Soudců

Úpadek

1

Dobývání zbytku země

¹Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“
²Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“
³Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.
⁴Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000. ⁵Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili, ⁶ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou. ⁷Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.
⁸Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili. ⁹Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří. ¹⁰Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje. ¹¹Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).
¹²Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ ¹³Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.
¹⁴Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“
¹⁵„Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.
¹⁶S Judovými syny vytáhli z Palmového města do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.
¹⁷Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.
¹⁸Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí, ¹⁹ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří. ²⁰Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů. ²¹Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.
²²Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi. ²³Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz), ²⁴uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“ ²⁵Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili. ²⁶Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.
²⁷Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat. ²⁸Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.
²⁹Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi.
³⁰Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.
³¹Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu. ³²Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.
³³Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.
³⁴Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny. ³⁵Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím. ³⁶Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.

2

Neposlušnost Izraele

¹Z Gilgalu do Bokimu šel Hospodinův anděl a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl vás do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil vašim otcům. Řekl jsem: ‚Svou smlouvu s vámi nikdy nezruším. ²Nesmíte ale uzavřít smlouvu s obyvateli této země – jejich oltáře zbořte!‘ Vy jste mě ale neposlechli! Co jste to provedli? ³Proto jsem také řekl: ‚Nevyženu je před vámi, ale budou vám trním v bocích a jejich bohové se vám stanou pastí.‘“
⁴Když Hospodinův anděl promluvil tato slova ke všem synům Izraele, dal se lid do hlasitého pláče. ⁵To místo tedy nazvali Bokim (to jest Plačící) a obětovali tam Hospodinu.
⁶Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem. ⁷Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal.
⁸Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. ⁹Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efraimských horách severně od hory Gaaš.
¹⁰Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal. ¹¹Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům. ¹²Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina. ¹³Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě. ¹⁴Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas nájezdníkům, kteří je plenili. Vydal je napospas nepřátelům ze všech stran, takže už proti nim nemohli obstát. ¹⁵Kamkoli se vypravili, Hospodinova ruka byla proti nim a byli poraženi, přesně jak to Hospodin řekl a jak jim odpřisáhl. Přišlo na ně veliké soužení.
¹⁶Hospodin jim ale vzbuzoval soudce a ti je zachraňovali z ruky nájezdníků. ¹⁷Neposlouchali však ani své soudce. Odcházeli smilnit za cizími bohy a klaněli se jim. Brzy sešli z cesty svých otců, kteří poslouchali Hospodinova přikázání. Oni však nechtěli. ¹⁸Když jim Hospodin vzbuzoval soudce, býval Hospodin s ním a po všechny soudcovy dny je zachraňoval z rukou jejich nepřátel. Byl totiž pohnut lítostí, když úpěli pod svými utlačovateli a trýzniteli. ¹⁹Po smrti soudce se ale znovu zkazili, ještě hůře než jejich otcové, a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmítali vzdát.
²⁰Hospodin proto vzplanul proti Izrael hněvem a řekl: „Tento národ porušil mou smlouvu, kterou jsem vydal jejich otcům. Neposlouchali mě, ²¹a proto už před nimi nevyženu žádný národ, který zůstal po Jozuově smrti. ²²Skrze ně budu Izrael zkoušet, zda usiluje chodit po Hospodinově cestě, jako usilovali jejich otcové, anebo ne.“ ²³Hospodin tam tedy ony národy nechal: nespěchal s jejich vyhnáním, když je nedal do rukou Jozuovi.

3

¹Toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jimi zkoušel Izraelce, kteří nezažili žádný z bojů o Kanaán. ²(Udělal to proto, aby izraelská pokolení, která neměla zkušenost s bojem, naučil bojovat.) ³Ponechal tedy pětici filištínských států a všechny Kananejce, Sidonce a Hivejce bydlící v libanonském pohoří od hory Baal-hermon až k Lebo-chamátu. ⁴Ti zůstali, aby skrze ně byl Izrael zkoušen, aby se ukázalo, zda budou poslouchat Hospodinova přikázání, která skrze Mojžíše vydal jejich otcům.
⁵Synové Izraele bydleli uprostřed Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců. ⁶Brali si jejich dcery za manželky, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

Zachránci

Otniel

⁷Synové Izraele jednali v Hospodinových očích zle. Zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám. ⁸Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas králi jménem Kušan Rišatajim z mezopotamského Aramu. Izraelci pak sloužili Kušanu Rišatajimovi osm let.
⁹Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce, aby je vysvobodil. Byl to Otniel, syn Kenaze, mladšího bratra Kálebova. ¹⁰Spočinul na něm Duch Hospodinův, a tak se stal v Izraeli soudcem. Vytáhl do boje a Hospodin mu vydal aramejského krále Kušana Rišatajima do rukou, takže ho přemohl. ¹¹Země pak měla mír čtyřicet let, než Otniel, syn Kenazův, zemřel.

Ehud

¹²Potom však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. A protože v jeho očích páchali zlo, nechal Hospodin moábského krále Eglona, aby přemohl Izrael. ¹³Spojil se s Amonci i Amalekovci, vytáhl a udeřil na Izrael a zabral Palmové město. ¹⁴Izraelci pak sloužili moábskému králi Eglonovi osmnáct let.
¹⁵Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce. Byl to levák Ehud, syn Benjamínce Gery. Po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi. ¹⁶Ehud si vyrobil krátký dvojsečný meč, připásal si jej pod oděv k pravému stehnu ¹⁷a přinesl ten dar moábskému králi Eglonovi (který byl veliký tlusťoch). ¹⁸Po odevzdání povinného daru Ehud propustil ty, kdo dar přinesli, ¹⁹ale sám se od gilgalského Pesilim vrátil zpět. „Mám pro tebe, králi, něco tajného,“ řekl.
„Tiše!“ zavelel král, načež se všichni kolemstojící vzdálili.
²⁰Eglon seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe Boží slovo!“ Král se zvedl z křesla ²¹a vtom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil mu ho do břicha. ²²Za čepelí vnikla dovnitř i rukojeť a tuk se nad ní zavřel, protože mu ten meč z břicha nevytáhl. Ven vyšel zadem. ²³Ehud vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku.
²⁴Po jeho odchodu přišli služebníci, a když viděli, že dveře střešního pokoje jsou zavřené na zástrčku, řekli si: Nejspíš koná v chladné komůrce potřebu. ²⁵Přešlapovali tam, až z toho byli nesví, ale dveře střešního pokoje pořád nikdo neotvíral. Vzali tedy klíč, otevřeli – a hle, jejich pán leží na zemi mrtev!
²⁶Zatímco čekali, Ehud už minul Pesilim a prchal směrem k Seiře. ²⁷Když dorazil, zatroubil v Efraimských horách na beraní roh. Synové Izraele sestoupili z hor s Ehudem v čele.
²⁸„Rychle za mnou!“ zvolal. „Hospodin vydal vašeho nepřítele Moába do vašich rukou.“ Sestoupili za ním, obsadili Moábcům jordánské brody a nedovolili nikomu přecházet. ²⁹Pobili tenkrát asi 10 000 Moábců, samé silné a udatné bojovníky. Nikdo neunikl. ³⁰Moáb se toho dne musel před Izraelem pokořit. Země pak měla mír osmdesát let.

Šamgar

³¹Po něm přišel Šamgar, syn Anatův. Ten pobil šest set Filištínů volským bodcem. Také on zachránil Izrael.

4

Debora

¹Po Ehudově smrti však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. ²Hospodin je proto vydal napospas kanaánskému králi Jabínovi, který vládl v Chacoru. Vůdcem jeho vojska byl Sisera, který sídlil v Charošet-hagojimu. ³Synové Izraele volali k Hospodinu, protože Sisera měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utiskoval.
⁴V té době soudila Izrael prorokyně Debora, manželka Lapidotova. ⁵Sedávala pod Debořinou palmou mezi Rámou a Bet-elem v Efraimských horách a Izraelci si k ní přicházeli pro rozhodnutí. ⁶Ta poslala pro Baráka, syna Abinoamova z neftalímského Kedeše, a vyzvala ho: „Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Jdi, vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíma a Zabulona a vytáhni s nimi na horu Tábor. ⁷Já pak přivedu vůdce Jabínova vojska Siseru i s jeho jízdou a s jeho zástupy k potoku Kíšon a vydám ti ho do rukou.“
⁸Barák jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu. Nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu!“
⁹„Dobrá, půjdu s tebou,“ řekla mu na to, „ale ty se svou cestou neproslavíš. Hospodin totiž vydá Siseru do rukou ženy.“ Potom Debora vstala a odešla s Barákem do Kedeše, ¹⁰kam Barák svolal Zabulona i Neftalíma. Následovalo ho 10 000 mužů a šla s ním i Debora.
¹¹Cheber Kenijský se oddělil od ostatních Kenijců, potomků Mojžíšova švagra Chobaba, a utábořil se u dubu v Caananimu, což je u Kedeše.
¹²Když se Sisera dozvěděl, že Barák, syn Abinoamův, vytáhl na horu Tábor, ¹³povolal z Charošet-hagojimu celou svou jízdu devíti set železných vozů a celé své vojsko k potoku Kíšon.
¹⁴Debora tehdy řekla Barákovi: „Vzhůru! Toto je den, kdy ti Hospodin vydal Siseru do rukou. Vždyť před tebou jde sám Hospodin!“ A tak Barák vyrazil z hory Tábor a za ním 10 000 mužů. ¹⁵Hospodin tehdy před Barákem rozprášil celou Siserovu jízdu a celé jeho vojsko ostřím meče. Sisera seskočil z vozu a prchal pěšky, ¹⁶zatímco Barák pronásledoval ty vozy a vojsko až k Charošet-hagojimu. Celé Siserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.
¹⁷Sisera zatím pěšky prchal ke stanu Jael, ženy Kenijce Chebera. Mezi chacorským králem Jabínem a domem Kenijce Chebera totiž vládl mír. ¹⁸Jael vyšla Siserovi naproti a řekla mu: „Pojď dál, můj pane! Pojď ke mně dál a neboj se.“ Vešel tedy do jejího stanu a ona ho přikryla houní.
¹⁹„Dej mi prosím trochu vody,“ požádal ji. „Mám žízeň.“ Otevřela tedy měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho.
²⁰„Postav se ke vchodu do stanu,“ řekl jí ještě, „a kdyby někdo přišel a vyptával se tě: ‚Není tu někdo?‘ odpověz mu: ‚Není.‘“
²¹Když pak vyčerpáním tvrdě usnul, Cheberova žena Jael vzala stanový kolík, sáhla pro kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až se zabodl do země. Tak zemřel.
²²Vtom dorazil Barák pronásledující Siseru. Jael mu vyšla naproti se slovy: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Šel s ní tedy dovnitř – a hle, Sisera leží mrtev se stanovým kolíkem ve spánku!
²³Toho dne Hospodin pokořil kanaánského krále Jabína před syny Izraele. ²⁴Izraelci se proti kanaánskému králi Jabínovi vzmáhali víc a víc, až ho nakonec úplně zničili.

