Sofoniáš

1

¹Slovo Hospodinovo, které dostal Sofoniáš, syn Kušiho, syna Gedaliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova.

Přichází Hospodinův den

²„Smetu z povrchu země dočista všechno,
praví Hospodin.
³Smetu lidi i dobytek,
smetu nebeské ptáky i mořské ryby –
všechna pohoršení spolu s ničemy!
Vyhladím z povrchu země samo lidstvo,
praví Hospodin.
⁴Vztáhnu ruku i na Judu
a na všechny obyvatele Jeruzaléma.
Na tomto místě vyhladím
zbytky uctívání Baala,
každou připomínku na kněží,
kteří obětovali modlám –
⁵ty, kdo se na střechách
klanějí nebeskému zástupu;
ty, kdo se klanějí a přísahají Hospodinu,
zároveň však i tomu jejich Molochu;
⁶ty, kdo se od Hospodina odvracejí,
kdo Hospodina nehledají
a kdo se po něm neptají.“
⁷Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem,
neboť je blízko Hospodinův den!
Hospodin oběť připravil
a pozvané už posvětil.
⁸„V den té Hospodinovy oběti
zúčtuji s knížaty a princi
i se všemi, kdo se oblékají
rouchy z ciziny.
⁹V ten den zúčtuji
s každým, kdo přeskakuje práh
a kdo plní chrám svého Pána
násilím a lstí.
¹⁰V ten den, praví Hospodin,
zazní od Rybné brány křik,
od Nového města kvílení
a hlučný třeskot od Výšin.
¹¹Kvílejte vy, kdo bydlíte v Kotlině!
Celý dav kramářů bude zahuben,
vyhlazeni budou všichni, kdo počítají peníze!
¹²V ten čas prohledám Jeruzalém s lucernami
a zúčtuji s těmi, kdo si hoví jak víno v sedlině,
s těmi, kdo si v duchu říkají:
‚Hospodin nic nespraví ani nezkazí.‘
¹³Jejich bohatství se stane kořistí,
jejich domy budou zbořeny.
Stavějí si domy, už je však nezabydlí,
sázejí vinohrady, neokusí však víno z nich.“
¹⁴Blízko je ten veliký Hospodinův den,
blízko je a rychle blíží se!
Slyš! To je Hospodinův den,
hrdina zoufale volá do boje!
¹⁵Ten den bude den zuření,
den úzkosti a sevření,
den zkázy a pohromy,
den chmury a temnoty,
den mračna a setmění,
¹⁶den troubení na roh beraní
proti městům s hradbami
a s vysokými baštami.
¹⁷„Tehdy sevřu lidi úzkostí,
aby jak slepci tápali,
protože proti Hospodinu hřešili.
Krev se z nich vyřine jako hlína
a vnitřnosti jak lejna!“
¹⁸Jejich stříbro a zlato je nezachrání
v den Hospodinova zuření,
až plamen jeho horlení
pohltí celou zemi.
Ano, skoncuje, a to rychle,
se všemi obyvateli země!

2

Výzva k pokání

¹Sesbírejte se, jen se seberte,
vy nestydatý národe,
²dříve než přijde rozsudek
a dnešek jak plevy odvane;
dříve než na vás dopadne
žár Hospodinova hněvu;
dříve než na vás dopadne
den Hospodinova hněvu!
³Hledejte Hospodina, všichni pokorní země,
kteří se jeho právem řídíte.
Spravedlnost hledejte,
hledejte pokoru –
snad se skryjete
v den Hospodinova hněvu.

Soud nad národy

⁴Gaza opuštěna bude,
Aškelon zpustne,
Ašdod bude vyhnán v poledne,
Ekron vykořeněn.
⁵Běda, obyvatelé Přímoří,
národe Kréťanů;
slovo Hospodinovo na vás míří,
Kanaáne, země Filištínů:
„Do posledního vás zahladím!“
⁶Přímoří se stane pastvinou
s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou.
⁷Připadne pozůstalým z Judova domu,
kteří tam najdou pastvu.
Večer pak ulehnou v domech Aškelonu –
Hospodin změní jejich osud!
⁸„Slyšel jsem Moábovy nadávky
i urážky synů Amonových,
kterými častují můj lid
a roztahují se na jeho území.
⁹Proto, jakože jsem živ,
praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele,
Moáb dopadne jako Sodoma,
Amonovi synové jako Gomora:
hájemství kopřiv a solných jam,
věčná pustina!
Pozůstatek mého lidu je vyrabuje,
zbytek mého národa se zmocní jejich země.“
¹⁰To vše kvůli jejich pýše,
kvůli urážkám a povyšování se
nad lid Hospodina zástupů.
¹¹Hospodin pro ně bude strašlivý,
až vysílí všechny bohy na zemi;
pak se mu pokloní i vzdálené národy,
každý ze svého území.
¹²„I vás, Habešané,
probodne můj meč!“
¹³Napřáhne ruku i na sever:
zničí Asýrii, zpustoší Ninive,
že bude podobné poušti vyprahlé.
¹⁴Stáda pak budou léhat v něm,
všemožná zvěř v celých zástupech.
Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech,
z oken se ozve jejich zpěv.
Na prahu jen hromady sutin,
cedrové trámy strženy.
¹⁵To je to město hýření –
hovělo si v bezpečí a namlouvalo si:
„Já, jen já, a nikdo víc!“
Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší!
Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí
a pěstí zahrozí.

