Ozeáš
1
1Slovo Hospodinovo, které dostal Ozeáš, syn Beériho, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše a za vlády izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova.
Děti ze smilstva
2Zde začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si ženu oddanou smilstvu a budeš s ní mít děti ze smilstva. Tato země totiž opustila Hospodina jako smilná nevěstka.“
3A tak šel a oženil se s Gomerou, dcerou Diblaimovou. Ta pak počala a porodila mu syna.
4Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej mu jméno Jizreel, Boží setba. Už brzy totiž potrestám Jehuův dům za jizreelské vraždění a skoncuji s izraelským královstvím.
5Toho dne zlomím luk Izraele v údolí Jizreel.“
6Gomer pak počala znovu a porodila dceru. Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej jí jméno Lo-ruchama, Nemilovaná. Už se totiž nad domem Izraele nesmiluji; víckrát už jim neodpustím.
7Nad domem Judy se ale smiluji a zachráním je – nikoli ovšem skrze luk a meč, bitvu, koně či jezdce, ale skrze Hospodina, jejich Boha.“
8Jakmile Gomer odkojila Lo-ruchamu, znovu počala a porodila syna.
9Hospodin řekl: „Dej mu jméno Lo-ami, Ne můj lid. Nejste totiž můj lid a já nejsem váš Bůh.“
2
1Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“
2Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!
3Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.
Nevěrná manželka
4Žalujte matku svou, žalujte,
neboť mi není manželkou
a já nejsem jejím manželem!
Ať očistí svou tvář od smilstva,
cizoložství ať mezi prsy nechová –
5jinak ji svléknu donaha,
abych ji obnaženou ukázal
jako v den, kdy se zrodila,
a obrátím ji v poušť a suchopár,
aby žízní zmírala.
6Ani její děti nebudu milovat,
protože jsou to děti ze smilstva.
7Jejich matka totiž smilnila,
nestydatá byla jejich rodička.
Říkala: „Půjdu za svými milenci,
kteří mi jídlo i vodu dávají,
kteří mi dávají vlnu i len,
olej i nápoje.“
8Proto jí zatarasím cestu trním
a zastavím ji zdí,
aby netrefila svými stezkami.
9Za svými milenci se požene, ale nedožene je,
bude je hledat, ale nenajde.
Tehdy si řekne:
„Vrátím se zpátky za svým manželem,
vždyť mi s ním bylo líp než teď!“
10Až dosud ale uznat nechtěla,
že jsem jí obilí, víno i olej dával já,
že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata,
které utráceli na Baala.
11Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět
a v době vinobraní víno své;
strhnu z ní svou vlnu i svůj len,
jimiž se přikrývala ve své nahotě.
12Brzy odhalím její sprostotu
před zraky jejích milenců
a nikdo ji nezachrání přede mnou.
13Ukončím veškeré její veselí,
její svátky i její novoluní,
její soboty i všechny její slavnosti.
14Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“
a proměním je v lesní houštiny,
kde budou požírány divokými zvířaty.
15Potrestám ji za ty dny,
ve kterých uctívá baaly kadidly
a ozdobená náušnicemi a sponami
chodí za svými milenci –
na mě však vůbec nemyslí,
praví Hospodin.
Zasnoubím si tě navěky
16Pak si ji ale znovu nakloním;
povedu ji po poušti,
kde k ní láskyplně promluvím.
17Její vinice jí tehdy navrátím,
Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději,
a tehdy mi odpoví jako zamlada,
jako v den, kdy vyšla z Egypta.
18Toho dne, praví Hospodin,
mi budeš říkat: „Manželi“ –
Baalem mě nenazveš už nikdy víc.
19Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,
aby už nebyli svým jménem vzýváni.
20V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim
s divokou zvěří a s ptáky na nebi
i s havětí, co leze po zemi;
luk, meč a válku ze země vymýtím,
všem dám odpočinout v bezpečí.
21Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě právem a spravedlností,
láskou a milosrdenstvím.
22Zasnoubím si tě také věrností,
abys poznala, kdo je Hospodin.
23V ten den odpovím,
praví Hospodin,
odpovím nebi
a to odpoví zemi.
24Země odpoví obilí,
vínu i oleji
a to vše odpoví Jizreeli.
25Do země si jej zaseji
a nad Lo-ruchamou se smiluji.
Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“
a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“
3
Zůstaneš se mnou
1Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“
2Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů stříbra a půldruhého chomeru ječmene.
3Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“
4Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků.
5Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.
4
Hospodinova žaloba
1Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele,
Hospodin má žalobu na obyvatele země:
V této zemi není věrnost ani láska
a nikdo nezná Boha.
2Jen samé kletby, lži a vraždění,
zlodějství a cizoložení –
rozmáhá se to víc a víc,
jedno krveprolití za druhým!
3To proto země uvadá
a každý její obyvatel je vyčerpán;
polní zvěř i ptáci na nebi
hynou společně s mořskými rybami.
4Ať si však nikdo nestěžuje,
nikdo ať nikoho neobviňuje –
vždyť jsi to, knězi, právě ty,
na koho tu teď žaluji.
5Potácíš se ve dne jako za noci
a s tebou se potácejí také proroci;
hubíš svůj vlastní lid
6a můj lid hyne bez špetky poznání.
Protožes odmítl poznání,
i já tě odmítnu od kněžství;
na Zákon svého Boha nedbal jsi,
ani já nebudu dbát na tvé potomky.
7Jak se rozmáhali víc a víc,
tím více proti mně hřešili;
svou Slávu nahradili mrzkostí.
8Živí se oběťmi mého lidu za hřích,
dychtivě baží po jejich špatnosti.
9Kněz proto dopadne tak jako lid –
budu je trestat za jejich způsoby,
za jejich skutky jim odplatím!
10Budou jíst, ale nenasytí se,
budou smilnit, ale nerozmnoží se,
protože opustili Hospodina
a pustili se
11do smilstva.
Kvůli vínu, kvůli burčáku
přišli o rozum!
12Můj lid se radí se dřevem,
nějaká hůlka jim dává předpověď;
dali se obloudit duchem smilstva,
smilně opustili svého Boha.
13Obětují na horských vrcholech,
na pahorcích kouří kadidlem,
pod dubem, topolem, pod mohutným stromem,
v jejichž stínu je tak příjemně.
Ačkoli vaše dcery smilní
a vaše snachy cizoloží,
14nebudu trestat vaše smilné dcery
ani ty vaše cizoložné snachy –
vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami
a konají oběti s těmi kněžkami.
Špatně dopadne ten tupý lid!
15Jestliže, Izraeli, smilníš ty,
ať aspoň Juda nehřeší!
Proto nechoďte do Gilgalu,
neputujte do Bet-avenu,
zdržte se přísahy:
„Jakože žije Hospodin!“
16Izrael se umíněně vzpírá
jako umíněná kráva.
Jak ho má Hospodin teď nechat pást
svobodně jako beránka?
17Efraim se spřáhl s modlami –
nech ho být!
18Když už je pití vypito,
vrhnou se na smilstvo;
ti, kdo jsou lidu záštitou,
chovají v lásce zkaženost.
19Vítr je svými křídly zachvátí,
budou se stydět za své oběti!
5
Efraim bude rozdrcen
1Kněží, teď slyšte toto,
lide Izraele, dávej pozor,
královský dome, nakloň ucho!
Tento soud je veden proti vám,
neboť jste v Micpě byli past,
na hoře Tábor jste byli nástraha,
2v Šitimu jáma hloubená.
Já je však všechny potrestám,
3já přece Efraima znám
a Izrael se mi neschová!
Teď ses, Efraime, ke smilstvu obrátil
a Izrael se poskvrnil.