5

Debořina píseň

¹Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:
²Vůdcové když vedou v Izraeli,
když jeho lid je ochotný –
veleben budiž Hospodin!
³Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte,
já Hospodinu zazpívám,
Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!
⁴Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru,
z edomské pláně když kráčel jsi,
země se třásla, nebesa dštila,
z mraků voda padala.
⁵Před Hospodinem se třásly hory,
před Hospodinem ze Sinaje,
před Bohem Izraele.
⁶Za dnů Šamgara, syna Anatova,
za dnů Jaeliných zpustly silnice
a ten, kdo na cesty vydával se,
stezkami klikatými šel.
⁷Opuštěni byli sedláci v Izraeli,
opuštěni, než jsi, Deboro, povstala,
než matka v Izraeli povstala.
⁸Bůh určil vůdce nové,
když v branách byly boje.
Najde se ale štít nebo kopí
mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
⁹Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli,
s těmi z lidu, kdo jsou ochotní –
veleben budiž Hospodin!
¹⁰Vy jezdci na plavých oslicích,
kteří sedíte v sedlech zdobených,
vy, kdo se ubíráte cestami –
rozvažujte.
¹¹Slyšte hlas pěvců,
co mezi napajedly vyprávějí
o Hospodinových vítězstvích,
o vítězstvích izraelských sedláků.
Tehdy opět lid Hospodinův
k branám sestoupil.
¹²Vzhůru, vzhůru, Deboro,
vzhůru, vzhůru, píseň pěj!
Povstaň, Baráku,
synu Abinoamův, chop se zajatců!
¹³Zbytek vznešených tehdy sestoupil,
Hospodinův lid ke mně sestoupil
proti udatným.
¹⁴Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili,
tvému lidu byl v patách Benjamín,
z Machira sestoupili ti, kdo velí,
ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl.
¹⁵Vůdcové z Isachara při Deboře byli,
Isachar držel s Barákem,
když poslán byl tehdy do údolí,
hned za ním šel.
V Rubenových rodech byly velké domluvy.
¹⁶Pročpak jsi zůstal mezi ohradami?
Abys poslouchal dobytka bučení?
V Rubenových rodech byly velké omluvy.
¹⁷Gileád vězel v Zajordání
a Dan – proč stěhoval se k lodím?
Ašer si zůstal na pobřeží,
u svých přístavů hoví si.
¹⁸Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí,
Neftalí na bojiště vyrazil!
¹⁹Přišli králové, bojovali,
bojovali tehdy králové kanaánští
v Taanachu u megidské vody,
stříbro za kořist však neměli.
²⁰Z nebe se do boje daly hvězdy,
proti Siserovi válčily ze svých drah.
²¹Kíšonský potok ty krále smetl –
valící se proud potoka Kíšonu.
Šíje silných pošlapej!
²²Jaký dusot kopyt koní,
prudký, prudký hřebců trysk!
²³„Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův,
„jeho obyvatele vydejte prokletí,
za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu,
na pomoc Hospodinu proti udatným!“
²⁴Požehnaná mezi ženami buď Jael,
manželka Kenijce Chebera,
požehnaná buď mezi ženami ve stanech!
²⁵Požádal o vodu, dala mu mléko,
ve vzácné číši přinesla smetanu.
²⁶Levou rukou sáhla po kolíku,
pravicí po těžkém kladivu.
Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu,
spánky skrz naskrz probila.
²⁷K nohám jí klesl, svalil se a ležel,
k nohám jí klesl, svalil se,
tam, kde klesl, svalil se zavražděn.
²⁸Za oknem vyhlíží matka Siserova,
za okenní mříží naříká:
Proč už tak dlouho jeho vůz nejede?
Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje?
²⁹Odpovídají její nejmoudřejší kněžny
to, co si sama opakuje dokola:
³⁰Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí,
jedna dvě ženské pro každého hrdinu!
Barevné látky – kořist pro Siseru,
kořist barevných látek, samá výšivka,
jedna dvě vyšívané látky
co kořist na má ramena.
³¹Takto ať, Hospodine, zhyne
každý, kdo je tvůj nepřítel!
Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce,
když vychází v síle své!
Země pak měla mír čtyřicet let.

6

Gedeon

¹Synové Izraele však jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal do rukou Midiánu na sedm let. ²Midiánci utlačovali Izrael tak krutě, že si Izraelci před nimi dělali úkryty v horách a jeskyních a opevňovali se na nepřístupných vrcholcích. ³Kdykoli Izrael zasel, přitáhli Midiánci a Amalekovci s východními národy a přepadli jej. ⁴Tábořili v zemi a pustošili úrodu až ke Gaze; nenechali Izraeli žádné živobytí – jedinou ovci, dobytče ani osla. ⁵Přitáhli vždy se svými stády a stany, přicházelo jich jako kobylek, jich a jejich velbloudů bylo bezpočtu. Přicházeli, aby pustošili zem. ⁶Midián Izraelce úplně zbědoval, a tak začali volat k Hospodinu.
⁷Když tehdy synové Izraele kvůli Midiánu volali k Hospodinu, ⁸poslal k nim Hospodin jednoho proroka. Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vytáhl jsem vás z domu otroctví. ⁹Vytrhl jsem vás z ruky Egypťanů i z rukou všech, kdo vás trápili. Vyhnal jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám. ¹⁰Tehdy jsem vám řekl: ‚Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte ctít bohy Emorejců, v jejichž zemi bydlíte.‘ Ale neposlechli jste mě.“
¹¹Hospodinův anděl přišel a posadil se pod dubem v Ofře, patřící Joašovi Abiezerskému. Jeho syn Gedeon právě mlátil pšenici – ve vinném lisu, aby si toho Midiánci nevšimli. ¹²Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: „Hospodin s tebou, udatný hrdino!“
¹³Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle všechno potkalo? Kde jsou všechny ty jeho divy, o kterých nám vyprávěli naši otcové? Prý: ‚Hospodin nás přece vyvedl z Egypta‘ – jenže teď nás Hospodin opustil a nechal nás v hrsti Midiánců!“
¹⁴Tu se k němu Hospodin obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z hrsti Midiánců. Já sám tě přece posílám!“
¹⁵On však namítl: „Promiň, Pane, ale jak mám zachránit Izrael? Můj rod je v Manasesovi nejubožejší a já sám jsem v rodném domě poslední.“
¹⁶„Ano, ale já budu s tebou, takže pobiješ Midiánce až do posledního,“ řekl mu na to Hospodin.
¹⁷„V tom případě mi prokaž laskavost,“ odpověděl Gedeon. „Dej mi prosím znamení, že se mnou mluvíš ty. ¹⁸Neodcházej prosím odsud, dokud se k tobě nevrátím s darem, který ti přinesu.“
On odpověděl: „Počkám, dokud se nevrátíš.“
¹⁹Gedeon šel domů a připravil kůzle a nekvašené chleby z jedné efy mouky. Maso vložil do koše, vývar nalil do hrnce, odnesl to pod ten dub a položil to před něj.
²⁰Hospodinův anděl mu řekl: „Vezmi maso a chleby a polož je zde na skálu. Vývar vylij.“ A když to Gedeon udělal, ²¹Hospodinův anděl zvedl hůl, kterou měl v ruce, a dotkl se jejím koncem masa a chlebů. Ze skály vyšlehl oheň a maso i chleby pohltil. Mezitím se mu Hospodinův anděl ztratil z očí.
²²Když si Gedeon uvědomil, že to byl Hospodinův anděl, vykřikl: „Ach, Pane můj, Hospodine! Vždyť já jsem tváří v tvář uviděl Hospodinova anděla!“
²³„Buď klidný,“ řekl mu Hospodin. „Neboj se, nezemřeš.“
²⁴Gedeon tam proto postavil Hospodinu oltář a nazval jej „Hospodin je pokoj“. Ten oltář je v abiezerské Ofře až dodnes.
²⁵Té noci mu Hospodin řekl: „Vezmi býka ze stáda svého otce, toho druhého býka, sedm let starého. Zboř Baalův oltář, jenž patří tvému otci, a ten Ašeřin kůl vedle něj pokácej. ²⁶Na vrchu toho kopce pak postav řádný oltář Hospodinu, svému Bohu. Vezmi toho druhého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť na dřevě z Ašeřina kůlu, který pokácíš.“
²⁷Gedeon tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hospodin řekl. Kvůli strachu z rodiny i kvůli lidem z města to ovšem neudělal ve dne, ale v noci.
²⁸Ráno lidé ve městě vstali – a hle, Baalův oltář je stržen, Ašeřin kůl u něj pokácen a ten druhý býk spálen na postaveném oltáři!
²⁹„Kdo to udělal?“ ptali se jeden druhého. Pátrali a zjišťovali, až na to přišli: „Udělal to Gedeon, syn Joašův.“
³⁰Lidé z města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna ven, ať zemře – za to, že strhl Baalův oltář a skácel Ašeřin kůl vedle něj!“
³¹Joaš ale odpověděl zástupu kolem něj: „Co že vy chcete hájit Baala? Že byste ho vy mohli zachránit? Kdokoli ho bude hájit, do rána zemře! Je-li to bůh, ať se hájí sám, když mu někdo zboří oltář.“ ³²Toho dne tedy Gedeon dostal jméno Jerub-baal, Ať se Baal hájí. Říkali totiž: „Ať se Baal proti němu hájí, když mu zbořil oltář!“
³³Všichni Midiánci a Amalekovci se spojili s východními národy, překročili Jordán a utábořili se v údolí Jizreel. ³⁴Na Gedeona tehdy sestoupil Duch Hospodinův. Zatroubil na beraní roh a svolal Abiezerské k sobě. ³⁵Rozeslal posly po celém Manasesovi, aby se k němu přidali. Vyslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalímovi, aby jim i oni vytáhli vstříc.
³⁶Gedeon pak Boha požádal: „Chceš opravdu skrze mě zachránit Izrael, jak jsi řekl? ³⁷Hle, pokládám zde na mlatu ovčí rouno. Bude-li rosa jen na rounu, a na zemi všude kolem sucho, poznám, že skrze mě zachráníš Izrael, jak jsi řekl.“ ³⁸A tak se stalo. Druhého dne, hned jak ráno vstal, stiskl rouno a vyždímal z něj rosu – plnou číši vody.
³⁹Gedeon pak Bohu řekl: „Nehněvej se na mě, když ještě jednou promluvím. Prosím, ať mohu to rouno zkusit ještě jednou. Ať je, prosím, sucho jenom na rounu, a na zemi všude kolem rosa.“ ⁴⁰A Bůh to té noci udělal. Jedině na rounu bylo sucho, ale na zemi všude kolem rosa.

