch a z něj rod chanošský,
Palu a z něj rod paluský,
⁶Checron a z něj rod checronský,
Karmi a z něj rod karmijský.
⁷To jsou rubenské rody. Čítaly 43 730 mužů.
⁸Palu měl syna Eliaba ⁹a Eliab měl syny Nemuela, Dátana a Abirama. To byl ten Dátan a Abiram, zástupci obce, kteří s Korachovou tlupou bojovali proti Mojžíšovi a Áronovi při svém odboji proti Hospodinu. ¹⁰Tehdy země otevřela ústa a pohltila je i Koracha. Celá ta tlupa pomřela a oněch 250 mužů pohltil oheň, takže se stali výstražným znamením. ¹¹Korachovi synové ale nevymřeli.
¹²Synové Šimeonovi po svých rodech:
Nemuel a z něj rod nemuelský,
Jamin a z něj rod jaminský,
Jachin a z něj rod jachinský,
¹³Cochar a z něj rod cocharský,
Šaul a z něj rod šaulský.
¹⁴To jsou šimeonské rody. Čítaly 22 200 mužů.
¹⁵Synové Gádovi po svých rodech:
Cefon a z něj rod cefonský,
Chagi a z něj rod chagijský,
Šuni a z něj rod šunijský,
¹⁶Ozni a z něj kmen oznijský,
Eri a z něj kmen erijský,
¹⁷Arodi a z něj kmen arodijský,
Areli a z něj kmen arelijský.
¹⁸To jsou rody Gádových synů. Čítaly 40 500 mužů.
¹⁹(Er a Onan, Judovi synové, zemřeli v kanaánské zemi.)
²⁰Synové Judovi po svých rodech:
Šela a z něj rod šelský,
Peres a z něj rod pereský,
Zerach a z něj rod zerašský.
²¹Synové Peresovi:
z Checrona rod checronský,
z Chamula rod chamulský.
²²To jsou rody Judovy. Čítaly 76 500 mužů.
²³Synové Isacharovi po svých rodech:
Tola a z něj rod tolský,
Pua a z něj rod pujský,
²⁴Jašub a z něj rod jašubský,
Šimron a z něj rod šimronský.
²⁵To jsou rody Isacharovy. Čítaly 64 300 mužů.
²⁶Synové Zabulonovi po svých rodech:
Sered a z něj rod seredský,
Elon a z něj rod elonský,
Jachleel a z něj rod jachleelský.
²⁷To jsou zabulonské rody. Čítaly 60 500 mužů.
²⁸Synové Josefovi po svých rodech: Manases a Efraim.
²⁹Synové Manasesovi:
Machir a z něj rod machirský
(a Machir zplodil Gileáda),
Gileád a z něj rod gileádský.
³⁰Synové Gileádovi:
Iezer a z něj rod iezerský,
Chelek a z něj rod chelecký,
³¹Asriel a z něj rod asrielský,
Šechem a z něj rod šechemský,
³²Šemid a z něj rod šemidský,
Chefer a z něj rod cheferský.
³³Celofchad, syn Cheferův, neměl syny, jen samé dcery.
Ty se jmenovaly: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa.
³⁴To jsou rody Manasesovy. Čítaly 52 700 mužů.
³⁵Synové Efraimovi po svých rodech:
Šutelach a z něj rod šutelašský,
Beker a z něj rod bekerský,
Tachan a z něj rod tachanský.
³⁶Synové Šutelachovi:
Eran a z něj rod eranský.
³⁷To jsou rody synů Efraimových. Čítaly 32 500 mužů.
To jsou synové Josefovi po svých rodech.