4Svých skutků se nevzdají,
aby se ke svému Bohu vrátili;
duch smilstva je totiž v nich,
Hospodina už neznají.
5Pýcha Izraele svědčí proti nim;
Izrael, Efraim, se v hříchu potácí
a Juda se potácí spolu s ním.
6Se svými ovcemi a kravami
se za Hospodinem vydají;
budou ho hledat, ale nenajdou,
neboť jim zmizel daleko.
7Hospodinu byli nevěrní,
někomu cizímu děti zplodili;
teď je to jejich novoluní pohltí
i s jejich pozemky.
8V Gibeji na roh zatrubte,
v Rámě ať zazní polnice,
na poplach v Bet-avenu zakřičte:
„Benjamíne, jdou na tebe!“
9Efraim bude zpustošen
v ten soudný den.
Pro všechny kmeny Izraele
oznamuji, co jisté je.
10Vůdcové Judy jsou jako ti,
kdo posunují mezníky;
svou prchlivostí je zaplavím
jako povodní.
11Efraim bude poroben,
soudem rozdrcen,
neboť si usmyslel jít za Nesmyslem.
12Pro Efraima jsem jako vřed,
pro dům Judy jsem kostižer!
13Když Efraim poznal, jak je nemocný,
a Juda uviděl svá zranění,
tehdy se Efraim k Asýrii obrátil,
aby se od velkokrále dočkal pomoci.
Ten vás však nebude moci uzdravit,
nemůže vyléčit vaše zranění!
14Já totiž budu pro Efraima lvem,
pro dům Judy budu lvím samcem.
Já sám rozsápu je na kusy,
odvleču pryč a nebude jim pomoci.
15Vrátím se zpět do svého doupěte,
dokud jim jejich vina nedojde
a nezačnou znovu hledat mě.
Tehdy pak ve svých úzkostech
mě budou hledat horlivě.
6
Láska, ne oběti
1„Pojďme se vrátit k Hospodinu!
On nás ranil a on uzdraví,
udeřil a také ošetří.
2Po dvou dnech nám život navrátí,
třetího dne nás znovu postaví,
abychom před ním mohli žít,
3abychom Hospodina znali
a znát ho chtěli stále víc.
On se objeví tak jistě jako svítání,
přijde k nám jako průtrž na podzim,
jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží.“
4Co mám s tebou, Efraime, dělat?
Co s tebou, Judo, udělat?
Vaše láska je jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá!
5Proto jsem vás otesával skrze proroky,
ubíjel jsem vás svými výroky,
aby mé úsudky jak světlo zářily.
6Chci totiž lásku, nikoli oběti,
poznání Boha spíš než zápaly.
7Oni však jako Adam smlouvu zrušili,
ach, jak mi byli nevěrní!
8Gileád je město lidí zločinných,
plné krvavých šlépějí.
9Jako loupežníci číhající na lidi,
takto se tlupy kněží spolčují,
aby na cestě do Šechemu vraždili,
aby provozovali zvrhlosti!
10V domě Izraele
vidím hroznou věc:
Efraim se tam zabývá smilstvem,
poskvrňuje se Izrael.
11Ale i tebe, Judo, čeká žeň.
Utekli ode mě
Kdykoli úděl svého lidu obrátím,
7
1kdykoli Izraele uzdravím,
tehdy se ukazuje Efraimův hřích
a zločiny Samaří:
Zabývají se podvody,
do domů lezou zloději,
tlupy lupičů jsou v ulicích.
2Vůbec si v srdci nepřipouštějí,
že si pamatuji všechny jejich zločiny;
jejich skutky je teď obklíčily –
vždyť je mám stále na očích!
3Obšťastňují krále svými zločiny
a velmože svou lží.
4Všichni jsou samí cizoložníci,
rozpálené peci podobní,
ve které pekař ani topit nemusí,
než mu zadělané těsto prokvasí.
5V den královy slavnosti
velmoži vínem rozpálení, zmožení –
a on si třese rukou se zrádci!