7

Za Hospodina a Gedeona

¹Ráno se pak Jerub-baal (totiž Gedeon) s celým svým vojskem utábořil u pramene Charod. Tábor Midiánců ležel severně od nich, v údolí pod vrchem More.
²Hospodin řekl Gedeonovi: „Máš příliš velké vojsko. Nemohu jim vydat Midiánce do rukou, aby se Izrael nechlubil na můj účet a neříkal: ‚Zvítězili jsme díky své síle.‘ ³Proto teď k vojsku provolej: ‚Kdo má obavy nebo strach, ať se vrátí domů a odejde z pohoří Gilboa!‘“ 22 000 mužů se tehdy vrátilo a 10 000 zůstalo.
⁴Hospodin řekl Gedeonovi: „Vojsko je stále příliš velké. Zaveď je dolů k vodě a tam ti je protříbím. O kom řeknu: ‚Půjde s tebou,‘ ten s tebou půjde. O kom řeknu: ‚Nepůjde s tebou,‘ ten nepůjde.“
⁵Odvedl tedy vojsko dolů k vodě. Tam Hospodin Gedeonovi řekl: „Všechny, kdo chlemtají vodu jako pes, odděl od těch, kdo si k pití kleknou.“ ⁶Tři sta mužů chlemtalo vodu z ruky a všichni ostatní si k pití klekli.
⁷Hospodin řekl Gedeonovi: „S těmi třemi sty muži, kteří chlemtali, vás zachráním a vydám ti Midiánce do rukou. Zbytek vojska může jít domů.“ ⁸Gedeon tedy poslal zbytek Izraelců domů a ponechal si jen těch tři sta mužů. Ti převzali od zbytku vojska jejich zásoby a beraní rohy. Midiánský tábor ležel dole v údolí.
⁹Té noci Hospodin řekl Gedeonovi: „Vstaň a sejdi do tábora, neboť jsem ti ho vydal do rukou. ¹⁰Bojíš-li se tam jít sám, vezmi si s sebou zbrojnoše Puru. ¹¹Až uslyšíš, co si v táboře říkají, osmělíš se k útoku.“ Sešel tedy se svým zbrojnošem Purou až k ozbrojeným hlídkám na kraji tábora. ¹²Midiánců, Amalekovců a všech východních národů leželo v údolí jako kobylek! I jejich velbloudů bylo bezpočtu, jako je písku na břehu moře.
¹³Jakmile Gedeon přišel, zaslechl, jak jeden voják vypráví druhému svůj sen: „Víš, zdál se mi takový sen: Viděl jsem, jak se na midiánský tábor valil pecen ječného chleba. Dostal se až ke stanu a vrazil do něj tak, že ho převrátil vzhůru nohama a zbořil.“
¹⁴Na to mu ten druhý odpověděl: „To může být jen meč Izraelce Gedeona, syna Joašova. Bůh mu dal do rukou Midiánce a celý tábor!“
¹⁵Když Gedeon uslyšel ten sen i jeho výklad, poklonil se Bohu. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vzhůru! Hospodin vydal midiánský tábor do vašich rukou!“ ¹⁶Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, každému dal do rukou beraní roh a prázdný džbán a do toho džbánu pochodeň.
¹⁷Pak jim nařídil: „Sledujte mě a dělejte, co já. Až dojdu k okraji tábora, udělejte přesně to, co já. ¹⁸Jakmile se svými muži zatroubím na roh, i vy kolem celého tábora začněte troubit na rohy a křičet: Za Hospodina a Gedeona!“
¹⁹Na začátku půlnoční hlídky, právě když se rozestavěly stráže, došel Gedeon se stovkou mužů k okraji tábora. Vtom zatroubili na rohy a rozbili džbány, které si nesli. ²⁰Všechny tři oddíly zatroubily na rohy a rozbily džbány. V levé ruce drželi pochodně, v pravé beraní rohy a křičeli: „Mečem za Hospodina a Gedeona!“
²¹A jak tam stáli seřazeni okolo tábora, celý tábor začal zděšeně pobíhat a s křikem prchat. ²²Jakmile zatroubilo těch tři sta beraních rohů, Hospodin po celém táboře obrátil meč jednoho muže proti druhému. Celé to vojsko se dalo na útěk směrem k Bet-šitě, směrem na Cereru, až ke břehu u Abel-mecholy naproti Tabatu.
²³Izraelští muži z Neftalíma, Ašera a z celého Manasese byli povoláni, aby Midiánce pronásledovali. ²⁴Gedeon také rozeslal posly po celém pohoří Efraim s rozkazem: „Sestupte z hor odříznout Midiánce! Obsaďte jim jordánské brody až k Bet-baře.“ Všichni Efraimští muži se tedy shromáždili a zabrali jordánské brody až k Bet-baře. ²⁵Pronásledovali Midiánce a zajali dva jejich velitele, Oreba (totiž Havrana) a Zeeba (totiž Vlka). Oreba popravili u Havraní skály a Zeeba u Vlčího lisu. Orebovu a Zeebovu hlavu pak přinesli Gedeonovi na druhou stranu Jordánu.

8

Smrt midiánských králů

¹Efraimští muži potom Gedeonovi řekli: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat s Midiánci?“ A dali se s ním do ostré hádky.
²On jim však odpověděl: „Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vámi? Není snad efraimské paběrkování lepší než abiezerské vinobraní? ³Bůh vydal midiánské velitele Oreba a Zeeba do vašich rukou. Co jsem já zmohl ve srovnání s vámi?“ A po těch slovech se na něj přestali hněvat.
⁴Gedeon pak zamířil k Jordánu a se svými třemi sty muži jej překročil. Protože byli vyčerpáni pronásledováním, ⁵řekl obyvatelům Sukotu: „Prosím, dejte mým mužům nějaké pecny chleba. Pronásleduji midiánské krále Zebacha a Calmunu a mí muži jsou už vyčerpaní.“
⁶Sukotští vůdcové mu ale odpověděli „To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvému vojsku dávat chleba?“
⁷„Až mi Hospodin vydá Zebacha a Calmunu do rukou,“ prohlásil Gedeon, „za tohle vás nechám zmrskat pouštním trním a bodláčím!“
⁸Vydal se odtud vzhůru do Penuelu a požádal tam o totéž. Penuelští mu ale odpověděli stejně jako předtím Sukotští. ⁹Gedeon proto Penuelským řekl: „Až se vrátím jako vítěz, zbořím tuhle věž!“
¹⁰Zebach a Calmuna byli se svými vojsky v Karkoru. Z tábora východních národů zbylo jen asi 15 000 mužů; 120 000 bojovníků padlo. ¹¹Gedeon táhl cestou kočovníků na východ od Nobachu a Jogbehy a překvapil jejich tábor nečekaným útokem. ¹²Oba midiánští králové Zebach a Calmuna se dali na útěk, ale on se pustil za nimi, zajal je a celé jejich vojsko rozprášil.
¹³Gedeon, syn Joašův, se vracel z boje přes průsmyk Cheres. ¹⁴Chytil tam jednoho mládence ze Sukotu a ten mu při výslechu vyjmenoval 77 sukotských vůdců a stařešinů. ¹⁵Když potom Gedeon přišel k sukotským mužům, řekl: „Tady je Zebach a Calmuna, kvůli kterým jste se mi vysmívali: ‚To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvým vyčerpaným mužům dávat chleba?‘“ ¹⁶Pak ty stařešiny města vzal a dal Sukotským za vyučenou pouštním trním a bodláčím. ¹⁷V Penuelu pak zbořil věž a pobil měšťany.
¹⁸Potom se obrátil k Zebachovi a Calmunovi: „Co to bylo za muže, které jste pobili na hoře Tábor?“
„Byli ti podobní,“ odpověděli. „Každý z nich vypadal jako královský syn.“
¹⁹„To byli mí bratři, synové mé matky!“ zvolal Gedeon. „Jakože je živ Hospodin – kdybyste je nechali naživu, nezabil bych vás!“ ²⁰Načež řekl Jeterovi, svému prvorozenému: „Pojď, zabij je!“ On ale nebyl s to vytasit meč, protože se bál; byl to ještě chlapec.
²¹Zebach a Calmuna řekli Gedeonovi: „Pojď, udělej to sám. Muž se pozná podle síly!“ Přistoupil tedy a oba je zabil. Vzal si také ozdobné půlměsíce z krků jejich velbloudů.

Gedeonův efod

²²Izraelci potom Gedeona vybízeli: „Vládni nám – ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!“
²³Gedeon jim odpověděl: „Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin.“ ²⁴Potom dodal: „Mám na vás jen tuto prosbu: Každý mi ze své kořisti dejte jednu náušnici.“ (Našli u nich totiž zlaté náušnice, neboť to byli Izmaelité.)
²⁵„Rádi dáme!“ odpověděli mu. Rozprostřeli plášť a každý tam hodil náušnici ze své kořisti. ²⁶Nakonec ty zlaté náušnice, které si vyžádal, vážily 1 700 šekelů, nepočítaje ony půlměsíce a přívěsky a purpurová roucha midiánských králů ani náhrdelníky z krků jejich velbloudů. ²⁷Gedeon z toho pak udělal efod a vystavil ho ve svém městě, v Ofře. Celý Izrael tam za ním chodil modlářsky smilnit, takže se Gedeonovi i jeho domu stal pastí.
²⁸Midián se ale před syny Izraele musel pokořit a hlavu už nezvedl. Za Gedeonových dnů měla země mír po čtyřicet let.
²⁹Jerub-baal, syn Joašův, se pak vrátil domů a bydlel tam. ³⁰Gedeon měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder – měl totiž mnoho žen. ³¹Jedna jeho družka mu v Šechemu porodila syna, kterému dal jméno Abimelech. ³²Gedeon, syn Joašův, zemřel v utěšeném stáří a byl pohřben v hrobě svého otce Joaše v abiezerské Ofře.
³³Po Gedeonově smrti Izraelci znovu odešli smilnit za baaly a přijali Baal-berita za svého boha. ³⁴Synové Izraele nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z rukou všech jejich okolních nepřátel. ³⁵Neprojevili ani oddanost domu Jerub-baala Gedeona, přes všechno dobrodiní, které Izraeli prokázal.