³⁸Synové Benjamínovi po svých rodech:
Bela a z něj rod belský,
Ašbel a z něj rod ašbelský,
Achiram a z něj rod achiramský,
³⁹Šufam a z něj rod šufamský,
Chufam a z něj rod chufamský.
⁴⁰Synové Belovi: Ard a Naáman:
z Arda rod ardský,
z Naámana rod naámanský.
⁴¹To jsou synové Benjamínovi po svých rodech. Čítaly 45 600 mužů.
⁴²Toto jsou synové Danovi po svých rodech:
Šucham a z něj rod šuchamský.
To jsou čeledi Danovy po svých rodech. ⁴³Všechny šuchamské rody čítaly 64 400 mužů.
⁴⁴Synové Ašerovi po svých rodech:
Jimna a z něj rod jimenský,
Jišvi a z něj rod jišvijský,
Berija a z něj rod berijský.
⁴⁵Synové Beriovi:
Cheber a z něj rod cheberský,
Malkiel a z něj kmen malkielský.
⁴⁶Ašerova dcera se jmenovala Serach.
⁴⁷To jsou rody synů Ašerových. Čítaly 53 400 mužů.
⁴⁸Synové Neftalímovi po svých rodech:
Jachceel a z něj rod jachceelský,
Guni a z něj rod gunijský,
⁴⁹Jecer a z něj rod jecerský,
Šilem a z něj rod šilemský.
⁵⁰To jsou čeledi Neftalímovy po svých rodech. Čítaly 45 400 mužů.
⁵¹Toto je celkový součet synů Izraele: 601 730 mužů.
⁵²Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ⁵³Ať je těmto rodům přiděleno dědičné území podle počtu zapsaných osob. ⁵⁴Většímu rodu přiděl větší dědictví, menšímu menší – každému podle jeho velikosti. ⁵⁵Země bude ovšem rozdělena losem; budou přijímat dědictví podle počtu osob ve svém otcovském pokolení. ⁵⁶Dědictví jim bude rozděleno losem, ať už malému či velkému.
⁵⁷Toto je výčet levitů po jejich rodech:
Geršon a z něj rod geršonský,
Kehat a z něj rod kehatský,
Merari a z něj rod merarijský.
⁵⁸Patří do nich tyto levitské rody:
rod libnijský,
rod hebronský,
rod machlijský,
rod mušijský,
rod korachovský.
Kehat zplodil Amrama. ⁵⁹Amramova žena jménem Jochebed byla levitská dcera narozená Levimu v Egyptě. Ta Amramovi porodila Árona, Mojžíše a jejich sestru Miriam. ⁶⁰Áronovi se narodil Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar. ⁶¹Nádab a Abihu však zemřeli, když před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň.
⁶²Z levitů bylo započteno celkem 23 000 mužů starších jednoho měsíce. Nebyli započteni mezi syny Izraele, neboť jim mezi nimi nepřipadlo žádné dědictví.
⁶³Toto jsou synové Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Eleazarem na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. ⁶⁴Nebyl mezi nimi nikdo ze synů Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Áronem na poušti Sinaj. ⁶⁵O těch totiž Hospodin řekl: „Musejí zemřít na poušti,“ a nezůstal z nich nikdo než Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