6Jejich srdce se podobají peci,
zrádně se k němu lísají;
celou noc doutná jejich rozlícení,
ráno pak vzplane plameny.
7Jako pec jsou všichni rozpálení,
své vlastní vládce sžírají;
jejich králové se všichni hroutí,
ke mně však nevolá žádný z nich.
8Efraim se mísí s národy,
neobrácený pecen je Efraim.
9Jeho sílu stravují cizinci
a on to netuší.
Hlavu mu pokrývají šediny
a on to netuší.
10Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,
přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,
nehledají ho navzdory tomu všemu.
11Efraim je jako holub,
hloupý a bláhový:
Jednou volají k Egyptu,
pak zas do Asýrie běhají.
12Kamkoli se obrátí,
přehodím přes ně svoji síť.
Pochytám je jak ptáky na nebi;
ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.
13Utekli ode mě – běda jim!
Záhuba na ně, že mě zradili!
Já jsem je toužil vykoupit,
oni však o mně mluví lži.
14Nevolají ke mně ze srdcí,
když na svých lůžkách kvílejí,
zraňují se kvůli vínu a obilí,
ode mě se však odvracejí.
15Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,
oni se ale spikli proti mně.
16Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,
jsou jako křivý luk.
Jejich velmoži padnou mečem;
protože sami tak vztekle mluvili,
v Egyptě se jim vysmějí!
8
Zaseli vítr, sklidí vichřici
1Polnici na rty!
Na dům Hospodinův letí orli!
Smlouvu se mnou totiž zrušili,
mému Zákonu se vzepřeli.
2Ano, volají:
„Bože náš, Izrael tě zná!“
3Izrael ale dobro opustil,
a tak jej bude stíhat protivník.
4Dosazují si krále, ale beze mě;
bez mého vědomí si volí velmože;
vyrábějí si modly stříbrné a zlaté
k vlastní záhubě.
5Zavrhni to své tele, Samaří!
Vzplanul jsem hněvem proti nim.
Jak dlouho ještě budou beztrestní?
6To tele z Izraele pochází,
řemeslník je vyrobil.
To že je Bůh? Nikoli!
Rozbito bude na třísky
to tele v Samaří!
7Protože vítr zasévali,
sklidí vichřici.
Klasy zůstanou bez zrní,
budou bez úrody, bez mouky.
Pokud se něco urodí,
spolykají to cizáci.
8Izrael bude pohlcen –
mezi pohany teď zůstane
jako nepotřebný odpadek.
9Chodili totiž do Asýrie
jako divoký osamělý osel –
Efraim kupoval si milence!
10Prodávali se mezi pohany,
já je teď ale shromáždím,
aby už brzy cítit začali
břemeno krále nad velmoži.
11Efraim má tolik oltářů k oběti za hřích –
z těch se mu ale staly oltáře k hřešení!
12Ve svém Zákoně jsem jim toho napsal tolik –
jim je to ale cizí, jako by nerozuměli!
13Když mi přinášejí své oběti,
obětují maso, aby se najedli –
Hospodinu se to nelíbí!
Teď si připomene jejich provinění
a jejich hříchy potrestá:
Půjdou zpátky do Egypta!
14Izrael zapomněl na svého Tvůrce
a nastavěl si paláce;
Juda opevnil spoustu měst.
Já ale sešlu na jejich města oheň –
ten jim ty tvrze sežehne!
9
Přišly dny zúčtování
1Neraduj se, Izraeli,
nejásej jako jiné národy!
Smilně jsi svého Boha opustil
a zamiloval sis mzdu nevěstky
všude tam, kde se mlátí obilí.
2Mlat ani lis je však neuživí,
úroda vína přinese zklamání.
3Nezůstanou už v Hospodinově zemi –
zpátky do Egypta půjde Efraim,
v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!
4Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby,
nepotěší ho svými oběťmi.
Jejich oběti budou jako chléb truchlících –
všichni, kdo ho jedí, se poskvrní.