9

Abimelech

¹Jerub-baalův syn Abimelech přišel bydlet k bratrům své matky v Šechemu a řekl jim i celému příbuzenstvu své matky: ²„Zeptejte se šechemských měšťanů: ‚Co je pro vás lepší – aby vám vládlo všech sedmdesát Jerub-baalových synů, nebo aby vám vládl jeden muž?‘ Pamatujte, že jsem vaše krev a tělo.“
³Bratři jeho matky to všechno o něm pověděli šechemským měšťanům a ti se přiklonili k Abimelechovi. „Je to přece náš příbuzný,“ říkali si. ⁴Dali mu 70 šekelů stříbra z Baal-beritova chrámu a Abimelech si za ně najal ničemy a dobrodruhy, kteří mu dělali doprovod. ⁵Pak odešel do domu svého otce v Ofře a na jednom kameni tam povraždil svých sedmdesát nevlastních bratrů, synů Jerub-baalových. Nejmladší syn Jerub-baalův Jotam ale přežil, protože se schoval. ⁶Všichni měšťané Šechemu i všichni z Bet-mila se potom shromáždili a šli k dubu u šechemského sloupu, kde Abimelecha prohlásili za krále.
⁷Když se to dozvěděl Jotam, vystoupil na vrchol hory Gerizim a odtud na ně hlasitě volal: „Slyšte mě, šechemští měšťané! A vás ať slyší Bůh!
⁸Jednou se stromy rozhodly
krále nad sebou si stanovit.
Řekly olivě: Kraluj nám!
⁹Oliva řekla: To snad mám
svůj olej přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé ctí,
a jít kymácet se nad stromy?
¹⁰Řekly tedy stromy fíku:
Pojď ty, kraluj nám!
¹¹Fíkovník řekl: To snad mám
své plody přestat vydávat,
jež vynikají v sladkosti,
a jít kymácet se nad stromy?
¹²Řekly tedy stromy révě:
Pojď ty, kraluj nám!
¹³Réva řekla: To snad mám
své víno přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé veselí,
a jít kymácet se nad stromy?
¹⁴Řekly tedy všechny stromy trní:
Pojď ty, kraluj nám!
¹⁵Trní tenkrát řeklo stromům:
Pokud mě vskutku oddaně
určíte sobě za krále,
pak se do mého stínu uchylte.
Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne,
libanonské cedry sežehne!
¹⁶Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně, když jste Abimelecha udělali králem? Zachovali jste se dobře k Jerub-baalovi a jeho domu? Zachovali jste se k němu, jak si zasloužil? ¹⁷Můj otec za vás bojoval, nasadil vlastní život, aby vás vysvobodil z rukou Midiánců. ¹⁸Vy jste ale dnes povstali proti jeho domu, povraždili jste sedmdesát jeho synů na jednom kameni a králem nad Šechemskými jste udělali Abimelecha, syna jeho děvečky – je to přece váš příbuzný! ¹⁹Pokud jste se dnes zachovali k Jerub-baalovi a jeho domu oddaně a čestně, radujte se z Abimelecha a on ať se raduje z vás! ²⁰Ale pokud ne, pak ať z Abimelecha vyšlehne oheň a sežehne šechemské měšťany i Bet-milo! Ať vyšlehne oheň z Šechemských i z Bet-mila a sežehne Abimelecha!“
²¹Pak se dal Jotam na útěk. Uprchl před svým bratrem Abimelechem do Beeru a tam zůstal.
²²Abimelech panoval nad Izraelem tři roky. ²³Bůh ale mezi Abimelecha a šechemské měšťany poslal ducha sváru, a Šechemští Abimelecha zradili. ²⁴To aby krutost spáchaná na sedmdesáti Jerub-baalových synech byla pomstěna a jejich krev dopadla na jejich nevlastního bratra Abimelecha, který je povraždil, i na šechemské měšťany, kteří ho podpořili, aby zabil své bratry. ²⁵Šechemští mu na vrcholcích hor nastražili zálohy a ty přepadaly každého, kdo kolem nich procházel. Abimelech se to však dozvěděl.
²⁶Tenkrát se do Šechemu přistěhoval jistý Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a šechemští měšťané mu dali důvěru. ²⁷Vyšli na vinice, sklízeli hrozny, šlapali je v lisu a slavili vinobraní. Přišli do chrámu svého boha, jedli, pili a nadávali na Abimelecha. ²⁸Gaal, syn Ebedův, vykřikoval: „Kdo je Abimelech oproti Šechemu? Proč bychom mu sloužili? Copak to není Jerub-baalův syn? A Zebula tu má jako zástupce! Služte mužům Šechemova otce Chamora. Proč bychom sloužili Abimelechovi? ²⁹Kdybych tak já velel tomuto lidu, hned bych se Abimelecha zbavil! Řekl bych mu: ‚Abimelechu, sbírej si armádu! Pojď se bít!‘“
³⁰Když se o těchto řečech Gaala, syna Ebedova, dozvěděl správce města Zebul, vzplanul hněvem. ³¹Tajně poslal k Abimelechovi posly se vzkazem: „Pozor, do Šechemu přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry. Pozor na ně, podněcují město proti tobě! ³²Proto se v noci se svým vojskem vyprav a ukryj se v polích do zálohy. ³³Brzy ráno za svítání zaútočíš na město. Až Gaal se svými muži vyrazí proti tobě, naložíš s ním, jak budeš moci.“
³⁴Abimelech se tedy v noci se svým vojskem vypravil a ukryli se do zálohy proti Šechemu ve čtyřech oddílech. ³⁵Jakmile Gaal, syn Ebedův, vyšel a zastavil se ve vchodu do městské brány, zvedl se Abimelech se svými muži ze zálohy.
³⁶Když je Gaal uviděl, řekl Zebulovi: „Podívej, z hřebenů hor sestupuje vojsko!“
Zebul mu ale odpověděl: „To ti jen horské stíny připadají jako postavy.“
³⁷Gaal však pokračoval: „Podívej, z Tabur-erecu sestupuje vojsko a další houf se blíží od Věšteckého dubu!“
³⁸Nato mu Zebul řekl: „Kdepak jsou ty tvé řeči? Říkal jsi: ‚Kdo je Abimelech, abychom mu sloužili?‘ Není to snad to vojsko, kterému ses vysmíval? No tak, vzhůru, bojuj s ním!“
³⁹Gaal tedy vytáhl v čele Šechemských, aby bojoval s Abimelechem. ⁴⁰Abimelech ho ale hnal až k městské bráně, a jak utíkali, padlo mnoho mrtvých. ⁴¹Abimelech se pak vrátil do Arumy a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry ze Šechemu.
⁴²Druhého dne Šechemští vyšli do polí. Když se to dozvěděl Abimelech, ⁴³vzal své vojsko, rozdělil je na tři oddíly a ukryl do zálohy v polích. Když viděl, že lidé opravdu vycházejí z města, vyrazil proti nim a pobil je. ⁴⁴Zatímco Abimelech se svým oddílem vyrazil a obsadil vchod do městské brány, zbývající dva oddíly přepadly všechny, kdo byli v polích, a pobily je. ⁴⁵Abimelech útočil na město celý den, až je dobyl. Lidi ve městě pozabíjel, město pobořil a posypal solí.
⁴⁶Jakmile o tom uslyšeli měšťané v Šechemské věži, uchýlili se všichni do pevnosti El-beritova chrámu. ⁴⁷Když se Abimelech dozvěděl, že jsou tam všichni pohromadě, ⁴⁸vystoupil s celým svým vojskem na horu Calmon. Vzal sekeru, usekl ze stromu větev, naložil si ji na rameno a řekl svým mužům: „Viděli jste, co dělám? Rychle to udělejte po mně!“ ⁴⁹Každý ve vojsku tedy usekl větev a šli za Abimelechem. Obložili jimi pevnost a zapálili jim ji nad hlavou, takže všichni lidé v Šechemské věži zahynuli – na tisíc mužů a žen.
⁵⁰Potom Abimelech táhl k Tebecu, oblehl jej a dobyl. ⁵¹Uprostřed města byla pevná věž, kam utekli všichni muži a ženy, všichni obyvatelé města. Zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže. ⁵²Abimelech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale přiblížil ke vchodu do věže, aby ji zapálil, ⁵³nějaká žena mu shodila mlýnský kámen na hlavu a rozbila mu lebku.
⁵⁴Abimelech k sobě rychle zavolal mládence, který mu nosil zbroj: „Vytas meč a zabij mě! Ať se o mně neříká: Žena ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy probodl a on zemřel. ⁵⁵Když Izraelci uviděli, že Abimelech je mrtev, vrátili se každý domů.
⁵⁶Tak Bůh Abimelechovi odplatil zločin, který spáchal na svém otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů. ⁵⁷Také všechny zločiny Šechemských obrátil Bůh na jejich hlavy. Přišlo na ně zlořečení Jotama, syna Jerub-baalova.

10

Tola

¹Po Abimelechovi povstal k záchraně Izraele Tola, syn Puy, syna Dodova, muž z pokolení Isachar. Bydlel v Šamiru v Efraimských horách ²a soudil Izrael třiadvacet let. Pak zemřel a byl pohřben v Šamiru.