27

Dědictví pro dcery

¹Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Cheferova, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. ²Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly: ³„Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny. ⁴Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce.“
⁵Mojžíš tedy jejich případ přednesl Hospodinu. ⁶Hospodin Mojžíšovi řekl: ⁷„Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce; dědictví jejich otce převeď na ně.
⁸K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru. ⁹Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům. ¹⁰Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce. ¹¹Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Nový vůdce

¹²Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele. ¹³Až ji spatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron. ¹⁴To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost.“ To je ta Mej-meriba, Voda sváru, v Kádeši na poušti Cin.
¹⁵Mojžíš Hospodinu odpověděl: ¹⁶„Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho, ¹⁷kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře.“
¹⁸Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku. ¹⁹Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření. ²⁰Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala. ²¹Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí urim. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet – on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec.“
²²Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozuu, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec, ²³vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše.

28

Každodenní oběti

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Přikaž synům Izraele: Dbejte na to, ať mi v určený čas přinášíte mé oběti, můj pokrm, mou ohnivou oběť, mou příjemnou vůni. ³Řekni jim: Toto je ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu každý den: dva roční beránci bez vady ke stálé zápalné oběti. ⁴Jednoho beránka obětuj ráno a druhého za soumraku. ⁵Jako moučnou oběť k němu přidej desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje. ⁶To je stálá zápalná oběť, ustanovená na hoře Sinaj jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. ⁷K beránku patří úlitba čtvrtky hinu kvašeného nápoje, kterou pro Hospodina vyliješ ve svatyni. ⁸Druhého beránka obětuj za soumraku. Připrav stejnou moučnou oběť i úlitbu jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.“

Sobotní oběti

⁹„V sobotní den obětuj dva roční beránky bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidej dvě desetiny efy jemné mouky zadělané olejem s příslušnou úlitbou. ¹⁰To je sobotní zápalná oběť – tu přinášejte kromě stálé zápalné oběti a úlitby každou sobotu.“

Oběti při novoluní

¹¹„Při začátcích vašich měsíců přineste jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ¹²Jako moučnou oběť pak přidejte tři desetiny efy jemné mouky zadělané olejem ke každému býčku, dvě desetiny k jednomu beranu ¹³a po desetině ke každému beránku. To je zápalná oběť, připravená jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. ¹⁴K nim náleží tyto úlitby: půl hinu vína na býčka, třetina hinu na berana a čtvrtina hinu na beránka. To je zápalná obět při novoluní každého měsíce v roce. ¹⁵Kromě stálé zápalné oběti a příslušné úlitby ať je obětován také jeden kozel jako oběť za hřích.“

Oběti při Hodu beránka

¹⁶„Čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka. ¹⁷Patnáctého dne toho měsíce pak bude slavnost. Po sedm dní jezte nekvašené chleby. ¹⁸Prvního dne mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. ¹⁹Jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady. ²⁰Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana ²¹a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ²²Dále přines jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ²³Toto vše budete obětovat kromě ranní zápalné oběti, která patří ke stálé zápalné oběti. ²⁴Stejně tak budete po sedm dní každý den obětovat pokrm ohnivé oběti příjemně vonící Hospodinu; ať je obětován kromě stálé zápalné oběti a její úlitby. ²⁵Sedmého dne pak mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.“

Oběti při Slavnosti týdnů

²⁶„V Den prvotin, až budete o vaší Slavnosti týdnů přinášet Hospodinu novou moučnou oběť, mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. ²⁷Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků. ²⁸Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na jednoho býčka, dvě desetiny na jednoho berana ²⁹a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ³⁰Přines také jednoho kozla, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ³¹To vše připravíte kromě stálé zápalné oběti a moučné oběti, která k ní náleží; hleďte, ať jsou bez vady. Rovněž tak úlitby, které k nim náleží.“

29

Oběti při Slavnosti troubení

„Prvního dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci – je to Den troubení. ²Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ³Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana ⁴a jednu desetinu na každého z těch sedmi beránků. ⁵Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ⁶To vše (kromě novolunní zápalné oběti s její moučnou obětí, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě patřičných úliteb) připravíte podle příslušných pravidel jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť Hospodinu.“

Oběti v Den smíření

⁷„Desátého dne téhož sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, kdy se budete pokorně postit; nedělejte žádnou práci. ⁸Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady. ⁹Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na jednoho berana ¹⁰a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ¹¹Dále přineste jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě oběti za hřích při obřadu smíření, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě jejich úliteb).“