3

Soud nad Jeruzalémem

¹Běda tomu zatvrzelému městu
plnému špíny a útisku!
²Nikoho neposlouchá,
nedá se poučit;
nedoufá v Hospodina,
ke svému Bohu se nechce přiblížit.
³Jeho velmoži jsou řvoucí lvi,
jeho soudci jak vlci večerní,
po kterých ráno zbývají
jen ohryzané kosti.
⁴Jeho proroci jsou dobrodruzi,
lidé prosáklí zradou.
Jeho kněží znesvěcují svatyni,
když znásilňují Zákon.
⁵Hospodin je v tom městě spravedlivý,
nekoná žádné zlo.
Ráno co ráno, denně bez ustání
vynáší na světlo svůj soud;
zlosyn však neví, co je stud!
⁶„Vyhladil jsem národy,
že jejich bašty zpustly.
Jejich ulice jsem zničil,
že tudy nikdo nechodí.
Z jejich měst zůstaly rozvaliny,
z jejich obyvatel nezbyl jediný.
⁷Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít,
teď se snad necháš poučit!‘
Jejich domov by pak nebyl zničen,
nedopadl by na ně žádný trest.
Oni však o to horlivěji
páchají hanebnost při všem, co dělají.
⁸Proto mě čekejte, praví Hospodin,
v den, kdy povstanu, abych svědčil!
Toto je můj soud: Posbírám národy,
shromáždím království
a vyliji na ně svou prchlivost,
všechnu svou rozpálenou zlost.
Ano! Žár mé žárlivosti
pohltí celou zemi!“

Příslib spásy

⁹„Tehdy dám národům čisté rty,
aby všichni vzývali jméno Hospodin
a společně mu sloužili.
¹⁰Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami,
můj rozptýlený lid,
ti mi přinesou mé oběti.
¹¹V ten den už se nebudete muset stydět
za všechny své vzpoury proti mně.
Tehdy z vašeho středu odstraním
ty vaše pyšné chvastouny.
Už nikdy nebudete namyšlení
na hoře mé svatosti.
¹²Ponechám ve vašem středu
pokorný a ponížený lid –
ty, kteří v Hospodinově jménu
nacházejí své bezpečí.
¹³Pozůstatek Izraele už nebude jednat zle,
nebudou mluvit lež,
lstivý jazyk se u nich nenajde.
Budou se pást a odpočívat v bezpečí
a nikdo už je nezděsí.“
¹⁴Jásej, Dcero sionská!
Prozpěvuj, Izraeli!
Raduj a vesel se celým srdcem,
Dcero jeruzalémská!
¹⁵Hospodin zrušil tvůj rozsudek
a nepřítele odvrátil.
Hospodin, Král Izraele, je vprostřed tebe –
neboj se už žádné pohromy!
¹⁶V ten den řeknou Jeruzalému:
„Neboj se, Sione, nesvěšuj ruce!
¹⁷Hospodin, tvůj Bůh, je vprostřed tebe –
hrdina, jenž tě zachrání.
Šťastně se bude z tebe veselit,
až tě svou láskou obnoví;
zajásá nad tebou samou radostí
¹⁸jako v den slavnosti.“
„Odstraním z tebe neštěstí,
abys už nenesl břímě potupy.
¹⁹Hle – v ten čas skoncuji
se všemi, kdo tě trápili!
Zachráním ale kulhavou
a zahnanou zpět přivedu.
Způsobím jim čest a slávu
v každé zemi, kde nesli pohanu.
²⁰V ten čas vás znovu přivedu,
v ten čas vás shromáždím.
Ano, dám vám čest a slávu
mezi všemi národy na zemi,
až změním váš osud před vašimi zraky,
praví Hospodin.“