Takový chléb jim krky nasytí,
do Hospodinova domu však nepatří.
5Co si počnete v den sváteční,
v den Hospodinovy slavnosti?
6I kdyby zkáze utekli,
Egypt je polapí,
Memfis jim pohřeb vystrojí.
Jejich stříbrné poklady si vezme trní,
v jejich příbytcích bude bodláčí.
7Přišly dny zúčtování,
přišly dny odplaty.
Izrael ale vykřikuje:
„Prorok je blázen!
‚Muž ducha‘ zešílel!“
To proto, že jste tak zkažení,
máte tak velkou nenávist.
8Prorok je Efraimovi strážným
společně s Bohem svým,
na všech cestách mu ale nastražili pasti,
v domě jeho Boha je nenávist.
9Hluboko tonou ve své zvrácenosti
tak jako tehdy v Gibeji;
Bůh si však vzpomene na jejich viny
a ztrestá jejich hřích.
10Když jsem nalezl Izrael,
byli jako hrozny v pustině.
Když jsem vaše otce uviděl,
byli jak na fíkovníku první ovoce.
Potom však odešli za Baal-peorem
a zasvětili se té obludě.
Stali se stejně ohavnými
jako ten jejich miláček!
11Efraimova sláva jako pták uletí –
žádné porody, těhotenství ani početí!
12A i kdyby děti odchovali,
o každé z nich je připravím.
Ach, běda jim,
až se od nich odvrátím!
13Vídal jsem Efraima jako Týr –
zasazený byl mezi loukami,
teď však Efraim odvádí
své děti k vrahovi.
14Dej jim, Hospodine –
co jim dáš?
Dej jim lůno neplodné
a prsy bez mléka!
15V Gilgalu začaly všechny jejich zločiny –
tam jsem k nim tehdy pojal nenávist.
Kvůli zlu, které páchali,
je ze svého domu vypudím.
Nechci je milovat nikdy víc –
jejich vůdcové jsou vzbouřenci!
16Efraim bude bit,
takže mu uschnou kořeny,
aby nerodil.
I kdyby ale děti zplodili,
ty jejich drahoušky pobiji.
17Můj Bůh je zavrhne,
neboť ho neposlouchali;
budou z nich tuláci mezi pohany.
10
Samaří zanikne
1Izrael býval bujná réva,
která své hrozny plodila.
Čím víc však míval ovoce,
tím víc si stavěl oltáře.
Čím lepší byla jeho zem,
tím líp si zdobil sloupy posvátné.
2Jejich srdce je úlisné,
teď už je ale stihne trest:
Hospodin zboří jejich oltáře,
jejich posvátné sloupy roztluče!
3„Nemáme krále,“ řeknou tehdy,
„neboť jsme Hospodina nectili.
I kdybychom však krále měli,
jak by nám mohl pomoci?“
4Vedou své řeči,
uzavírají smlouvy lživými sliby
a jejich spory bují jako pelyněk
na poli zoraném.
5Strachovat se budou samařští obyvatelé
o to bet-avenské veletele.
Jeho lid nad ním bude lkát,
jeho kněží budou naříkat,
že je ta jeho sláva opustila.
6I samo tele odnesou do Asýrie
jako dar pro jejich velkokrále.
Efraim tehdy bude zahanben,
vlastní plány zklamou Izrael!
7Zanikne Samaří i jeho král
tak jako pěna na vodách.
8Zničena budou avenská návrší
– ten izraelský hřích –
a na jejich oltářích vzroste trní a bodláčí.
Tehdy řeknou horám: „Skryjte nás,“
a pahorkům: „Padněte na nás!“
9Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní,
tam jsi se tehdy zastavil.
Copak je nepostihl tehdy v Gibeji
boj proti pachatelům bezpráví?
10Potrestám je, kdy budu chtít:
Národy se spojí proti nim,
aby je spoutaly za jejich dvojí hřích.