Oběti při Slavnosti stánků

¹²„Patnáctého dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete slavit Hospodinovu slavnost: ¹³Jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti 13 mladých býčků, 2 berany a 14 ročních beránků; ať jsou bez vady. ¹⁴Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na každého z těch třinácti býčků, dvě desetiny na každého z těch dvou beranů ¹⁵a na každého z těch čtrnácti beránků po desetině. ¹⁶Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
¹⁷Druhý den slavnosti: 12 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ¹⁸K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ¹⁹Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejich úliteb).
²⁰Třetí den: 11 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ²¹K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ²²Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
²³Čtvrtý den: 10 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ²⁴K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ²⁵Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
²⁶Pátý den: 9 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ²⁷K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ²⁸Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
²⁹Šestý den: 8 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ³⁰K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ³¹Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejích úliteb).
³²Sedmý den: 7 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ³³K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle příslušných pravidel, úměrně jejich počtu. ³⁴Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
³⁵Osmého dne mějte svátek; nedělejte žádnou běžnou práci. ³⁶Jako příjemnou vůni, ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ³⁷K tomu býčku, beranu a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ³⁸Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).
³⁹Tyto zápalné oběti, moučné oběti, úlitby a pokojné oběti budete přinášet Hospodinu při vašich slavnostech, a to kromě svých slibů a dobrovolných darů.“

30

¹Mojžíš řekl synům Izraele všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

Sliby manželek a dcer

²Mojžíš promluvil k náčelníkům izraelských pokolení: „Hospodin přikázal toto: ³Když se muž zaváže Hospodinu slibem nebo přísahou, nebude moci své slovo zrušit; učiní přesně to, co slíbil.
⁴Když se mladá žena, dosud žijící v domě svého otce, zaváže Hospodinu nějakým slibem nebo závazkem ⁵a její otec o tom uslyší a nic nenamítne, pak budou všechny sliby a závazky, které na sebe vzala, platit. ⁶Pokud jí to však otec v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak žádný slib ani závazek, který na sebe vzala, neplatí. Hospodin jí slib odpustí, neboť jí zabránil její otec.
⁷Vdá-li se poté, co na sebe vzala slib nebo nějaký nerozvážný závazek, ⁸a její muž proti tomu v den, kdy o tom uslyší, nic nenamítne, pak budou její sliby i závazky platit. ⁹Pokud jí to však manžel v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak tím zrušil jakýkoli její slib i nerozvážný závazek. Hospodin jí slib odpustí.
¹⁰(Každý slib, jímž se zavázala vdova či zapuzená žena ovšem platí.)
¹¹Složí-li žena slib nebo se zaváže přísahou v domě svého muže, ¹²pak, pokud její muž nic nenamítne, až o tom uslyší, a nebude jí bránit, budou všechny její sliby i závazky platit. ¹³Pokud by je však manžel v den, kdy o tom uslyší, zrušil, pak nic ze slibů a závazků, které vyšly z jejích rtů, neplatí. Její muž je zrušil, Hospodin jí je odpustí. ¹⁴Jakýkoli slib nebo přísežný závazek, jímž by se omezovala, potvrdí, anebo zruší její muž. ¹⁵Pokud by však k tomu až do příštího dne nic nenamítal, pak tím potvrdil všechny její sliby i závazky, jimiž je vázána. Potvrdil je, neboť v den, kdy o nich uslyšel, mlčel. ¹⁶Pokud by je zrušil později, ponese vinu.“
¹⁷Toto jsou pravidla, která Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně muže a jeho ženy a ohledně otce a jeho mladé dcery, která ještě žije v jeho domě.

31

Pomsta nad Midiánci

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“
³Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu. ⁴Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“ ⁵A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji. ⁶Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním a s trubkami k troubení v ruce.
⁷Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. ⁸Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. ⁹Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství. ¹⁰Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili. ¹¹Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka. ¹²Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.
¹³Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti. ¹⁴Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: ¹⁵„Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? ¹⁶Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! ¹⁷Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. ¹⁸Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.
¹⁹Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci. ²⁰Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“
²¹Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi: ²²Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo, ²³vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou. ²⁴Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“