Jair

³Po něm povstal Jair Gileádský. Ten soudil Izrael dvaadvacet let. ⁴Měl třicet synů, kteří jezdili na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst v Gileádu. Až dodnes se jim říká Chavot-jair, Jairovy vesnice. ⁵Jair pak zemřel a byl pohřben v Kamonu.
⁶Synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. Sloužili baalům a aštartám, bohům aramejským a sidonským, bohům moábským, amonským i bohům filištínským. Hospodina opustili a nesloužili mu. ⁷Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas Filištínům a Amoncům, ⁸kteří je toho roku porobili. Osmnáct let pak sužovali všechny Izraelce na emorejském území za Jordánem v Gileádu. ⁹Amonci dokonce překročili Jordán, aby napadli také Judu, Benjamína a dům Efraimův. Na Izrael přišlo veliké soužení.
¹⁰Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě. Ano, opustili jsme svého Boha a sloužili baalům!“
¹¹Hospodin synům Izraele odpověděl: „Když vás sužovali Egypťané, Emorejci, Amonci, Filištíni, ¹²Sidonci, Amalekovci a Maonci, volali jste ke mně, a cožpak jsem vás z jejich ruky nevysvobodil? ¹³Vy jste mě ale opustili a sloužili jste cizím bohům! Proto vás už vysvobozovat nebudu. ¹⁴Jděte si volat k bohům, které jste si zvolili; jen ať vás zachrání v dobách soužení.“
¹⁵Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi, cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“ ¹⁶Pak ze svého středu odstranili cizí bohy a sloužili Hospodinu. A ten už nemohl strádání Izraele dále snášet.
¹⁷Amonci se tehdy sešikovali a utábořili se v Gileádu. Také Izraelci se shromáždili a utábořili se v Micpě. ¹⁸Velitelé gileádského vojska se spolu domluvili: „Kdo půjde jako první do boje s Amonci, ten bude vůdcem všech obyvatel Gileádu.“

11

Jiftach

¹Byl jeden udatný hrdina, Jiftach Gileádský. Byl to syn jedné nevěstky a jeho otcem byl Gileád. ²Ten měl ovšem syny také se svou manželkou. Když její synové vyrostli, Jiftacha vyhnali: „V domě našeho otce nemáš co dědit!“ řekli mu. „Jsi přece syn cizí ženy!“ ³Jiftach tedy od svých bratrů utekl a bydlel v kraji Tov. Tam se k němu přidali různí ničemové a podnikali s ním výpady.
⁴Po nějaké době, když se Amonci dali do války s Izraelem, ⁵vypravili se gileádští stařešinové pro Jiftacha do kraje Tov. ⁶„Pojď,“ řekli mu, „staň se naším vůdcem v boji proti Amoncům.“
⁷Jiftach ale gileádským stařešinům odpověděl: „Copak jste mě z nenávisti nevyhnali z domu mého otce? Proč teď jdete za mnou?! Protože jste v úzkých?“
⁸Gileádští stařešinové mu na to řekli: „Ano, ale teď jsme se pro tebe vrátili. Pojď s námi bojovat proti Amoncům. Staň se vůdcem nás všech, kdo bydlíme v Gileádu.“
⁹Jiftach jim odpověděl: „Když se s vámi vrátím, abych bojoval s Amonci, a Hospodin mi je vydá, budu pak opravdu vaším vůdcem?“
¹⁰„Hospodin je náš svědek!“ řekli mu gileádští stařešinové, „Uděláme přesně, co říkáš.“ ¹¹Jiftach tedy šel s nimi a lid si ho ustanovil za vůdce a velitele. Všechny své podmínky pak zopakoval před Hospodinem v Micpě.
¹²Potom Jiftach vyslal k amonskému králi posly se zprávou: „Co proti mně máš, že jsi přitáhl napadnout mou zem?“
¹³Amonský král jim odpověděl: „To, že Izrael na cestě z Egypta zabral mou zem od Arnonu k Jaboku až po Jordán. Teď ji vrať po dobrém!“
¹⁴Jiftach tedy k amonskému králi znovu vyslal posly ¹⁵se zprávou:
„Toto praví Jiftach: Izrael nezabral zem Moábců ani zem Amonců. ¹⁶Na cestě z Egypta Izrael procházel pouští až k Rudému moři. Když přišli do Kádeše, ¹⁷vyslali posly k edomskému králi se slovy: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí.‘ Edomský král o tom ale nechtěl ani slyšet. Poslali proto k moábskému králi, ale i on je odmítl. Izrael tedy zůstal v Kádeši.
¹⁸Potom se vydali na cestu pouští. Vyhnuli se edomské i moábské zemi, obešli moábskou zem z východu a utábořili se na druhé straně potoka Arnon, aby nevstoupili na moábské území – Arnon totiž tvořil moábskou hranici.
¹⁹Tehdy Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi sídlícímu v Chešbonu. Izrael mu řekl: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí až k nám domů.‘ ²⁰Sichon ale Izraeli nevěřil, že jeho územím jen projde, a tak shromáždil celé své vojsko, utábořil se v Jahce a napadl Izrael. ²¹Hospodin, Bůh Izraele, však vydal Sichona i celé jeho vojsko do rukou Izraeli, takže je porazili. Tak Izrael obsadil celou zem Emorejců, kteří tehdy v té zemi bydleli. ²²Obsadil celé emorejské území od Arnonu k Jaboku a od pouště až po Jordán.
²³Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým lidem Izraelem, a ty chceš vyhnat nás? ²⁴Nedržíš se snad toho, co ti dal tvůj bůh Kemoš? Stejně tak my se držíme toho, co nám dal Hospodin, náš Bůh. ²⁵To jsi o tolik lepší než moábský král Balák, syn Ciporův? Copak se odvážil vzdorovat Izraeli? Copak s ním bojoval? ²⁶Už tři sta let bydlí Izrael v Chešbonu a jeho vesnicích, v Aroeru a jeho vesnicích i ve všech městech podél Arnonu. Proč jste je za tu dobu nedobyli zpět? ²⁷Já jsem ti tedy nijak neublížil, ale ty mi křivdíš, když proti mně válčíš. Soudce Hospodin ať dnes rozsoudí mezi syny Izraele a syny Amonovými!“
²⁸Amonský král ale na tato Jiftachova slova vůbec nedbal.
²⁹Na Jiftachovi tehdy spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, prošel gileádskou Micpou a odtud vytáhl proti Amoncům. ³⁰Jiftach dal Hospodinu slib: „Jestli mi vydáš Amonce do rukou ³¹a vrátím se domů jako vítěz, první, co mi vyjde ze vrat naproti, připadne Hospodinu jako má zápalná oběť.“
³²Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou. ³³Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.
³⁴Jiftach se vracel domů do Micpy a hle, kdo mu vychází naproti – jeho dcera tančící za zvuku tamburín! Byla to jeho jediná. Neměl syna ani dceru kromě ní. ³⁵Jakmile ji spatřil, roztrhl svá roucha: „Ach, má dcero!“ vykřikl. „Taková pohroma! Přivedla jsi mě do neštěstí! Já jsem dal slovo Hospodinu a nemohu je vzít zpět!“
³⁶„Otče můj,“ řekla mu ona, „ty jsi dal slovo Hospodinu? Udělej se mnou, co jsi slíbil – Hospodin ti přece dopřál pomstu nad tvými nepřáteli Amonci.“ ³⁷Potom svého otce požádala: „Prosím jen o jedno: Pusť mě na dva měsíce, ať smím chodit po horách a se svými družkami plakat nad mým panenstvím.“
³⁸„Jdi,“ řekl jí a propustil ji na dva měsíce. Šla tedy se svými družkami do hor a oplakávala své panenství. ³⁹Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a ten s ní udělal, co slíbil. Nikdy nepoznala muže.
Tak vznikl v Izraeli ten zvyk, ⁴⁰že izraelské dívky chodí rok co rok na čtyři dny oplakávat dceru Jiftacha Gileádského.

12

¹Efraimští muži se zatím sešikovali a překročili Jordán směrem k Cafonu. „Proč jsi nás nepozval, abychom šli s tebou, když jsi táhl do boje proti Amoncům?“ vyčítali Jiftachovi. „Zapálíme ti dům nad hlavou!“
²Jiftach jim odpověděl: „Já a můj lid jsme měli s Amonci těžkou při. Volal jsem vás, ale nepřišli jste mi proti nim na pomoc. ³Když jsem viděl, že mi nepomůžete, nasadil jsem vlastní život, vytáhl jsem proti Amoncům a Hospodin mi je vydal do rukou. Proč jste dnes za mnou přišli? Bojovat se mnou?“
⁴Jiftach tedy shromáždil všechny gileádské muže a pustil se do boje proti Efraimovi. Gileádští muži na ně udeřili, protože Efraimci říkali: „Vy Gileáďané jste jen uprchlíci z Efraima – uprostřed Efraima a Manasese!“
⁵Gileáďané tehdy Efraimcům obsadili jordánské brody, a kdykoli někdo z efraimských uprchlíků žádal: „Nechte mě přejít,“ Gileáďané se ho ptali: „Nejsi Efraimec?“ Když odpověděl: „Nejsem,“ ⁶vyzvali ho: „Tak řekni: Šibolet.“ Když ale řekl: Sibolet (protože to neuměl vyslovit správně), popadli ho a zamordovali. Tenkrát u těch jordánských brodů padlo 42 000 Efraimců.
⁷Jiftach soudil Izrael šest let. Když Jiftach Gileádský zemřel, byl pohřben ve svém městě v Gileádu.

Ibcan

⁸Po něm byl v Izraeli soudcem Ibcan z Betléma. ⁹Měl třicet synů a třicet dcer. Ty provdal jinam a svým synům přivedl třicet dívek odjinud. Soudil Izrael sedm let. ¹⁰Když Ibcan zemřel, byl pohřben v Betlémě.

Elon

¹¹Po něm byl v Izraeli soudcem Elon Zabulonský. Ten soudil Izrael deset let. ¹²Když Elon Zabulonský zemřel, byl pohřben v Ajalonu v zabulonském kraji.

Abdon

¹³Po něm byl v Izraeli soudcem Abdon, syn Hilela Piratonského. ¹⁴Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let. ¹⁵Když Abdon, syn Hilela Piratonského, zemřel, byl pohřben v Piratonu v efraimském kraji na Amalekově pohoří.