11Efraim býval povolná jalovička,
která obilí ráda mlátila.
Teď ale její krásnou šíji zapřáhnu
a Efraima poženu:
Juda bude orat
a Jákob vláčet.
12Spravedlnost sejte
a lásku sklízejte;
zorejte ladem ležící zem!
Čas hledat Hospodina je přece zde,
ať přijde a spravedlností vás zalije.
13Vy jste však pěstovali podlost
a sklízeli jste zlo,
živili jste se přetvářkou!
Protožes spoléhal na vlastní cestu
a na množství svých hrdinů,
14vypukne proti tvému lidu válka,
každá tvá pevnost bude zbořena.
Jako když Šalman v boji zbořil Bet-arbel,
když matky s dětmi ubíjel,
15právě tak v Bet-elu dopadnete –
vaše zločiny jsou tak zlé!
Za svítání, než začne den,
král Izraele bude zahuben.
11
Copak se tě mohu vzdát?
1Když byl Izrael ještě dítětem,
zamiloval jsem si jej;
tehdy jsem povolal
svého syna z Egypta.
2Čím jsem je ale volal víc,
tím více ode mě odcházeli pryč –
baalům přinášeli oběti,
modly uctívali kadidly.
3Já jsem Efraima učil chodit
a nosil jsem je v náručí;
oni však uznat nechtěli,
že jsem to já, kdo je uzdravil.
4Táhl jsem je provazy lidskosti
a lany milování.
Byl jsem jim tím, kdo nadnáší
jho, které nosí na šíji;
skláněl jsem se k nim,
abych je nakrmil.
5Nevrátí se snad do Egypta?
Asýrie jim bude kralovat!
Protože se odmítli vrátit ke mně,
6v jejich městech bude řádit meč;
roztříští jejich závory,
jejich úmysly pohltí.
7Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;
i když k Nejvyššímu volají,
nepozvedne je vůbec nic.
8Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?
Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?
Copak s tebou jak s Admou naložím?
Zachovám se k tobě jako k Cebojim?
Srdce se ve mně obrací,
v nitru jsem pohnut lítostí.
9Nevykonám svůj prudký hněv,
nevydám znovu Efraima záhubě.
Jsem přece Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe –
nenavštívím tě už děsem.
10Půjdou za Hospodinem
řvoucím jako lev.
Až zazní jeho řev,
jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.
11Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,
z asyrské země jako holoubci
a já je k nim domů navrátím,
praví Hospodin.
12
Navrať se ke svému Bohu
1Efraim mě zahrnuje lží
a dům Izraele lstí.
Juda se Bohu stále zpěčuje –
Svatému, který věrný je.
2Větrem se krmí Efraim,
honí se za větrem východním,
celý den rozmnožuje lež a násilí.
S Asýrií smlouvu sjednává,
a přitom nosí olej do Egypta.
3Hospodin má žalobu proti Judovi;
Jákoba potrestá za jeho jednání,
za jeho skutky mu odplatí!
4Už v lůně chytal svého bratra za paty,
jako muž potom s Bohem zápasil.
5Zápasil s andělem a zvítězil;
s pláčem u něj tehdy o milost žadonil.
Našel jej v Bet-elu
a tam s ním promluvil –
6Hospodin je Bůh zástupů,
má jméno Hospodin!
7Navrať se proto ke svému Bohu,
pečuj o právo a o lásku
a svému Bohu stále důvěřuj.
8Kramář má v ruce falešná závaží,
miluje podvody.
9Efraim říká: „Ach, jak jsem bohatý!
Pomohl jsem si ke jmění.
Mám tolik vyděláno, že jsem bez viny,
nenajdou na mně žádný hřích!“
10Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
pošlu tě bydlet zpátky do stanů
jako za dnů, kdy svátek slavíváš!
11Já mluvím skrze proroky,
já sám jim dávám mnohá vidění
a skrze tyto proroky
vás varuji.
12Gileád je však samý zlořád,
proto je čeká zmar.
Že v Gilgalu obětují býky?
Z jejich oltářů budou kupy kamení
u polích zoraných!
13Jákob utekl na pláně Aramu,
Izrael tam sloužil za ženu,
za ženu dělal pastuchu.
14Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta
a skrze proroka o něj pečoval.
15Efraim však svého Pána hořce popudil,
a tak na něj uvalí jeho zločiny,
jeho urážky mu odplatí!
13
Kdo ti pomůže?
1Efraimova slova bázeň budila,
v Izraeli býval vznešený,
provinil se ale ctěním Baala,
a tak se zahubil.
2A nyní hřeší dál a dál;
odlévají si sochy ze stříbra,
modly, které si sami vymysleli –
všechny je řemeslník vyrobil!
Říkají, že se jim prý obětovat má…
Lidé líbají telata!
3A proto budou jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá,
jak z mlatu vichrem unášená pleva,
jako dým z komína.
4Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
Boha kromě mne nikdy nepoznáš,
není jiný Spasitel než já!
5Na poušti jsem tě opatroval,
v zemi, jež byla suchopár.
6Nakrmili se dosyta,
nasytili se a jejich srdce zpyšněla;
zapomněli na mě dočista.
7Proto jim budu lvem,
jako leopard budu číhat na cestě;
8napadnu je jak zuřivá medvědice,
vyrvu jim z hrudi srdce,
sežeru je tam jako lvice,
roztrhám je jak divá zvěř!
9Izraeli, zničil ses!
Kdo ti pomůže?
10Kde je tvůj král, tvůj zachránce?
Kde je ve všech tvých městech?
Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl:
„Dej mi krále a velmože!“
11Rozhněván jsem ti krále dal
a rozzuřen ho odnímám!
12Efraimův trest je zpečetěn,
jeho hřích dobře uložen.
13Porodní křeče sevřou jej,
on je však dítě nemoudré –
jakmile přijde jeho čas,
opustit lůno se nechystá.
14Vyplatím je z moci záhrobí,
vykoupím je ze smrti.
Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby?
Kde je tvá zhouba, záhrobí?
Soucit bude mým očím skryt,
15i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími.
Východní vítr přichází,
vítr Hospodinův se zvedá nad pouští,
aby vysušil jeho potoky,
jeho prameny aby vyprahly;
vyplení jeho poklady,
o vše cenné ho připraví.
14
1Samaří bude ztrestáno,
že se proti svému Bohu vzbouřilo.
Pod mečem klesnou,
jejich maličké utlučou,
jejich těhotné rozpářou!
Uzdravím jejich odvrácení
2Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu,
neboť jsi padl pro svůj hřích.
3Vraťte se k Hospodinu
a vezměte s sebou slova modlitby:
„Odpusť nám všechnu naši vinu
a laskavě nás přijmi,
ať ti přineseme jako býčky
ovoce svých rtů.
4Asýrie nás nezachrání,
neujedeme na koních.
Nebudeme už nazývat bohy
své vlastní výtvory;
u tebe přece smilování
najdou i sirotci!“
5Uzdravím jejich odvrácení,
milerád je budu milovat;
můj hněv se od nich odvrátí.
6Stanu se Izraeli rosou
a rozkvete jako lilie.
Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu,
7jeho koruna se rozroste.
Bude nádherný jako oliva,
jeho vůně bude cedrová.
8V jeho stínu se lidé znovu zabydlí
a vyraší jako obilí.
Jak vinná réva rozkvetou
a získají si slávu,
jako má víno z Libanonu.
9Co je mi, Efraime, do model?
Já tě vyslýchám, pečuji o tebe.
Jsem stále zeleným cypřišem,
tvá plodnost je ode mne.
10Kdo je moudrý, ať tomu porozumí,
kdo je rozumný, ať pochopí,
že jsou poctivé Hospodinovy cesty
a spravedliví po nich kráčejí;
vzbouřenci však na nich klesají.