Dělení kořisti

²⁵Hospodin Mojžíšovi řekl: ²⁶„Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka. ²⁷Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce. ²⁸Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu. ²⁹Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu. ³⁰Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“ ³¹Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
³²Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil:
675 000 kusů bravu,
³³72 000 kusů skotu,
³⁴61 000 oslů,
³⁵32 000 žen, které ještě nepoznaly muže.
³⁶Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila:
337 500 kusů bravu; ³⁷z nich bylo Hospodinu odvedeno 675.
³⁸36 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72.
³⁹30 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61.
⁴⁰16 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32.
⁴¹Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal.
⁴²Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům), ⁴³činila:
337 500 kusů bravu,
⁴⁴36 000 kusů skotu,
⁴⁵30 500 oslů,
⁴⁶16 000 osob.
⁴⁷Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal.
⁴⁸Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek, ⁴⁹a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí. ⁵⁰Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“
⁵¹Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky. ⁵²Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů. ⁵³(Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.) ⁵⁴Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.

32

Obsazení Zajordání

¹Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek. ²Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce: ³„Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon, ⁴země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“ ⁵Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“
⁶Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde? ⁷Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal? ⁸Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem. ⁹Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal. ¹⁰Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl: ¹¹‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele. ¹²Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘ ¹³Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo.
¹⁴Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli! ¹⁵Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“
¹⁶Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti. ¹⁷Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země. ¹⁸My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví. ¹⁹Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“
²⁰Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji. ²¹Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele. ²²Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím.
²³Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde. ²⁴Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“
²⁵Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje. ²⁶Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech, ²⁷zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“
²⁸Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení. ²⁹Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem. ³⁰Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“
³¹Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl: ³²Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“
³³Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst.
³⁴Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer, ³⁵Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu, ³⁶opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy.