13

Narození Samsona

¹Synové Izraele pak znovu jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filištínů.
²Byl jeden muž z Coreje, z Danova rodu, a jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a neměla děti. ³Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, byla jsi neplodná a bezdětná, ale počneš a porodíš syna. ⁴Proto teď dávej pozor, abys nepila víno ani pivo a nejedla nic nečistého. ⁵Hle, počneš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva, protože bude už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. On začne zachraňovat Izrael z rukou Filištínů.“
⁶Žena šla a vyprávěla svému muži: „Přišel za mnou Boží muž, vypadal jako Boží anděl! Samou hrůzou jsem se nezeptala, odkud je. Neřekl mi ani své jméno, ⁷ale oznámil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna. Proto teď nepij víno ani pivo a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od matčina lůna až do své smrti zasvěcen Bohu jako nazír.‘“
⁸Manoach se tedy modlil k Hospodinu: „Odpusť, Pane můj. Ať nás prosím ten Boží muž, kterého jsi poslal, navštíví znovu a poučí nás, co máme dělat s tím chlapcem, který se má narodit.“
⁹Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl jeho ženu znovu navštívil, když byla na poli. Její muž Manoach s ní právě nebyl, ¹⁰a tak se dala rychle do běhu, aby mu to oznámila. „Honem,“ řekla mu, „ukázal se mi ten muž, který mě předtím navštívil!“
¹¹Manoach vstal a šel za svou ženou. Když došel k onomu muži, zeptal se ho: „Ty jsi ten muž, který mluvil s mou ženou?“
„Ano,“ odpověděl.
¹²Manoach mu řekl: „Až dojde na tvá slova, jak se máme ohledně toho chlapce zařídit? Jak s ním máme nakládat?“
¹³Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se tvá žena zdržuje všeho, o čem jsem jí řekl: ¹⁴Ať neokusí nic pocházejícího z vinné révy, ať nepije víno ani pivo a ať nejí nic nečistého. Ať dodržuje všechno, co jsem jí přikázal.“
¹⁵Manoach na to Hospodinovu andělu řekl: „Prosím, rádi bychom tě tu zdrželi a připravili kůzle.“
¹⁶Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě tu zdržel, nejedl bych tvé jídlo. Chceš-li ale připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ (Manoach totiž stále nevěděl, že je to Hospodinův anděl.)
¹⁷Tehdy se Manoach Hospodinova anděla zeptal: „Jaké máš jméno? Rádi bychom tě poctili, až dojde na tvá slova.“
¹⁸Hospodinův anděl však opáčil: „Proč se mě ptáš na jméno? Je podivuhodné!“
¹⁹Manoach tedy vzal kůzle a moučnou oběť a obětoval to na skále Hospodinu. Tu se před zraky Manoacha a jeho ženy stala podivuhodná věc: ²⁰Když se z oltáře vznesl k nebi plamen, vznesl se v tom plameni i Hospodinův anděl, přímo před zraky Manoacha a jeho ženy. Ti ihned padli tváří k zemi. ²¹Manoach ani jeho žena pak už Hospodinova anděla neviděli. Tehdy si Manoach uvědomil, že to byl Hospodinův anděl.
²²„Určitě zemřeme!“ řekl své ženě. „Vždyť jsme viděli Boha!“
²³„Kdyby nás Hospodin chtěl zabít,“ odpověděla mu jeho žena, „nepřijal by od nás zápalnou a moučnou oběť. Neukázal by nám to všechno a neoznámil nám to, co teď.“
²⁴Ta žena potom porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal. ²⁵V Machane-dan mezi Coreou a Eštaolem ho pak začal podněcovat Duch Hospodinův.

14

Samsonova svatba

¹Samson sestoupil do Timny a mezi filištínskými dívkami si tam vyhlédl ženu. ²Když se vrátil, oznámil svému otci a matce: „Vyhlédl jsem si v Timně jednu filištínskou dívku. Teď mě s ní ožeňte.“
³Otec a matka mu ale řekli: „Copak se nenajde žena ve tvém příbuzenstvu ani v celém našem lidu? Proč by ses chodil ženit k těm neobřezaným Filištínům?“
„Tuhle chci,“ odpověděl Samson otci, „tahle se mi líbí!“ ⁴(Jeho otec a matka ovšem nevěděli, že to bylo od Hospodina – že hledá proti Filištínům záminku. Filištíni totiž v té době ovládali Izrael.)
⁵Samson tedy šel se svým otcem a matkou dolů do Timny. Když přišli k městským vinicím, náhle na něj s řevem vyskočil mladý lev. ⁶Samsona se ale zmocnil Duch Hospodinův, takže lva roztrhl holýma rukama, jako by trhal kůzle. Svému otci ani matce ale neřekl, co udělal.
⁷Samson šel dál až do Timny, promluvil s tou ženou a líbila se mu. ⁸Po nějaké době tam šel znovu, aby si ji vzal. Odbočil, aby se podíval na mrtvého lva a hle, ve lví zdechlině byl včelí roj a med. ⁹Nabral si ho do hrsti a šel a jedl. Když se vrátil k otci a matce, dal jim ho jíst také. Neřekl jim ale, že ten med nabral ze lví zdechliny.
¹⁰Jeho otec pak zašel za tou ženou, zatímco Samson chystal hostinu, jak se na ženicha sluší. ¹¹Když místní viděli, že je sám, vybrali třicet družbů, aby mu dělali společnost.
¹²„Chci vám dát hádanku,“ řekl jim Samson. „Když mi ji za sedm dní téhle hostiny zodpovíte a uhodnete, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty. ¹³Když mi ale nedokážete odpovědět, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty.“
„Dej nám tu svou hádanku,“ řekli mu na to. „Chceme ji slyšet.“
¹⁴Pověděl jim:
„Kdo se krmí, vydal krmi,
ze siláka sladkost láká.“
Tři dny nedokázali na tu hádanku odpovědět. ¹⁵Čtvrtého dne požádali Samsonovu ženu: „Vytáhni ze svého muže řešení té hádanky. Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?“
¹⁶Samsonova žena tedy na něj s pláčem dotírala: „Ty mě vůbec nemáš rád! Ty mě nemiluješ. Dal jsi mým lidem hádanku, a mně jsi ji neprozradil.“
„Neprozradil jsem ji ani svému otci a matce,“ řekl jí na to, „a tobě ji mám prozradit?“ ¹⁷Ona však na něj celých sedm dní hostiny s pláčem naléhala. Trápila ho tak, že jí tu hádanku sedmého dne prozradil, a ona ji pak prozradila svým lidem.
¹⁸Sedmého dne před západem slunce mu tedy muži toho města řekli:
„Co sladšího než med,
kdo silnější než lev?“
Na to jim odpověděl:
„Mou jalovičkou kdybyste neorali,
hádanku mou byste neuhodli!“
¹⁹Tehdy se ho zmocnil Duch Hospodinův. Sešel do Aškelonu, pobil tam třicet mužů, svlékl je a jejich šaty dal těm, kdo zodpověděli hádanku. Rozpálen hněvem se pak vrátil do domu svého otce. ²⁰Samsonovu ženu pak dostal jeden z jeho družbů, který se s ním přátelil.

15

Samsonova pomsta

¹Za nějaký čas, v době pšeničné sklizně, šel Samson navštívit svou ženu a nesl jí kůzle. „Jdu za svou ženou do ložnice,“ řekl.
Její otec ho tam ale nepustil: ²„Myslel jsem, že se ti znelíbila, tak jsem ji dal tvému družbovi.“ Potom mu navrhl: „A co její mladší sestra, ta je přece hezčí. Vezmi si ji místo ní!“
³Na to Samson odpověděl: „Tentokrát to nebude má vina, když Filištínům ublížím!“ ⁴Potom šel a pochytal tři sta lišek. Svázal je po dvou ocasy k sobě a mezi ocasy jim vždy připevnil pochodeň. ⁵Pochodně pak zapálil a vypustil ty lišky Filištínům do obilí. Tak spálil sklizené i nesklizené obilí, ba i vinice a olivy.
⁶„Kdo to udělal?“ ptali se Filištíni.
„Samson, zeť toho z Timny,“ doslechli se. „Prý za to, že mu vzal ženu a dal ji jeho družbovi.“ A tak Filištíni šli a tu ženu i s jejím otcem upálili.
⁷„Tak vy takhle?“ řekl na to Samson. „Teď tedy nepřestanu, dokud se vám nepomstím!“ ⁸A bil je hlava nehlava; byla to hrozná řež. Potom odešel a usadil se v Etamské jeskyni.
⁹Filištíni pak vytáhli do boje. Utábořili se v Judsku a chystali se zaútočit na Lechi (to jest Čelist). ¹⁰„Proč jste na nás vytáhli?“ ptali se judští muži.
„Přišli jsme spoutat Samsona,“ odpověděli. „Uděláme mu totéž, co udělal nám!“
¹¹Tři tisíce judských mužů se tedy vypravilo dolů k Etamské jeskyni. „Copak nevíš, že nás Filištíni mají v moci? Cos nám to udělal?“ vyčítali Samsonovi.
„Udělal jsem jim totéž, co oni mně,“ odpověděl jim.
¹²„Přišli jsme tě spoutat,“ řekli mu. „Vydáme tě Filištínům.“
„Přísahejte, že mi sami neublížíte,“ odpověděl Samson.
¹³„Neublížíme,“ řekli mu. „Chceme tě jen spoutat a vydat jim. Zabít tě nechceme.“ A tak ho spoutali dvěma novými provazy a odvedli ho ze skal.
¹⁴Když se Samson blížil k Lechi, Filištíni mu s křikem vyrazili naproti. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův. Provazy na jeho pažích najednou byly jako hořící koudel a pouta mu spadla z rukou. ¹⁵Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji a pobil s ní tisíc mužů.
¹⁶Samson tehdy řekl:
„Čelistí osla oslům jsem čelil,
čelistí osla tisíc jich skolil!“
¹⁷Když domluvil, čelist odhodil a nazval to místo Ramat-lechi, Čelistní vrch.
¹⁸Samson měl velikou žízeň, a tak volal k Hospodinu: „Po tom skvělém vítězství, které jsi dal svému služebníku, teď musím umřít žízní? To mám padnout do rukou těch neobřezanců?“ ¹⁹Bůh tenkrát v Lechi prorazil prohlubeň, ze které vytryskla voda. Samson se napil, pookřál a ožil. Tu studánku proto nazval En-hakore, Pramen volajícího, a ten je v Lechi až dodnes.
²⁰Samson soudil Izrael ve filištínských dobách po dvacet let.

