Zachariáš

1

Vraťte se ke mně

¹V osmém měsíci druhého roku Dareiovy vlády dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo:
²„Hospodin se na vaše otce hrozně rozhněval. ³Proto řekni lidu: Tak praví Hospodin zástupů – Vraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů. ⁴Nebuďte jako vaši otcové, ke kterým volali dávní proroci: ‚Tak praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svých zlých cest, od svého zlého jednání!‘ Vy jste ale neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali, praví Hospodin.
⁵Kde jsou teď vaši otcové? A ti proroci – žijí snad navěky? ⁶Ale má slova a mé výnosy, které jsem svěřil svým služebníkům prorokům, ty přece vaše otce dostihly! Tehdy se obrátili a uznali: ‚Hospodin zástupů se rozhodl s námi naložit, jak si zasloužíme za své cesty a za své jednání.‘“

Koně v myrtoví

⁷Čtyřiadvacátého dne jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebat, ve druhém roce Dareiovy vlády dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo.
⁸V noci jsem měl vidění – hle, jakýsi jezdec na rudém koni! Stál mezi myrtami v hluboké rokli a za ním koně rudí, zlataví a bílí.
⁹„Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se.
„Ukážu ti, co to znamená,“ odpověděl mi anděl, který se mnou mluvil.
¹⁰„To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí,“ řekl onen muž stojící v myrtoví.
¹¹Ti pak Hospodinovu andělu stojícímu v myrtoví hlásili: „Prošli jsme zemí a hle – celá zem žije v klidu a pokoji.“
¹²Nato Hospodinův anděl zvolal: „Hospodine zástupů, kdy už se konečně slituješ nad Jeruzalémem a judskými městy? Vždyť už se na ně hněváš sedmdesát let!“ ¹³A Hospodin andělu mluvícímu se mnou odpověděl laskavými slovy plnými útěchy.
¹⁴Anděl mluvící se mnou mi tedy řekl: „Volej – Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion velikou horlivostí ¹⁵a hrozně se hněvám na ty sebejisté národy. Když jsem se jen trochu rozzlobil, oni to neštěstí ještě zhoršili. ¹⁶A proto tak praví Hospodin: Vrátím se k Jeruzalému s milosrdenstvím. Můj chrám v něm bude znovu vystavěn, praví Hospodin zástupů, a měřicí šňůra změří Jeruzalém.
¹⁷Volej dál – Tak praví Hospodin zástupů: Má města budou znovu přetékat vším dobrým. Hospodin znovu potěší Sion a znovu vyvolí Jeruzalém.“

2

Rohy a kováři

¹Zvedl jsem oči a hle – uviděl jsem čtyři rohy. ²„Co to znamená?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.
„To jsou rohy, které rozprášily Judu, Izrael a Jeruzalém,“ odpověděl mi.
³Pak mi Hospodin ukázal čtyři kováře.
⁴„Co jdou dělat?“ ptal jsem se.
Odpověděl mi: „Tyto rohy rozprášily Judu tak, že nikdo ani nemohl zvednout hlavu. Tihle však přišli, aby jimi otřásli a srazili rohy národům, které pozvedly roh proti judské zemi a chtěly ji rozprášit.“

Muž s měřicí šňůrou

⁵Zvedl jsem oči a hle – muž s měřicí šňůrou v ruce.
⁶„Kam jdeš?“ zeptal jsem se.
„Změřit Jeruzalém,“ odpověděl mi. „Zjistit, jak je široký a dlouhý.“
⁷Anděl mluvící se mnou pak odešel, ale naproti mu vyšel jiný anděl ⁸se slovy: „Běž a pověz tomu mladíkovi: ‚V Jeruzalémě bude žít tolik lidí a dobytka, že se stane městem bez hradeb. ⁹Já sám, praví Hospodin, budu ohnivou hradbou kolem něj a slávou vprostřed něj.‘“
¹⁰„Pojďte, pojďte! Utečte ze severní země, praví Hospodin, neboť vás rozšířím do čtyř světových stran, praví Hospodin. ¹¹Pojď, Sione! Zachraň se, kdo ses zabydlel u Dcery babylonské!“
¹²Neboť tak praví Hospodin zástupů, který mě pro svou slávu poslal k národům, které vás plenily: „Kdo se vás dotýká, dotýká se zornice mého oka. ¹³Hle, mávnu po nich rukou a stanou se kořistí svých otroků.“ Tehdy poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů.
¹⁴„Jásej a vesel se, Dcero sionská! Hle – už přicházím, abych bydlel mezi vámi, praví Hospodin. ¹⁵V onen den se mnohé národy připojí k Hospodinu a budou mým lidem a já budu bydlet mezi vámi.“ Tehdy poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů. ¹⁶Hospodin se ujme Judy jako svého dědictví ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém. ¹⁷Zmlkněte před Hospodinem, všichni lidé – vždyť už se probouzí, už vychází ze svého svatého příbytku!