³⁷Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim, ³⁸Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali.
³⁹Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. ⁴⁰Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil. ⁴¹Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice. ⁴²Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba.

33

Trasa exodu

¹Toto jsou zastávky na cestě synů Izraele, když pod Mojžíšovým a Áronovým vedením táhli po svých oddílech z Egypta. ²Mojžíš během jejich tažení zapisoval, odkud podle Hospodinova rozkazu vycházeli. Toto jsou zastávky na jejich tažení:
³Patnáctého dne prvního měsíce, ráno po Hodu beránka, vytáhli synové Izraele z Ramesesu. Před očima celého Egypta směle vyrazili na cestu. ⁴Egypťané zatím pohřbívali všechny své prvorozené, které mezi nimi Hospodin pobil, když vykonal soud nad jejich bohy.
⁵Synové Izraele vyšli z Ramesesu a utábořili se v Sukotu.
⁶Vyšli ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.
⁷Vyšli z Etamu, obrátili se zpět k Pi-chirotu naproti Baal-cefonu a utábořili se před Migdolem.
⁸Vyšli z Pi-chirotu, prošli prostředkem moře na poušť, ušli tři dny cesty etamskou pouští a utábořili se v Maře.
⁹Vyšli z Mary a přišli do Elimu. V Elimu bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody.
¹⁰Vyšli z Elimu a utábořili se u Rudého moře.
¹¹Vyšli od Rudého moře a utábořili se v poušti Sin.
¹²Vyšli z pouště Sin a utábořili se v Dofce.
¹³Vyšli z Dofky a utábořili se v Aluši.
¹⁴Vyšli z Aluše a utábořili se v Refidimu, kde lid neměl vodu k pití.
¹⁵Vyšli z Refidimu a utábořili se na poušti Sinaj.
¹⁶Vyšli z pouště Sinaj a utábořili se v Kibrot-hataavě.
¹⁷Vyšli z Kibrot-hataavy a utábořili se v Chacerotu.
¹⁸Vyšli z Chacerotu a utábořili se v Ritmě.
¹⁹Vyšli z Ritmy a utábořili se v Rimon-perecu.
²⁰Vyšli z Rimon-perecu a utábořili se v Libně.
²¹Vyšli z Libny a utábořili se v Rise.
²²Vyšli z Risy a utábořili se v Kehelatě.
²³Vyšli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šefer.
²⁴Vyšli od hory Šefer a utábořili se v Charadě.
²⁵Vyšli z Charady a utábořili se v Makhelotu.
²⁶Vyšli z Makhelotu a utábořili se v Tachatu.
²⁷Vyšli z Tachatu a utábořili se v Terachu.
²⁸Vyšli z Terachu a utábořili se v Mitce.
²⁹Vyšli z Mitky a utábořili se v Chašmoně.
³⁰Vyšli z Chašmony a utábořili se v Moserotu.
³¹Vyšli z Moserotu a utábořili se v Bne-jaakanu.
³²Vyšli z Bne-jaakanu a utábořili se v Chor-gidgadu.
³³Vyšli z Chor-gidgadu a utábořili se v Jotbatě.
³⁴Vyšli z Jotbaty a utábořili se v Abroně.
³⁵Vyšli z Abrony a utábořili se v Ecjon-geberu.
³⁶Vyšli z Ecjon-geberu a utábořili se v Kádeši na poušti Cin.
³⁷Vyšli z Kádeše a utábořili se u hory Hór na kraji edomské země.
³⁸Prvního dne pátého měsíce čtyřicátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta vystoupil kněz Áron podle Hospodinova rozkazu na horu Hór a tam zemřel. ³⁹Když Áron zemřel na hoře Hór, bylo mu 123 let.
⁴⁰Tenkrát se aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu v kanaánské zemi, dozvěděl o příchodu synů Izraele.
⁴¹Vyšli od hory Hór a utábořili se v Calmoně.
⁴²Vyšli z Calmony a utábořili se v Punonu.
⁴³Vyšli z Punonu a utábořili se v Obotu.
⁴⁴Vyšli z Obotu a utábořili se v Ije-abarimu na moábské hranici.
⁴⁵Vyšli z Ijimu a utábořili se v Dibon-gadu.
⁴⁶Vyšli z Dibon-gadu a utábořili se v Almon-diblataimu.
⁴⁷Vyšli z Almon-diblatajmu a utábořili se v pohoří Abarim proti Nebó.
⁴⁸Vyšli z pohoří Abarim a utábořili se na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. ⁴⁹Jejich tábor na moábských pláních u Jordánu sahal od Bet-ješimotu až po Abel-šitim.