16

Samson a Dalila

¹Samson se jednou vydal do Gazy. Uviděl tam jednu nevěstku a šel k ní. ²Mezi obyvateli Gazy se rozneslo: „Samson je tu!“ Obcházeli tedy kolem a celý den na něj číhali v městské bráně. Celou noc ale byli v klidu, protože si říkali: „Zabijeme ho, až se rozední.“
³Samson ale zůstal ležet jen do půlnoci. O půlnoci vstal, popadl vrata městské brány a vytrhl je i s oběma veřejemi a závorou. Naložil si je na záda a vynesl je až na vrchol té hory před Hebronem.
⁴Jednou se pak zamiloval do jedné ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. ⁵Přišli za ní filištínští vládci a žádali ji: „Sveď ho a zjisti, v čem je ta jeho veliká síla a jak bychom ho mohli přemoci, spoutat a zkrotit. Každý z nás ti dá jedenáct set šekelů stříbra.“
⁶Dalila se tedy Samsona vyptávala: „Prozraď mi, prosím, v čem je ta tvoje veliká síla? Čím bys mohl být spoután a zkrocen?“
⁷Samson jí řekl: „Kdyby mě spoutali sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, byl bych slabý jako každý jiný.“
⁸Filištínští vládci za ní tedy přišli se sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, a ona ho jimi spoutala. ⁹(V pokoji přitom měla ukryté muže.) Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ On ale ty tětivy roztrhal, jako se trhá koudel, když se jí dotkne plamen. Tajemství jeho síly tedy nebylo odhaleno.
¹⁰Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Ach, tys mě oklamal, říkal jsi mi lži! Teď už mi ale pověz, čím bys mohl být spoután.“
¹¹Řekl jí tedy: „Kdyby mě pevně spoutali novými provazy, které se ještě na nic nepoužily, byl bych slabý jako každý jiný.“
¹²Dalila pak vzala nové provazy a spoutala ho jimi. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ (V pokoji přitom měla ukryté muže.) On si ale ty provazy strhal z paží jako nitě.
¹³Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Až doteď jsi mě klamal, říkal jsi mi lži! Pověz mi, čím bys mohl být spoután?“
Řekl jí tedy: „Kdybys těch sedm copů, co mám na hlavě, vpletla do osnovy a utáhla kolíkem, byl bych slabý jako každý jiný.“
¹⁴Když pak usnul, Dalila vzala sedm copů na jeho hlavě, vpletla je do osnovy a utáhla kolíkem. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a vytrhl kolík i se stavem a osnovou.
¹⁵A tak mu vyčítala: „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když u mě nemáš srdce? Už třikrát jsi mě oklamal! Copak mi nepovíš, v čem je ta tvoje veliká síla?“ ¹⁶Těmi řečmi ho mučila den co den, až jednou měl toho dotírání k smrti dost.
¹⁷Tehdy jí všechno prozradil: „Mé hlavy se nedotkla břitva, protože jsem už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. Kdyby mě oholili, má síla by mě opustila a byl bych slabý jako každý jiný.“
¹⁸Dalila poznala, že jí všechno prozradil, a tak poslala pro filištínské vládce: „Přijďte ještě jednou – všechno mi prozradil!“ Filištínští vládci k ní tedy přišli a přinesli s sebou peníze. ¹⁹Potom uspala Samsona na klíně a zavolala někoho, ať mu z hlavy oholí těch sedm copů. Tak ho ovládla a podmanila; jeho síla ho opustila.
²⁰Vtom zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“
Probudil se ze spánku a řekl si: „Z toho se dostanu jako už tolikrát; setřesu to ze sebe.“ Nevěděl, že od něj Hospodin odstoupil.
²¹Filištíni ho popadli a vyloupli mu oči. Potom ho odvedli dolů do Gazy, kde ho spoutali bronzovými řetězy a ve vězení musel otáčet mlýnským kamenem. ²²Vlasy na mu ale na oholené hlavě začaly znovu růst.

Samsonova smrt

²³Filištínští vládci se sešli, aby přinesli velikou oběť svému bohu Dágonovi a aby oslavovali. Prohlašovali totiž:
„Do rukou nám bůh náš dal
našeho nepřítele Samsona!“
²⁴Lid při pohledu na něj chválil svého boha:
„Do rukou nám bůh náš dal
našeho nepřítele,
naší země ničitele –
tolik našich zmordoval!“
²⁵A když byli v nejlepším, řekli: „Zavolejte Samsona, ať je zábava!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby je bavil.
Když ho postavili mezi sloupy, ²⁶Samson požádal chlapce, který ho vedl za ruku: „Nech mě sáhnout na sloupy, které drží tenhle chrám. Chci se o ně opřít.“ ²⁷Chrám byl plný mužů i žen. Byli tam i všichni filištínští vládci. I na střeše bylo kolem tří tisíc mužů a žen, kteří chtěli vidět tu zábavu se Samsonem.
²⁸Tehdy Samson volal k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, rozpomeň se na mě! Ještě jednou mi prosím dej sílu, Bože! Ať se Filištínům najednou pomstím za obě své oči!“ ²⁹Pak nahmatal oba prostřední sloupy, které držely chrám, a opřel se o ně, pravicí o jeden a levicí o druhý. ³⁰„Ať zemřu i s těmi Filištíny“ zvolal Samson a zatlačil vší silou, takže se chrám zřítil na vládce i na všechen lid uvnitř. Tak jich zabil při své smrti více než za svého života.
³¹Potom tam přišli jeho bratři a celá jeho rodina, aby si ho vzali. Odnesli ho a pohřbili mezi Coreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izrael dvacet let.

Bez krále

17

Míkova svatyně

¹V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš. ²Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“
„Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.
³Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“
⁴Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.
⁵Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze. ⁶Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.
⁷V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu. ⁸Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.
⁹„Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka.
„Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.
¹⁰„Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“ ¹¹A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů. ¹²Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.
¹³Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“

18

Danova svatyně

¹Izrael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usídlil, protože mu do té doby mezi izraelskými kmeny nepřipadl žádný dědičný podíl. ²Synové Danovi proto ze svého rodu vyslali pět udatných mužů z Coreje a Eštaolu, aby prozkoumali a obhlédli zem. Řekli jim: „Jděte obhlédnout zem.“
Dorazili až do Efraimských hor, k Míkovu domu, a tak tam přenocovali. ³Když k tomu domu přišli blíž, poznali po hlase toho levitského mladíka. Zašli tedy dovnitř a ptali se ho: „Jak ses sem dostal? Co tu děláš? Proč tu jsi?“
⁴Vyprávěl jim tedy, jak se s ním Míka dohodl: „Najal mě, a tak mu dělám kněze.“
⁵Požádali ho tedy: „Chtěli bychom něco vědět. Zeptej se, prosím, Boha, zda bude naše cesta úspěšná.“
⁶„Jděte v pokoji,“ řekl jim ten kněz. „Nad vaší cestou bdí Hospodin.“
⁷A tak těch pět mužů šlo dál, až přišli do Laiše. Viděli, že tamní lid žije v bezpečí jako Sidonci, v klidu a bezstarostně, a že je nikdo v celém okolí nenapadá a neutiskuje. Od Sidonu byli daleko a s nikým neměli dohodu.
⁸Potom se ti muži vrátili do Coreje a Eštaolu. „Tak co?“ ptali se jich bratři.
⁹„Zvedejte se, pojďme na ně! “ odpověděli. „Viděli jsme tu zem – je výborná! To tu chcete jen tak sedět? Nezdržujte se a pojďte, půjdeme tu zem obsadit! ¹⁰Bůh vám ji dává do rukou! Až tam přijdete, najdete bezstarostný lid a doširoka otevřenou zem. Tomu místu neschází vůbec nic, co má země mít.“
¹¹A tak z Coreje a Eštaolu vyrazilo šest set mužů z Danova rodu v plné zbroji. ¹²Táhli vzhůru a utábořili se v Kiriat-jearimu v Judsku. (Proto se tomu místu západně od Kiriat-jearimu dodnes říká Machane-dan, Danův tábor.) ¹³Odtamtud pak šli do Efraimských hor a dorazili až k Míkovu domu.
¹⁴Vtom se ozvalo těch pět mužů, kteří propátrali kraj Laiš. „Víte, co je tamhle v těch domech?“ řekli svým bratrům. „Efod, bůžkové a odlitá modla! Víte, co teď máte dělat.“ ¹⁵Odbočili tam a vešli do domu toho levitského mladíka (totiž do Míkova domu). Poptali se ho, jak se daří. ¹⁶Šest set ozbrojenců z Danova kmene zůstalo stát u brány ¹⁷a těch pět, kteří propátrali zem, vešlo dovnitř. Vzali tu modlu, efod i bůžky. Kněz zatím stál u brány s šesti sty muži v plné zbroji.
¹⁸Těch pět vešlo do Míkova domu a vzali modlu, efod, bůžky i ten odlitek. „Co to děláte?“ ptal se jich kněz.
¹⁹„Mlč!“ řekli mu. „Zavři pusu a pojď s námi. Budeš dělat otce a kněze nám. Je lepší dělat domácího kněze pro jednoho muže, nebo kmenového kněze pro izraelský rod?“ ²⁰Kněze to upřímně potěšilo. Vzal efod, bůžky i tu modlu a připojil se k nim.
²¹Vydali se tedy na další pochod. Děti a dobytek s majetkem nechali jít v čele. ²²Když už byli od Míkova domu dost daleko, seběhli se Míkovi sousedé a Danovce dostihli. ²³Volali za nimi, až se k nim Danovi synové otočili a řekli Míkovi: „Co ti je? Proč jste se tak sběhli?“
²⁴Ten odpověděl: „Vzali jste mi kněze i bohy, které jsem si udělal, a šli jste pryč. Co mi zbude? Jak se mě můžete ptát: Co ti je?“
²⁵Danovci mu ale řekli: „Radši už na nás nekřič. Prudší povahy by se na vás mohly vrhnout, a přijdeš o život i se svou rodinou!“ ²⁶Danovi synové pak pokračovali svou cestou. Míka viděl, že jsou silnější než on, a tak se otočil a vrátil se domů.
²⁷Tak vzali ten Míkův výtvor i jeho kněze a přitáhli na Laiš, na ten klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili. ²⁸Nikdo je nezachránil; město bylo od Sidonu daleko a s nikým neměli dohodu. Leželo v údolí u Bet-rechobu.
Danovi synové pak to město znovu vystavěli a usídlili se v něm. ²⁹Pojmenovali to město Dan po svém praotci Danovi, který byl Izraelův syn. Předtím se ale to město jmenovalo Laiš. ³⁰Danovci tam vztyčili tu modlu a Jonatan, syn Geršoma, syna Mojžíšova, jim se svými syny dělal kmenové kněží až do dne, kdy byli ze země vyhnáni. ³¹Tu modlu, kterou si Míka nechal udělat, tam udržovali celou dobu, kdy stál Boží dům v Šílu.