3

Očištění velekněze

¹Potom mi ukázal velekněze Jošuu, jak stojí před Hospodinovým andělem; po pravici mu stál satan, aby ho obviňoval. ²Hospodin však satanovi řekl: „Ztrestej tě Hospodin, satane! Ztrestej tě Hospodin, který vyvolil Jeruzalém! Copak to není oharek vyrvaný z ohně?“
³Jošua přitom stál před andělem oblečen do špinavých šatů. ⁴Vtom znovu zazněl hlas a promluvil k těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte mu ty špinavé šaty!“
Pak řekl Jošuovi: „Hle, snímám z tebe tvůj hřích a oblékám ti slavnostní roucho.“
⁵Řekl jsem: „Vsaďte mu na hlavu čistý turban!“ Vsadili mu tedy na hlavu čistý turban a oblékli mu roucha. Hospodinův anděl stál u toho.
⁶Potom Hospodinův anděl začal Jošuu nabádat: ⁷„Tak praví Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat, co jsem ti svěřil, staneš se správcem mého domu a strážcem mých nádvoří a daruji ti přístup mezi ty, kteří tu stojí.
⁸Slyš tedy, veleknězi Jošuo, ty i tví druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou znamením, že už přivádím svého služebníka, Výhonek. ⁹Hle – kámen, který kladu před Jošuu, a na tom jednom kameni je sedm očí. Já sám na něj vyryji nápis, praví Hospodin, a hřích této země odstraním v jediném dni. ¹⁰Toho dne, praví Hospodin zástupů, budete zvát své druhy k posezení ve stínu révy a fíkoví.“

4

Zlatý svícen a dvě olivy

¹Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí.
²„Co vidíš?“ zeptal se mě.
„Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích. ³A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“
⁴Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“
⁵„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou.
„Ne, pane,“ odpověděl jsem.
⁶Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů. ⁷Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“
⁸Dostal jsem slovo Hospodinovo: ⁹„Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. ¹⁰Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“
„Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, procházející všechnu zemi.“
¹¹Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“
¹²Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“
¹³„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi.
„Ne, pane,“ odpověděl jsem.
¹⁴Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“

5

Letící svitek

¹Znovu jsem zvedl oči a hle – jakýsi letící svitek! ²„Co vidíš?“ zeptal se mě anděl.
„Vidím letící svitek, 20 loktů dlouhý a 10 loktů široký.“
³„To je kletba vypuštěná na celou zem,“ řekl mi. „Z jedné strany je napsáno: ‚Každý zloděj bude vyhlazen‘ a z druhé strany: ‚Každý křivopřísežník bude vyhlazen.‘ ⁴Tu kletbu vypustím, praví Hospodin zástupů, a přijde na dům zloděje i na dům toho, kdo křivě přísahá mým jménem, a v tom domě zůstane, dokud nebude zničen – jak dřevo, tak i kámen!
Žena v koši
⁵Potom anděl mluvící se mnou přistoupil a řekl mi: „Pozvedni oči a podívej se, co se to objevuje.“
⁶„Co to je?“ zeptal jsem se.
„Koš na měření,“ odpověděl. „Takhle to vypadá s celou zemí.“
⁷Vtom se zvedlo olověné víko a hle – v tom koši seděla jakási žena! ⁸„To je Ničemnost,“ řekl anděl. Zatlačil ji zpět do koše a jeho otvor zaklopil olověným víkem.
⁹Potom jsem zvedl oči a hle – uviděl jsem, jak se objevují dvě ženy s větrem v křídlech! (Měly totiž křídla jako čápi.) Vzaly ten koš a zvedly ho mezi nebe a zemi.
¹⁰„Kam ten koš nesou?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.
¹¹„Do babylonské země,“ odpověděl. „Vystavějí mu tam dům, a až bude hotov, položí ho v něm na podstavec.“

6

Čtyři vozy

¹Znovu jsem zvedl oči a hle – mezi dvěma horami se objevily čtyři vozy; a ty hory byly z bronzu. ²První vůz táhli ryzáci, druhý vraníci, ³třetí bělouši a čtvrtý grošáci – samí statní hřebci.
⁴„Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.
⁵„To vyrážejí čtyři nebeští duchové, kteří stáli před Pánem vší země,“ odpověděl mi anděl. ⁶„Ten s vraníky vyráží do země na severu; za nimi vyrážejí bělouši, grošáci pak do země na jihu.“
⁷Když ti statní hřebci vyrazili, byli dychtiví projít celou zem. Řekl jim: „Projděte celou zem!“ A tak prochodili zem.
⁸Potom na mě zavolal: „Podívej se! Ti, kteří vyrazili na sever, utišili mého ducha, pokud jde o severní zem.“

Koruna pro velekněze

⁹Dostal jsem slovo Hospodinovo: ¹⁰„Vyber dary od vyhnanců Cheldaje, Tobiáše a Jedajáše, kteří se vrátili z Babylonu. Téhož dne jdi také do domu Jošiáše, syna Cefaniášova. ¹¹Vyber od nich stříbro a zlato, vyrob korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jošuy, syna Jocadakova, ¹²se slovy: ‚Tak praví Hospodin zástupů –
Muž jménem Výhonek vyraší zespoda
a vystaví Hospodinův chrám.
¹³To on vystaví Hospodinův chrám
a oblékne se v majestát.
Usedne na svém trůnu jako vládce
a bude na svém trůnu knězem –
a to obojí bude ve shodě.‘
¹⁴Koruna pak zůstane na památku v Hospodinově chrámě, kde bude svěřena Cheldajovi, Tobiášovi, Jedajášovi a Chenovi, synu Cefaniášovu.
¹⁵Dokonce i z daleka budou lidé přicházet a stavět Hospodinův chrám a tehdy poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. To se stane, ale jen pokud budete opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“

7

Půst a spravedlnost

¹Čtvrtého dne devátého měsíce (totiž měsíce kislev) ve čtvrtém roce vlády krále Dareia dostal Zachariáš slovo Hospodinovo. ²Z Bét-elu totiž poslali Sar-ecera a Regem-melecha s jeho muži, aby prosili Hospodina o přízeň ³a zeptali se kněží v chrámě Hospodina zástupů a rovněž proroků: „Máme v pátém měsíci truchlit a postit se, jak to děláme už tolik let?“
⁴Tehdy jsem dostal slovo Hospodina zástupů: ⁵„Řekni všemu lidu této země i kněžím: Už sedmdesát let se vždy v pátém a sedmém měsíci postíte a naříkáte – ale copak to děláte pro mě? ⁶A když jíte a pijete, copak to neděláte jen sami pro sebe? ⁷Nevolal snad Hospodin právě takovými slovy skrze dávné proroky, když se ještě v Jeruzalémě žilo v klidu a pokoji a stejně tak ve městech v jeho okolí, v Negevu i v podhůří?“
⁸Zachariáš dostal slovo Hospodinovo: ⁹„Takto promlouval Hospodin zástupů: ‚Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost. ¹⁰Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.‘
¹¹Oni to ale odmítli vnímat; vzpurně se otočili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. ¹²V srdci se zatvrdili na křemen, aby neslyšeli Zákon ani slova, která Hospodin zástupů posílal svým Duchem skrze dávné proroky. Tak přišel veliký hněv od Hospodina zástupů.
¹³Když jsem volal, neposlouchali; a tak když volali oni, dělal jsem, že neslyším, praví Hospodin zástupů. ¹⁴Rozprášil jsem je vichřicí mezi všechny národy, které ani neznali. Země pak bez nich zpustla tak, že tudy nešlo ani cestovat. Kvůli nim se z té krásné země stala pustina!“

8

Vrátím se na Sion

¹Dostal jsem slovo Hospodina zástupů: ²„Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sion velikou horlivostí; horlivostí pro něj jen hořím!
³Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sion a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Městem pravdy a hora Hospodina zástupů Horou svatosti.
⁴Tak praví Hospodin zástupů: V ulicích Jeruzaléma budou znovu sedávat starci a stařenky, každý s holí v ruce, jak budou staří. ⁵Ulice toho města budou plné chlapců a děvčat, kteří si tam budou hrát.
⁶Tak praví Hospodin zástupů: Zdá-li se to pozůstatku tohoto lidu v těchto dnech nemožné, musí to být nemožné i pro mě? praví Hospodin zástupů.
⁷Tak praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země na východě i ze země, kde zapadá slunce. ⁸Přivedu je zpět a budou bydlet v Jeruzalémě; budou mým lidem a já budu jejich Bohem věrně a spravedlivě.
⁹Tak praví Hospodin zástupů: Vzchopte se, ať je chrám dostavěn – vy, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, a to už ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodina zástupů. ¹⁰Ano, lidé i zvířata dosud pracovali bez odměny a kvůli nepřátelům nemohl nikdo v klidu přicházet ani odcházet, neboť jsem posílal všechny proti všem. ¹¹Teď už ale nebudu s pozůstatkem tohoto lidu nakládat tak jako dříve, praví Hospodin zástupů.
¹²Setbě se bude dařit, réva vydá své ovoce, země vydá úrodu a nebe vydá rosu. To všechno dám pozůstatku tohoto lidu za dědictví. ¹³Jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak také budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se a vzchopte se!
¹⁴Tak praví Hospodin zástupů: Jako jsem se rozhodl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozhněvali, a neslitoval jsem se, praví Hospodin zástupů, ¹⁵právě tak jsem v těchto dnech rozhodnut zahrnout Jeruzalém a dům Judy dobrem. Nebojte se. ¹⁶Toto dělejte: Mluvte mezi sebou pravdu a ve svých branách vynášejte soud pravdy a pokoje. ¹⁷Nikdo nevymýšlejte, jak ublížit svým bližním, a nelibujte si v křivé přísaze. To všechno totiž nenávidím, praví Hospodin.“
¹⁸Dostal jsem slovo Hospodina zástupů: ¹⁹„Tak praví Hospodin zástupů: Půst ve čtvrtém, pátém, sedmém i desátém měsíci se pro dům Judy stanou šťastnými slavnostmi radosti a veselí. Jen ale milujte pravdu a pokoj!
²⁰Tak praví Hospodin zástupů: Ještě sem budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst. ²¹Z jednoho města půjdou k druhému se slovy: ‚Pojďme prosit Hospodina o přízeň, pojďme hledat Hospodina zástupů! I já půjdu!‘ ²²Tak budou přicházet veliké kmeny a mocné národy, aby v Jeruzalémě hledaly Hospodina zástupů a prosily Hospodina o přízeň.
²³Tak praví Hospodin zástupů: V těch dnech se deset mužů mluvících jazyky všelijakých národů chytí cípu roucha jednoho Žida se slovy: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh!‘“

9

Osud nepřátel

¹ Ortel:
Slovo Hospodinovo jde proti zemi Chadraku
a spočine až v Damašku.
(Vždyť k Hospodinu hledí všichni lidé
i všechny kmeny Izraele!)
²Přijde i k Chamátu při jeho hranicích
i k Týru a Sidonu, ač jsou tak prohnaní:
³Týr už se opevnil jako monastýr,
stříbra nakupil jak prachu hromady
a zlata jak bláta v ulicích.
⁴Hle! Panovník ho však vyžene,
jeho hradby strhne do moře
a město zmizí v plamenech!
⁵Spatří to Aškelon, zděsí se,
Gaza se strachy roztřese
a Ekron zklame jeho naděje.
Gaza pak přijde o krále,
Aškelon bude vylidněn,
⁶v Ašdodu budou bydlet bastardi
a s pýchou Filištínů skoncuji:
⁷Vyrvu jim krvavé sousto z úst,
ohavný pokrm ze zubů!
Kdo z nich zůstanou, připadnou našemu Bohu
a stanou se jedním z judských rodů;
Ekron pak čeká osud Jebusejců.
⁸Utábořím se při svém domě jako stráž
proti těm, kdo by jej chtěli napadat.
Po mém lidu už nebude šlapat tyran –
teď už z nich nespustím svůj zrak!

Pokorný král

⁹Jásej vesele, Dcero sionská,
dej se do zpěvu, Dcero jeruzalémská!
Hle, tvůj král k tobě přichází,
spravedlivý a vítězný;
pokorný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.
¹⁰Odstraní vozy z Efraima
i koně z Jeruzaléma,
válečné luky odstraní,
národům řekne: Mír!
Od moře k moři bude panovat,
od řeky Eufrat po světa kraj.
¹¹Pro krev mé smlouvy s tebou propustím
tvé vězně z jámy bez vody.
¹²Zpátky do bezpečí! Vězňové, máte naději!
Dnes oznamuji: Všechno ti dvakrát nahradím!
¹³Já napnu Judu jako luk,
Efraima vložím na tětivu
a tvými syny, Sione, se proti Řekům oženu –
budeš mi mečem hrdinů!
¹⁴Hospodin se zjeví nad nimi
a jako blesk vyrazí jeho šíp.
Panovník Hospodin zatroubí na polnici
a vyrazí v jižní vichřici.
¹⁵Hospodin zástupů jim bude záštitou,
takže kamení z praku podupou.
Budou jíst a pít a hlučet jak po víně,
budou plní jak miska ke skrápění rohů oltáře.
¹⁶Hospodin, jejich Bůh, zachrání v onen den
svůj lid jak stádo ovcí.
Jak drahokamy v čelence
pak zazáří v jeho zemi.
¹⁷Jaká krása! Jaká nádhera!
Mládenci jako klasy plní sil,
panny jak víno kypící!

10

Hospodin navštíví svůj lid

¹Žádejte od Hospodina déšť,
když má na jaře pršet.
Hospodin působí hojnou průtrž mračen,
každému na poli zeleň dopřeje.
²Bůžkové mluví bludy
a věštci vidí lži;
vykládají své marné sny
a potěšují přeludy.
Proto lid bloudí jako ovce,
zubožení, bez pastýře.
³Proti těm pastýřům hněvem hořím,
s těmi vůdci teď zúčtuji!
Ano, Hospodin zástupů své stádo navštíví
a z domu Judy učiní slavného koně do války.
⁴Z něj vzejde kámen úhelný,
z něj stanový kolík,
z něj bude luk do bitvy,
z něj všichni vladaři.
⁵Budou z nich mocní bojovníci,
rozdupou nepřátele jak bláto v ulicích.
Budou se bít, neboť Hospodin bude s nimi
a zahanbí jezdce na koních.
⁶Dům Judy učiním mocným
a dům Josefův zachráním.
Přivedu je zpět, vždyť je lituji,
a budou, jako bych je nebyl zapudil.
Jsem přece jejich Bůh, Hospodin –
já je vyslyším.
⁷Efraimci budou jak mocní bojovníci,
jako po vínu se rozjaří.
Až to spatří jejich děti, budou se veselit,
před Hospodinem budou jásat radostí.
⁸Hvízdnu na ně,
a tak je shromáždím,
protože jsem je vykoupil;
bude jich zase tolik jako dřív!
⁹Rozptýlil jsem je mezi národy,
v té dálce však na mě znovu pomyslí;
přežijí i se svými dětmi
a znovu se sem navrátí.
¹⁰Z egyptské země je vrátím zpět,
z Asýrie je shromáždím
zpět do Gileádu a libanonského kraje,
ale ani to jim nepostačí.
¹¹Budou procházet mořem soužení,
mořské vlny však budou sraženy;
vyschne i Nil a jeho hlubiny!
Pýcha Asýrie bude svržena,
žezlo Egypta to tam!
¹²Učiním je mocnými v Hospodinu
a budou kráčet v jeho jménu,
praví Hospodin.

11

¹Své brány, Libanone, otevři –
tvé cedry oheň pohltí!
²Kvílejte, cypřiše – cedry padly,
velikáni jsou zničeni!
Kvílejte, duby bášanské –
ten hustý les je vykácen!
³Slyš, to kvílejí pastýři –
jejich skvělé louky zničeny!
Slyš, to řvou mladí lvi –
jordánské houštiny zničeny!

Ovce a pastýři

⁴Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. ⁵Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří. ⁶Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“
⁷Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota. Začal jsem pást ty ovce ⁸a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře.
Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost. ⁹Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“
¹⁰Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. ¹¹Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina.
¹²Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných.
¹³Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu.
¹⁴Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.
¹⁵Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře. ¹⁶Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky.
¹⁷Běda mému ničemnému pastýři,
který opouští stádo!
Meč na jeho paži,
na jeho pravé oko!
Ať mu ta paže úplně ochrne,
ať mu to pravé oko oslepne!“

12

Spása Jeruzaléma

¹Ortel slova Hospodinova nad Izraelem.
Hospodin, který prostírá nebesa, zakladatel země a tvůrce ducha v lidském nitru, praví:
²Hle – učiním Jeruzalém číší, po níž se zapotácejí všechny národy v okolí. Jeruzalém totiž bude obléhán a stejně tak i Juda.
³V onen den učiním Jeruzalém přetěžkým balvanem pro všechny národy. Všichni, kdo se jej budou snažit vzepřít, se těžce poraní. Proti Jeruzalému se totiž shromáždí všechny světové národy.
⁴V onen den, praví Hospodin, raním každého koně tak, že se splaší, a jezdce na něm tak, že zešílí. S otevřenýma očima budu bdít nad domem Judy, ale všechny koně národů oslepím. ⁵Vůdcové Judy si tehdy v srdci pomyslí: „Obyvatelé Jeruzaléma mají sílu v Hospodinu zástupů, svém Bohu!“
⁶V onen den učiním vůdce Judy pánví s uhlíky mezi dřívím a hořící pochodní mezi snopy. Budou hltat vpravo vlevo všechny národy v okolí, ale Jeruzalém zůstane na svém místě netknutý. ⁷Hospodin ovšem zachrání nejprve judské příbytky, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nepřevýšila slávu Judy.
⁸V onen den Hospodin zaštítí obyvatele Jeruzaléma, takže nejslabší mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, jako anděl Hospodinův jdoucí před nimi.

Pláč nad Probodeným

⁹V onen den budu chtít zničit všechny národy, které přitáhly proti Jeruzalému. ¹⁰Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený.
¹¹V onen den se Jeruzalémem bude rozléhat veliký pláč, jako byl pláč v Hadad-rimonu na pláni u Megida. ¹²Země bude oplakávat rod za rodem, každý rod zvlášť: rod domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod Nátanova domu zvlášť a jejich ženy zvlášť; ¹³rod domu Levi zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod domu Šimei zvlášť a jejich ženy zvlášť ¹⁴i všechny ostatní rody každý zvlášť a jejich ženy zvlášť.

13

Očista od modlářství

¹V onen den vytryskne domu Davidovu a obyvatelům Jeruzaléma pramen k omytí hříchu a nečistot.
²V onen den, praví Hospodin zástupů, odstraním ze země jména model, takže si na ně už nikdo nevzpomene; odstraním ze země také proroky a ducha nečistoty. ³A kdyby pak ještě někdo prorokoval, řekne mu jeho otec i matka, jeho vlastní rodiče: „Teď zemřeš, protože jsi v Hospodinově jménu lhal!“ A vlastní rodiče, jeho otec s matkou, ho probodnou, protože prorokoval.
⁴V onen den se proroci budou stydět každý za své prorocké vidění. Aby druhé oklamali, přestanou nosit pláště z kožešiny. ⁵„Nejsem prorok,“ řekne takový, „jsem rolník. Od mládí obdělávám zemi jako nevolník.“ ⁶A když se někdo zeptá: „A co ty jizvy, co máš na hrudi?“ odpoví: „To mě zbili doma ti, kdo mě milují!“
⁷Vzhůru, meči, na mého pastýře,
na mého blízkého přítele!
praví Hospodin zástupů.
Bij pastýře, ať se stádo rozprchne!
Obrátím svou ruku na ty maličké!
⁸V celé zemi, praví Hospodin, budou dvě třetiny vyhlazeny a pomřou, takže v ní zůstane jen třetina. ⁹I tu třetinu ale zavedu do ohně. Přetavím je, jako se taví stříbro, protříbím je, jako se tříbí zlato. Budou vzývat mé jméno a já je vyslyším. Řeknu: „To je můj lid!“ a oni odpoví: „Náš Bůh je Hospodin!“