Příkaz k dobytí Kanaánu

⁵⁰Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ⁵¹„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země, ⁵²vyžeňte všechny obyvatele země. Zničte všechny jejich tvarované kameny, zničte všechny jejich lité sochy a zrušte jejich obětní výšiny. ⁵³Podrobte si tu zem a osídlete ji, neboť jsem vám ji dal – obsaďte ji! ⁵⁴Rozdělte si tu zemi losem na dědičné podíly podle svých rodů. Většímu rodu přidělte větší dědictví a menšímu menší. Kamkoli padne čí los, to bude jeho. Rozdělte si zem podle otcovských pokolení.
⁵⁵Pokud obyvatele té země nevyženete, pak se vám ti, které tam ponecháte, stanou trním v očích a ostny v bocích. Budou vás trýznit v zemi, v níž budete bydlet. ⁵⁶To, co jsem zamýšlel učinit jim, pak nakonec učiním vám.“

34

Hranice zaslíbené země

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Přikaž synům Izraele: Až vejdete do Kanaánu, toto budou hranice země, která vám připadne za dědictví:
³Vaše jižní hranice povede od pouště Cin podél Edomu. Začne od konce Mrtvého moře na východě, ⁴stočí se jižně od srázu Akrabim, bude pokračovat k Cinu, až dosáhne na jih od Kádeš-barné. Odtud povede k Chacar-adaru a bude pokračovat k Acmonu, ⁵kde se stočí, a podél Egyptského potoka dosáhne k moři.
⁶Vaši západní hranici bude tvořit Středozemní moře. Jeho pobřeží bude vaše západní hranice.
⁷Vaše severní hranice povede takto: od Středozemního moře ji vytyčíte k hoře Hór ⁸a odtud dál k Lebo-chamátu, až dosáhne Cedadu. ⁹Odtud povede k Zifronu, až dosáhne k Chacar-enanu. To bude vaše severní hranice.
¹⁰Svou východní hranici vytyčíte od Chacar-enanu k Šefamu. ¹¹Odtud sestoupí k Rible východně od Ajinu; odtud bude sestupovat dál podél svahů východně od Galilejského jezera. ¹²Odtud hranice sestoupí k Jordánu a dosáhne až k Mrtvému moři.
To budou hranice vaší země ze všech stran.“
¹³Mojžíš synům Izraele přikázal: „To je ta země – rozdělte si ji losem! Hospodin přikázal, aby byla přidělena devíti a půl pokolením. ¹⁴Rubenovu a Gádovu pokolení s jejich rodinami se totiž už dostalo dědictví, stejně jako polovině pokolení Manasesova. ¹⁵Tato dvě a půl pokolení už získala dědictví na východní straně Jordánu naproti Jerichu.“
¹⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁷„Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův. ¹⁸Z každého pokolení určete jednoho vůdce, aby jim pomáhali rozdělovat zem. ¹⁹A toto jsou jména těch mužů:
Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda,
²⁰Šemuel, syn Amihudův, z pokolení Šimeon,
²¹Elidad, syn Kislonův, z pokolení Benjamín,
²²Buki, syn Jogliův, vůdce pokolení Dan,
²³Chaniel, syn Efodův, vůdce pokolení Josefova syna Manasese,
²⁴Kemuel, syn Šiftanův, vůdce pokolení Josefova syna Efraima,
²⁵Elicafan, syn Parnachův, vůdce pokolení Zabulon,
²⁶Paltiel, syn Azanův, vůdce pokolení Isachar,
²⁷Achihud, syn Šelomiův, vůdce pokolení Ašer,
²⁸Pedahel, syn Amihudův, vůdce pokolení Neftalí.“
²⁹To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele přidělili dědictví v zemi Kanaán.

35

Levitská města

¹Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ²„Přikaž synům Izraele, ať ze svého dědičného území dají levitům města k bydlení; také pastviny okolo těch měst dejte levitům. ³Ta města jim budou sloužit k bydlení a přilehlé pastviny budou pro jejich dobytek a pro všechna jejich zvířata.
⁴Předměstské pastviny, které dáte levitům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce loktů. ⁵Proto vyměřte dva tisíce loktů na východní straně města a stejně tolik na jižní, západní a severní straně města, tak aby město bylo uprostřed. Toto budou jejich předměstské pastviny.“