19

Gibejská hanebnost

¹Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma, ²ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce, ³její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal. ⁴Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.
⁵Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Posilni se trochou jídla, než půjdete.“ ⁶A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: „Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si.“ ⁷On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.
⁸Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Prosím, pořádně se posilni.“ A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne. ⁹Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: „Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů.“ ¹⁰On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).
¹¹Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: „Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam.“
¹²Jeho pán mu odpověděl: „Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje. ¹³Pojď,“ pobídl mládence, „dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“ ¹⁴A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo, ¹⁵a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.
¹⁶A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci). ¹⁷Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ zeptal se stařík.
¹⁸„Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím,“ odpověděl mu. „Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval. ¹⁹Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme.“
²⁰„Buď vítán,“ řekl mu stařík. „Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku.“ ²¹Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.
²²A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!“
²³Hospodář k nim vyšel ven se slovy: „To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost. ²⁴Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!“
²⁵Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.
²⁶Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán. ²⁷Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu. ²⁸„Vstávej,“ řekl jí, „jdeme.“ Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.
²⁹Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele. ³⁰Kdokoli to spatřil, říkal: „Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!“

20

Benjamínská válka

¹Nato všichni Izraelci od Danu až po Beer-šebu i ti z gileádského kraje vyrazili jako jeden muž před Hospodina do Micpy, kde se shromáždila celá obec. ²Do shromáždění Božího lidu se dostavili vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů – 400 000 pěších bojovníků. ³(To, že se Izraelci sešli v Micpě, se ovšem doslechli také Benjamínci.) Synové Izraele se ptali: „Řekněte, jak se ta hrozná věc stala.“
⁴Onen levita, manžel té zavražděné ženy, odpověděl: „Přišel jsem se svou družkou přenocovat do benjamínské Gibeje. ⁵Gibejští měšťané mě ale tu noc napadli. Obklíčili mě v domě a chtěli mě zavraždit. Mou družku znásilnili tak, že zemřela. ⁶Vzal jsem ji, rozřezal a rozeslal do všech krajů izraelského dědictví, protože spáchali v Izraeli zvrhlost a hanebnost! ⁷Hle, vy všichni jste synové Izraele. Poraďte se a na místě rozhodněte.“
⁸Nato všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: „Nikdo z nás nepůjde domů, nikdo se nevrátí do svého příbytku. ⁹S Gibejí naložíme takto: Budeme losovat ¹⁰a ve všech izraelských kmenech vybereme deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby zásobovali vojsko. To se vypraví na benjamínskou Gibeu, aby pomstilo tu nevýslovnou hanebnost, kterou spáchali v Izraeli.“ ¹¹Všichni Izraelci se tedy svorně jako jeden muž shromáždili proti tomu městu.
¹²Izraelské kmeny pak do celého kmene Benjamín vyslaly muže se slovy: „Co se to u vás stalo za hroznou věc? ¹³Hned nám ty gibejské ničemy vydejte, ať je zabijeme a vymýtíme zlo z Izraele.“
Benjamínci ale své izraelské bratry nemínili poslechnout. ¹⁴Stáhli se ze svých měst ke Gibeji, aby proti Izraelcům vytáhli do boje. ¹⁵Toho dne se z měst nahlásilo 26 000 benjamínských bojovníků kromě sedmi set znamenitých mužů, kteří se nahlásili z Gibeje. ¹⁶V celém tom vojsku bylo sedm set znamenitých mužů, leváků, z nichž každý střílel z praku navlas přesně a neminul.
¹⁷Z Izraelců (bez Benjamína) se nahlásilo 400 000 bojovníků, samých udatných mužů. ¹⁸Zvedli se a táhli do Bet-elu, aby se dotazovali Boha: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Benjamíncům jako první?“
Hospodin jim řekl: „První bude Juda.“
¹⁹Izraelci tedy ráno vstali a položili se proti Gibeji. ²⁰Zatímco se ale před Gibeou šikovali k bitvě proti Benjamínovi, ²¹Benjamínci vyrazili z Gibeje a pobili toho dne 22 000 Izraelců.
²²Když se pak izraelské vojsko vzchopilo, sešikovali se znovu k bitvě na stejném místě jako prvního dne. ²³(Izraelci totiž předtím šli a plakali před Hospodinem až do večera. Ptali se Hospodina: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům?“ a Hospodin odpověděl: „Jděte proti nim.“)
²⁴A tak druhého dne Izraelci zaútočili na Benjamínce. ²⁵Ti jim ale i druhého dne vyrazili z Gibeje naproti a pobili dalších 18 000 Izraelců ozbrojených mečem.
²⁶Všichni Izraelci pak s celým vojskem táhli do Bet-elu. Když tam přišli, seděli toho dne s pláčem před Hospodinem, postili se až do večera a přinášeli Hospodinu zápalné a pokojné oběti. ²⁷Izraelci se tehdy dotazovali Hospodina, neboť tam v té době byla Truhla Boží smlouvy. ²⁸Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, stál před ní a ptal se: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům, anebo máme přestat?“
„Jděte,“ odpověděl Hospodin. „Zítra je vydám do vašich rukou.“
²⁹Izrael tehdy rozestavil kolem Gibeje zálohy. ³⁰Třetího dne Izraelci vytáhli proti Benjamíncům a sešikovali se před Gibejí jako už dvakrát předtím. ³¹Benjamínci vyrazili proti nim. Vzdálili se od města a jako už dvakrát předtím začali pobíjet vojáky. Na bitevním poli a na silnicích do Bet-elu a do Gibeje padlo z Izraele asi třicet mužů.
³²„Porážíme je jako předtím!“ říkali si tehdy Benjamínci. Izraelci si ale řekli: „Utíkejme, ať je odlákáme od města až k silnicím.“
³³Hlavní voj Izraelců tedy ustoupil a znovu se sešikoval v Baal-tamaru. Izraelská záloha zatím vyrazila ze svého stanoviště západně od Gibeje. ³⁴Deset tisíc znamenitých mužů z celého Izraele podniklo přímý útok na Gibeu. Strhl se prudký boj. Benjamínci vůbec nevěděli, jaká pohroma se blíží. ³⁵Hospodin tehdy Benjamína před Izraelem porazil. Onoho dne synové Izraele pobili 25 100 benjamínských mužů, samých bojovníků. ³⁶Benjamínovi synové viděli, že jsou poraženi.
Izraelci ustoupili před Benjamínem jen proto, že počítali se zálohou, kterou u Gibeje nastražili. ³⁷Muži ze zálohy rychle vpadli do Gibeje, rozvinuli se a pobili celé město ostřím meče. ³⁸Izraelci měli se zálohou domluveno: „Až začne z města stoupat oblak dýmu, ³⁹Izraelci se v bitvě otočí.“
Benjamínci právě začali Izraelce pobíjet (padlo už asi třicet mužů), a tak si řekli: „Jistě, porážíme je jako v předchozí bitvě!“ ⁴⁰Z města ale začal stoupat oblak dýmu. Benjamínci se otočili a hle – z města stoupá k nebi dým jako ze zápalné oběti! ⁴¹Vtom se hlavní voj Izraelců obrátil. Když Benjamínci viděli, jaká pohroma se blíží, zhrozili se. ⁴²Dali se před Izraelci na útěk směrem k poušti, ale bojovníci z města je dostihli, a tak je pobíjeli z obou stran. ⁴³Obklíčili Benjamínce a neúnavně je pronásledovali až na východ od Gibeje, kde je rozdrtili. ⁴⁴Osmnáct tisíc Benjamínců, samých udatných mužů, tam padlo. ⁴⁵Ostatní se dali na útěk do pouště k Rimonské skále, ale Izraelci jich na silnicích dostihli ještě pět tisíc. Hnali je až ke Gidomu, kde z nich dva tisíce pobili.
⁴⁶A tak toho dne nakonec padlo 25 000 benjamínských bojovníků, samých udatných mužů. ⁴⁷Šesti stům mužů se ale podařilo utéct do pouště k Rimonské skále, kde zůstali čtyři měsíce. ⁴⁸Izraelci se pak vrátili a vybíjeli všechna benjamínská města ostřím meče, včetně dobytka a všeho, nač narazili. Všechna města, na něž narazili, vypálili.

21

Co si počneme?

¹Izraelci v Micpě přísahali: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!“
²Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali: ³„Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?“
⁴Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti. ⁵Izraelci se ptali: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?“ Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)
⁶Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: „Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen! ⁷Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu.“
⁸Potom se ptali: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?“ Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu. ⁹Spočítali totiž lid a hle – z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.
¹⁰Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: „Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí. ¹¹Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte.“ ¹²Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.
¹³Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru. ¹⁴Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.
¹⁵Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu. ¹⁶Stařešinové obce říkali: „Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Benjamínské ženy byly přece vyhlazeny.“ ¹⁷Říkali také: „Ti, kdo se z Benjamína zachránili, potřebují dědice, aby z Izraele nevymizel celý kmen. ¹⁸Naše dcery jim ale za ženy dát nemůžeme, protože Izraelci přísahali: Zlořečený, kdo by dal ženu Benjamínovi!“
¹⁹Pak si ale řekli: „V Šílu je přece Hospodinova výroční slavnost!“ (Je to severně od Bet-elu, východně od silnice vedoucí z Bet-elu do Šechemu a jižně od Lebony.) ²⁰A tak Benjamíncům poradili: „Jděte se schovat do vinic. ²¹Jakmile uvidíte, že dívky ze Šíla jdou tančit na veselici, vyskočte z vinic, každý si z nich polapte manželku a vraťte se do benjamínského kraje. ²²Kdyby si k nám jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: Mějte s nimi slitování, vždyť jsme v boji neukořistili dost žen pro všechny! Vy sami jste jim dcery nedali, takže jste nevinní.“
²³A tak to Benjamínci udělali. Každý si z té veselice odvedl manželku, kterou si chytil. Pak šli a vrátili se do svého dědictví. Znovu vystavěli svá města a bydleli v nich.
²⁴Synové Izraele se tenkrát odtamtud rozešli každý ke svému kmeni a ke svému rodu, každý do svého dědictví. ²⁵Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.