14

Hospodinův den

¹Hle, přichází Hospodinův den! Tvůj majetek padne za kořist přímo ve tvých zdech. ²Shromáždím totiž všechny národy, aby napadly Jeruzalém. Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy znásilněny. Polovina města půjde do vyhnanství, zbytek lidu ale zůstane ve městě. ³Tehdy Hospodin vytáhne a bude bojovat s těmi národy – tak, jak on bojuje v den bitvy!
⁴V onen den stanou jeho nohy na Olivetské hoře, ležící východně před Jeruzalémem. Olivetská hora se tehdy rozdělí vedví, takže od východu na západ vznikne širé údolí; polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih. ⁵Tímto mým horským údolím budete moci utéci, neboť se potáhne až k Acalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uziáše. A tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.
⁶V onen den nebude horko ani chladná tma. ⁷Bude to nebývalý den – jen Hospodin ho zná – kdy zmizí rozdíl mezi dnem a nocí, takže bude světlo i v čas večera.
⁸V onen den potečou z Jeruzaléma živé vody, polovina k Mrtvému moři na východě a polovina ke Středozemnímu moři na západě. Potečou v létě tak jako v zimě. ⁹A Hospodin bude králem vší země.
V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné. ¹⁰Celý kraj od Geby na severu až po Rimon jižně od Jeruzaléma se změní v pustou pláň. Jeruzalém však zůstane nepohnutelně stát a bude se tyčit od Benjamínské brány až tam, kde stávala stará brána, k bráně Nárožní a od věže Chananel až po Královské lisy. ¹¹Jeruzalém bude obydlen a už nikdy nepropadne klatbě; bude se v něm bydlet bezpečně.
¹²A toto je rána, kterou Hospodin raní všechny národy, které bojovaly proti Jeruzalému: Maso jim shnije vestoje, oči jim shnijí v lebce a jazyk jim shnije v ústech! ¹³V onen den mezi ně Hospodin pošle hrozný zmatek; jeden druhého chytí za ruce a obrátí ruce proti sobě navzájem. ¹⁴(Také Juda bude bojovat v Jeruzalémě. Nashromáždí se bohatství všech národů v okolí, zlato, stříbro a šaty v nepřeberném množství.) ¹⁵Stejná rána postihne i koně, mezky, velbloudy, osly i všechen dobytek v jejich táborech.
¹⁶Všichni, kdo pozůstanou ze všech těch národů, které přitáhly proti Jeruzalému, pak budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili Svátek stánků. ¹⁷Pokud některý lid země nepůjde do Jeruzaléma klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostane se jim déšť. ¹⁸A když se na tu pouť nevydá lid Egypta, nebude pršet ani na ně. Takovou ranou Hospodin raní národy, které by neputovaly slavit Svátek stánků. ¹⁹Takový bude trest Egypta a trest všech národů, které by neputovaly slavit Svátek stánků.
²⁰V onen den bude na koňských zvoncích nápis: SVATÝ HOSPODINU. Hrnce v Hospodinově chrámu budou stejně svaté jako obětní mísy před oltářem. ²¹Právě tak i každý hrnec v Jeruzalémě a Judsku bude svatý Hospodinu zástupů. Všichni obětující budou přicházet, brát si je a vařit v nich.
V onen den už nebude v chrámu Hospodina zástupů nikdo kupčit!