Útočištná města

⁶„Z měst, která dáte levitům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchýlit ten, kdo někoho zabil. K nim přidáte levitům další čtyřicet dvě města – ⁷celkem čtyřicet osm měst s přilehlými pastvinami. ⁸Ta města jim z vlastnictví synů Izraele přidělíte takto: od většího pokolení více, od menšího méně. Každé pokolení dá levitům část měst, odpovídající jeho dědičnému území.“
⁹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁰„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země, ¹¹vyberte si města, která vám budou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchýlit ten, kdo někoho neúmyslně zabil. ¹²Ta města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem, aby ten, kdo někoho zabil, nezemřel dříve, než se dostaví k soudu před obcí.
¹³Určete si šest měst, která vám budou sloužit jako útočiště: ¹⁴tři města v Zajordání a tři města v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná města. ¹⁵Těchto šest měst ať synům Izraele, hostům i přistěhovalcům slouží za útočiště, aby se tam uchýlil každý, kdo někoho neúmyslně zabil.
¹⁶Udeří-li někdo někoho železným předmětem tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ¹⁷Vezme-li do ruky kámen, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ¹⁸Vezme-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ¹⁹Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho. ²⁰Strčí-li někdo do někoho z nenávisti nebo po něm něco úmyslně hodí tak, že dotyčný zemře, ²¹anebo někoho z nepřátelství udeří pěstí tak, že dotyčný zemře, pak musí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.
²²Strčí-li však někdo do někoho náhodou, a ne z nepřátelství, anebo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmyslně, ²³anebo na něj z nepozornosti shodí jakýkoli kámen, který může zabít, a dotyčný zemře, ačkoli viník nebyl jeho nepřítelem a nezamýšlel mu nic zlého, ²⁴pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním mstitelem rozhodne obec podle těchto soudních pravidel. ²⁵Obec ochrání toho, kdo zabil, před krevním mstitelem a umožní mu návrat do útočištného města, kam se uchýlil. Tam bude bydlet až do smrti nejvyššího kněze pomazaného svatým olejem.
²⁶Pokud se ale ten, kdo někoho zabil, odváží vyjít za hranice svého útočištného města ²⁷a krevní mstitel ho najde mimo jeho hranice a zabije ho, nebude mstitel vinen prolitou krví. ²⁸Ten, kdo někoho zabil, má totiž pobývat ve svém útočištném městě až do smrti nejvyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrátit na svůj vlastní pozemek.
²⁹Toto se vám stane právním ustanovením pro všechna budoucí pokolení, kdekoli se usadíte.
³⁰Každý vrah, který někoho zabil, bude popraven, ovšem pouze na základě výpovědi svědků. Jediné svědectví k popravě člověka nestačí.
³¹Vrah zaslouží smrt. Za jeho život nepřijímejte výkupné; musí zemřít.
³²Ani za toho, kdo se uchýlil do útočištného města, nepřijímejte výkupné, chtěl-li by se vrátit domů dříve, než zemře nejvyšší kněz.
³³Neposkvrňujte zemi, v níž jste; právě krev totiž zemi poskvrňuje. Země nemůže být očištěna od krve, která na ní byla prolita, jinak než krví toho, kdo ji prolil. ³⁴Nesmíš poskvrnit zem, v níž bydlíte. Vždyť uprostřed ní přebývám já sám – já Hospodin bydlím uprostřed synů Izraele!“

36

Dědičky v Izraeli

¹Tehdy přistoupili rodoví náčelníci z rodu Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova z rodů Josefových synů, aby promluvili před Mojžíšem a před izraelskými rodovými náčelníky. ²Řekli: „Hospodin našemu pánu přikázal, aby synům Izraele rozdělil zemi losem na dědičné podíly. Našemu pánu bylo rovněž od Hospodina přikázáno, aby dědictví našeho bratra Celofchada přidělil jeho dcerám. ³Vdají-li se však za někoho z jiných izraelských kmenů, pak jejich dědictví ubude z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví kmene, do něhož se vdají. Tak by z našeho dědičného losu ubylo. ⁴Dokonce i když synům Izraele nastane milostivé léto, dědictví těchto dcer setrvá v kmeni, do něhož se vdají. Tak by jejich dědictví ubylo z dědictví našeho otcovského kmene.“
⁵Mojžíš pak na Hospodinův rozkaz synům Izraele oznámil: „Kmen Josefových synů mluví správně. ⁶Hospodin ohledně Celofchadových dcer přikazuje toto: Mohou se vdávat, za koho chtějí, ale jen uvnitř svého otcovského rodu a kmene. ⁷Tak nebude izraelské dědictví přecházet z kmene na kmen. Synové Izraele budou spjati každý s dědictvím svého otcovského kmene. ⁸Každá dcera, která má mezi izraelskými kmeny dostat dědictví, ať se vdá za někoho ve svém otcovském rodu a kmeni, aby si všichni synové Izraele udrželi dědictví svých otců. ⁹Tak nebude dědictví přecházet z kmene na kmen. Každý z izraelských kmenů bude spjat se svým dědictvím.“
¹⁰Celofchadovy dcery pak učinily přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ¹¹Celofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Noa se vdaly za syny svých strýců. ¹²Vdaly se do rodin synů Manasese, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v jejich otcovském kmeni a rodu.
¹³To jsou přikázání a zákony, které Hospodin skrze Mojžíše vydal synům Izraele na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu.